přání je otcem myšlenky ...

 

přesně tato věta mě napadla dnes, 

když jsme jeli do poutního místa v Rokoli u Bohdašína.

Kdysi jsem vyslovila přání, 

že bych ráda poděkovala Bohu a životu za druhou šanci na život

v Sadu nadějí pod širým nebem.

Dnes se tak stalo.

Je tomu rok, co jsme vsadili první Strom naděje 

v poutním místě Rokole u Bohdašína v rámci projektu Sad nadějí 

pro onkologické pacienty a pacienty v remisi, jehož jsem autorkou.

Společně s panem Pavlem Bělobrádkem jsme neznali, že poutní místo Rokol,

 je jedno z nejlepších míst pro naději druhým.

Vsadili jsme symbolicky dub, to abychom všichni měli pevné zdraví, jako dub. 

Strom, který dává skutečně smysl. 

Dává naději. 

Lidé do jeho koruny šeptají svá přání. 

Měla jsem tu čest a potěšení při mši svaté, 

kterou celebroval pomocný biskup Královéhradecký, vyslovit pár slov.

 Vlastně jedno z nejdůležitějších.

Slovo DĚKUJI ❤️