Giveaway Mámina kalendáře ...

Poslouchám si tu staré hity 60. – 80. let  

Nádherný zvučný hlas Waldemara Matušky a jeho slavíky … Šansony paní Hegerové … letité šlágry Marušky Rottrové … také Rodný dům Pavla Bobka… nebo melodickou Malinkou od Pavla Nováka… Všechny tyto písničky mě dokážou dostat do absolutní pohody, do harmonie, do radosti obyčejného dne.

♥

Do takového dne, který je radost prožívat a žít.

Do takového dne, kde po ránu voní lahodná káva… která se snoubí s vůní slívových buchet. Do takového dne, kdy venku padají kapky podzimního deště a doma je krásněji než kdy jindy… Do takového dne, kdy teplo domova má doslova barvu. Barvu krásy.

♥

A do té voňavé a barevné pohody píši soutěž. 

Vyhlašuji Giveaway Mámina kalendáře

♥  

Mám k tomu velký důvod 

Dnes jsou tomu dva roky, co jsem dopsala knihu Máma. 

 A zítra tomu budou dva roky, co se mi zásadně změnil život  …  za pár dnů na to jsem napsala o tom mém trápení s velkou nemocí sem …do tohoto prostoru …na blog.

 A vy všichni jste vzali za jeden provaz a táhli jste se mnou

DĚKUJI

♥

Život je prostě prima…fajn … krása. 

A každý jeho den je dar.

Jako všichni máme své jméno a příjmení … tak můj kalendář se jmenuje Mámin. Jeho příjmení je : každý den je dar

Jmen je na světě spousty…příjmeních též. Ale jen dohromady tvoří něco jedinečného.

♥

Zvu vás do kalendářové Giveaway

1. Sdílejte tento příspěvek … na svém blogu …

nebo  emailem (zkopírujte link a pošlete do světa) ...

nebo  facebookem (zde) … nebo na webu (zde) 

 2.  Zanechejte mi pár řádků nebo jen slovíčko

a to od této chvíle až do

17. října  17.00 hodin 2016

kdy  Carolinka vylosuje  výherkyni

Mámina kalendáře 2017 – každý den je dar

Zkuste štěstí … tato možnost se už opakovat nebude

Přeji všem štěstí a radost ze hry

♥

Věrka

Hledá se Vlasta ...

by se dal nazvat dnešní příspěvek.

Co tomu však předcházelo?

 V tyto dny, prožila naše rodina opravdu složité a náročné chvíle…týkají se příhody s mým tatínkem. Nikdy by mě nenapadlo, že budu čelit takovým nástrahám osudu…ale člověk míní …osud mění.

Moc jsem nespala…hodně jsem v posledních dnech přemýšlela … hodně jsem se ptala…po nocích studovala a četla o lidském nitru. Každopádně vím jedno jistě. 

Lidská duše je křehká jako broušená sklenička. Někdy do ní stačí cinknout…

Přicházejí nyní chvíle, kdy potřebuji já sama se napít dobra, pozitivna, krásy života, jako žíznivá ze studánky živé vody. Občerstvit se u pramenu lásky a krásy…

 ♥

A tak jsem pohladila knihu Velká máma, napsala do ní věnování paní Vlastě. Ženě s velkým srdcem. Napsala jí, že se u ní stavím. Neodpověděla mi… Tak jsem se za ní rozjela …

 Nebyla doma. Vím, že pobývá část dnů v této zemi, část dnů v Africe. Pochopila jsem, že knihu, kterou chci věnovat, přicházím v nepravý čas.

V knize však stálo věnování „Vlastě, ženě s velkým srdcem.“

♥

A tak jsem začala hledat ženu s tímto jménem a tímto darem. 

A to v celém tomto širém světě. Vyhlásila jsem doslova pátrání po Vlastě s velkým srdcem.

To, aby kniha nebyla smutná, že leží v polici a nikdo ji nečte. Že je opuštěná …že její duše strádá a prahne… Určitě někomu patří…Vzpomněla jsem si na kamarádku, blogerku …která má příbuznou Vlastu. 

Kamarádka mi během vteřiny odpověděla, že knihu mohu poslat na tu a tu a dresu, ale že si není jistá … Popíjela jsem dál kafíčko a snažila se do hry zapojit srdíčko. 

♥

To mi řeklo:  

„ne…tam nepatřím…“

Listovala jsem dál adresáři…mobilem … vzpomínkami …

V ten moment mi kamarádka blogerka napsala větu:

„ Vzpomněla jsem si ... znám Vlastu, co má velké srdíčko…“

♥

Hodně pracuje, nezastaví se … je tak moc hodná …stará se o psy … dělá a hledá  jim domov … té patří ta kniha.

V ten moment mě úplně zamrazilo. 

Vždyť přesně ta slova, co mi kamarádka napsala, jsem napsala i já do knihy před pár dny.

Vlastě s velkým srdcem

♥

A ta jsem ani neusrkla kávy a už jsem šla psát adresu na obálku. Mé srdíčko doslova volalo :

“ ano to je ta žena, která knihu nutně potřebuje…které patří ... “

 ♥

V tuto chvíli zřejmě Vlasta otvírá obálku a kniha Velká máma se tetelí radostí. 

Našla svoji cestu a ten nahoře ví moc dobře, jak lidské cesty proplést.  Já se doslova napila živé vody … paní Vlasta asi začne věřit na zázraky, které ji umí zastavit a vám jsem snad udělala hezkou chvíli.

A protože prožívat zázraky patří do kategorie radost … příště přinesu pro vás všechny  soutěž o jeden 
 Mámin kalendář 2017 – každý den je dar

♥

vaše Věrka

♥

Věru sváteční jablíčka ...

ve svátek, ale i v obyčejné dny se hodí na stůl sváteční jablíčka.

♥

A jak se taková sváteční jablíčka pečou?

♥

Oloupala jsem šest menších jablíček z babiččina sadu a úplně obyčejně jsem je zapíchla do těsta … a pekla a pekla a pekla…

Když celý dům voněl po té nejkrásnější vůni podzimu – po jablkách … bylo upečeno.

♥

Recept na „Věru sváteční jablíčka“

polohrubá mouka 250 g

změklé máslo 150 g

cukr krupice 150 g

vejce 3 ks

kypřicí prášek 1 sáček

špetka soli

pevná sladká jablka 6 ks

cukr krystal na posypání jablek 3 lžíce

cukr moučka na posypání hotového koláče

Jak na to ?

Předehřejte troubu na 180 °C.

Vyšlehejte máslo s cukrem a solí do pěny. Postupně zapracujte vejce, mouku a prášek do pečiva.

Oloupejte jablka a zbavte jádřinců.

Na dno koláčové formy dejte pečicí papír a vlijte do ní těsto. Do těsta vtlačte jablka a lehce je pocukrujte.

Pečte zhruba 45 minut. Vyzkoušejte špejlí, jestli je těsto hotové. Nechte  zchladnout ve formě a pocukrujte.

♥

 Jablka jsou pro mě nadpozemsky, božsky nádherná. Ukrývají uvnitř milé vzpomínky, jako malinká jadérka. Vzpomínky na babiččin sad… Tak moc ho miluji, že i přesto, že dnes jsou v onom sadu vysazené nové stromy … ve mně zůstal na věky věků.

♥

Tak hluboce je ve mně zasazen, že jsem mu věnovala i celou kapitolu v knize Máma. Vzpomínám na něj i v dalším díle … a nyní jsem mu věnovala i celou jednu stranu v

Mámině kalendáři 2017 – každý den je dar .

♥

Jabloň, která snad jako jediná v sadu je původní. Má pořád stejná malá jablka, která padají na zem a z kopce se kutálí do stráně. To samé jablko z tohoto stromu, minulý rok zdobilo titulní stranu Mámina kalendáře. To samé jablko z tohoto stromu má svoji stranu v tom letošním. Pro vzpomínku na babiččin sad …

 ♥

Ta samá jablíčka jsem dnes upekla  … pro sváteční chvíli … pro podzimní vůni … pro radost … pro vzpomínky … pro vás …

 ♥

Věrka

Pod kaštany ...

Minule jsem zmiňovala, krásu obyčejných dnů … takových, co neplánujeme …takových,  co k nám přicházejí skrze konstelaci hvězd…skrze vyšší plány … skrze život.

Nad těmito dny tiše žasnu … naslouchám jim … 

Ony do života tak precizně zapadají

♥

V půlce léta, když jsme vysílali live rozhovor v Českém rozhlase, slíbila jsem panu moderátorovi, že mu osobně věnuji

Máminkalendář 2017 – každý den je dar

♥

Splnila jsem své slovo. 

Můj muž poté odjel ještě něco zařídit a mě s Carolinkou vysadil v jedné, pro mne známé, kavárně, kam jsem moc ráda chodila se starší dcerou Kristýnkou.

Seděly jsme venku pod stromy, pod kaštany … nádherné podzimní, velmi teplé sluníčko mě načechralo vzpomínky … Zvedla jsem hlavu do korun kaštanů  … k nebi …a poslala do něho přání.

♥

Míchala jsem si lahodnou kávu … Carolinka jedla výborný koláč … přisedla si k nám paní, se kterou jsem si krásně povídala.

Pořád mi říkala : „ …já Vás od někud  znám …“ 

Ano, byla jsem ji povědomá neb jsem podobná své starší dceři, která je její sousedkou.

 I takové „ náhody“ se dějí ve velké Praze.

 … tu příjemnou i nostalgickou chvíli přerušil tón telefonu. Na display blikalo jméno Kristýnka.

Jak mi sdělila odbornice z oboru psychologie, měla jsem dceři dát prostor a nekontaktovat ji.  A tak jsem mlčela, nevolala, nepsala … 

Nestydím se, že se ve svých letech se starostmi radím…mluvím o nich nebo píši. Ba dokonce si myslím, že je to dobře …

Blikající telefon jsem zvedla … dívala jsem se do korun stromů, kam před chvílí odlétlo mé přání … 
Být tu zas tak se všemi mými dětmi …

Na otázku Kristýnky, jak se mám … jsem odpověděla, že právě piji kávu v naší kavárně, kam jsme tak rády spolu chodívaly…

„ tak za chvíli jsem tam …“ odpověděla dcera a nestihla ani zavěsit.

Za chvíli jsem slyšela úžasný hlásek mého vnoučka „ babíííí…“ Nádherné objetí …obrovská pusa…a nevyřčená slova mé dcery v jejich očích …Viděla jsem i cítila, že mě ráda vidí…

a já věřím, že i v mých očích se dalo číst….

♥

Ještě chvíli jsme si povídaly všichni dohromady… i s paní sousedkou …Když se s námi loučila, objímala mě a děkovala, že nás osud dnes na chvíli spojil. Prý má slova potřebovala, jako žíznivý vodu … A když jsme se tak srdečně loučily, ucítila jsem v očích mé dcery jisté pochopení. Viděla, že cizí žena na ulici, v kavárně pod kaštany, mi projevuje láskyplnou náklonnost.

♥

A tak jsme si povídaly jen tak …a o ničem a o všem …

Nasbíraly jsme s dětmi kaštany. Setmělo se … auta rozsvítila svá světla…domy svá okna… a my svá srdce…

♥

Procházeli jsme se noční Prahou, sedla jsem si na lavičku…Kristýnka přinesla od vedle  dvě sklenice s výborným lehkým vínem… Ač skoro vůbec alkohol nepiji, to víno bylo nejlepší v mém dosavadním  životě…

Jak jen nádherně chutná pohodová chvíle

♥

Za chvíli přijel i můj muž …s mým synem a jeho dívkou…

♥

… a já cítila, že nejhezčí dny přicházejí neplánovaně… 

Možná za to může konstelace hvězd … možná mé přání, které jsem do té výšky pod koruny kaštanů pošeptala …

Věrka

♥

Potkaly jsme kozu ...

také slípky … kočičku  … kačeny …  keř plný šípků, spadaná jablka  a podzimní slunce .

♥

Nejprve jsem chtěla vyfotit jen titulní stranu (zde)

Mámina kalendáře 2017 – každý den je dar

za denního světla, venku, na sluníčku …tam, odkud kalendář pochází …

…z přírody…z nádhery světa …

♥

Jen pár záběrů …a nakonec jsme potkaly tolik krásy …

♥

Koza byla doslova modelka a když Carolinka na ní volala: „ …kozo usměj se …“  koza se snad i smála …

 Měla jsem pocit, jako by nám rozuměla a stala se nezapomenutelnou modelkou nejen pro nový kalendář…ale i pro nás … pro vás….

Kalendář pro VÁS

Když jsem si měnila objektivy, Carolinka odběhla za stodolu a když se vracela  … v náručí nesla chlupatý, kočičí poklad a na tváři úsměv jako trám. Úsměv se jménem radost…

♥

Opět jsem si uvědomila, že nejhezčí chvíle jsou ty nejpřirozenější.

♥

Ty co neplánujeme…ty co k nám přicházejí skrze konstelaci hvězd…skrze vyšší plány … skrze život.

 Takový kousek dne jsme nedávno prožila … o něm pár slov příště …

Přeji vám krásné podzimní dny

Věrka

♥