o víkendu jsme slavili Carolinky narozeniny
ač oslava byla spíše oslavička maličká,
Carolinka mi pomáhala v kuchyni a já tiše a v duchu vzpomínala ...
Na všechny oslavy mých dospělých dětí,
kterým jsem přání plnila,
modré z nebe snášela...
Na oslavy z mých dětských let...
Na splněná přání i ta nesplněná...
Všechny ty okamžiky mám v sobě na věky věků.
Nakonec k nám do Nebe trefil náš věrný kamarád,
kterému Carolinka říká
"strejdo".
Přivezl mj. kupu balónků a já v jejich barevném spektru
si opět uvědomila,
že život vždycky přinese to, co nejvíce nám je třeba.
Naše já, naše srdce, někdy i ego
si myslí, že právě tohle je pro tuto chvíli to pravé...
A přitom to pravé je úplně v něčem a někom jiném.
Jiskry v očích oslavenkyně mi to sdělily.
Nasbírali jsme na dopoledním špacíru na louce bedly.
Udělali jsme si tak dobrý oběd.
Obalili jsme je a řízky byly na světě, ruku v ruce se salátem.
K tomu jsme udělali špagety osmažené na másle s tuňákem.
Carolinka sfoukla svíčky na dortu a měla přání...
Jo, slova mají obrovskou moc.
Mnohdy větší než si lidská představivost může vůbec představit.
V neděli večer po oslavě naší dcerky, říkám svému muži a taky sama sobě,
že už jsem tak utahaná, že si musím pořádně odpočinout:
"Zítra si lehnu a ani se nehnu..." ,
říkám a v skrytu duše jsem tomu stejně nevěřila.
Den poté, večer jsem uklouzla a spadla tak, "že jsem si lehla a ani se nehla."
Záda sedřená, noha, jako báň.
Když si něco přejeme, važme slova.
Osud, život, vesmír.. to dokáže splnit.
A někdy fakt do detailu, a někdy rychleji než si myslíme.
Přejme si tedy krásná přání a vyslovujme je nahlas,
pomalu a s rozvahou...
Posílám vám pusu a přání krásných dnů
Věrka
.jpeg)
.jpeg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
