Carolinky narozeniny

 

o víkendu jsme slavili Carolinky narozeniny

ač oslava byla spíše oslavička maličká,

Carolinka mi pomáhala v kuchyni a já tiše a v duchu vzpomínala ...

Na všechny oslavy mých dospělých dětí, 

kterým jsem přání plnila,

modré z nebe snášela...

Na oslavy z mých dětských let...

Na splněná přání i ta nesplněná...

Všechny ty okamžiky mám v sobě na věky věků.

Nakonec k nám do Nebe trefil náš  věrný kamarád, 

kterému Carolinka říká

"strejdo".

Přivezl mj. kupu balónků a já v jejich barevném spektru

si opět uvědomila,

že život vždycky přinese to, co nejvíce nám je třeba.

Naše já, naše srdce, někdy i ego

si myslí, že právě tohle je pro tuto chvíli to pravé...

A přitom to pravé je úplně v něčem a někom jiném.

Jiskry v očích oslavenkyně mi to sdělily.

Nasbírali jsme na dopoledním špacíru na louce bedly.

Udělali jsme si tak dobrý oběd.

Obalili jsme je a řízky byly na světě, ruku v ruce se salátem.

K tomu jsme udělali špagety osmažené na másle s tuňákem.

Carolinka sfoukla svíčky na dortu a měla přání...

Jo, slova mají obrovskou moc.

Mnohdy větší než si lidská představivost může vůbec představit.

V neděli večer po oslavě naší dcerky, říkám svému muži a taky sama sobě,

že už jsem tak utahaná, že si musím pořádně odpočinout:

"Zítra si lehnu a ani se nehnu..." ,

říkám a v skrytu duše jsem tomu stejně nevěřila.

Den poté, večer jsem uklouzla a spadla tak, "že jsem si lehla a ani se nehla."

Záda sedřená, noha, jako báň.

Když si něco přejeme, važme slova.

Osud, život, vesmír.. to dokáže splnit.

A někdy fakt do detailu, a někdy rychleji než si myslíme.

Přejme si tedy krásná přání a vyslovujme je nahlas, 

pomalu a s rozvahou...

Posílám vám pusu a přání krásných dnů

Věrka