Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

úterý 17. září 2024

Cesta je cíl


Je středa pozdě v noci a já googlím vše o padající vodě, páč cesta pro Lavičku naděje vede přes půl republiky. Čím více čtu, tím více narůstají mé obavy. Jenže…
Jenže, když člověk zamíří strach jedním směrem, jakoby se odrazí a zasáhne vás z úplně jiné strany. 
Jedeme a po několika km se na přístrojové desce vozidla rozbliká oranžová kontrolka! Žhavení. Současně začnou žhavit i naše nervy. A aby toho nebylo málo, rozbliká se záhy další oranžová kontrolka. Motor!


No tvl a v půlce Mohelničáku. Kdo zná tento kopec, ví své. Na první odbočce z něho sjíždíme. Stres dělá své a tak místo doleva říkám manželovi, doprava. Cesta se zužuje a čekám, kdy začneme přejíždět kořeny stromů. Nad hlavou kopec, jako prase, na jedničku se sotva plazíme. Vidím poprvé v životě Mírov zblízka. Paráda …


Mezi tím googlím Autoservis. Hurá! Nalezeno. V autoservisu Auto Kelly v Mohelnici nám napíchli diagnostiku a uklidnili nás, že dokud to nesvítí červeně, je to cajk. 🙃 

“Chybu mažu, než dojedete do cíle ještě se vám to párkrát stane. Vypadá to na váhu vzduchu. Pojedete lážo plážo.”



Jj, pro řidiče za námi to naše lážo plážo zas takový cajk nebylo…
Po cestě nás ještě čekal ještě sjezd z propustku do příkopu a to naštěstí téměř v cíli. Takže nás řezbář Radek, který na nás již čekal,  vytáhl. Lavičku naděje, která váží skoro 300 kg chlapi dostali šťastně na korbu auta.
Ani nám už nevadilo, že jsme promoklí.
Manželka pana řezbáře nám uvařila výborné kafe. V dílně, kde jsme si chvíli povídali, nám naslouchal (dřevěný) sv. Josef s nataženou dlaní. A já si uvědomila, že tohle je ta naděje. Síla, kterou můžeme dostat i dát. Vzájemně si ji předávat. 



Tahle Lavička naděje má svůj příběh. Naděje ji lemuje od samého začátku náročné cesty. Když jsme se loučíli, pan řezbář mi dal kousek dřeva se starým dlouhým hřebíkem.



“Tohle bylo, Věrko, uvnitř kmene z kterého jsem dělal Lavičku …”

Vnímám to velmi symbolicky. Naděje je mnohdy ukrytá velmi hluboko. A když spatří světlo světa, je to jako zázrak… 🙏




Tahle Lavička naděje našla své místo v prostorách Nemocnice v Rychnově nad Kněžnou 16.9.2024



 Zítra 18.9.2024 slavnostně odhalíme Lavičku naděje v Praze v překrásném parku Domova pro seniory na Chodově. Srdečně vás zvu. 

 

3 komentáře:

  1. Věrko vy jste neskutečná.At vše vychází . Ivča

    OdpovědětVymazat
  2. Moc pěkné čtení. Jsi prostě obdivuhodná.
    Přeji hezké dny, Věrko !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  3. Věrko, to je paráda, že se i v tomto nečase vše podařilo, že jste to nevzdali, že v servis byli vstřícní, že pan řezbář vám předal krásné dílo a dnes bude oficiálně požehnáno sedání na Lavičce naděje. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. ♥ Věrka

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...