Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

úterý 25. září 2018

Brzy ...



Na vrátka klepe nový měsíc – říjen.

Bude tu cobydup, prostě brzy.





Při brouzdání přírodou u nás v Nebi jsem přemýšlela, co vše nás brzy čeká.

♥




Kolik událostí, na které se těším více a na které méně.




24.října bude v Královehradecké filharmonii koncert,
kde naše Carolinka s kamarády se smyčcovým orchestrem zahrají několik skladeb.

Moc se na toto odpoledne těšíme a srdečně tímto všechny zvu. 

♥



Čeká mě důležitá kontrola na onkologii v Brně.
Mé přání netřeba zdůrazňovat.
Vždy si přeji to samé …

♥



A pak je tu termín tak moc očekávaný.

1.říjen 2018

Den, kdy vychází závěrečná část trilogie knih s duší


 ♥




Při brouzdání přírodou v Nebi, jsem si uvědomila, 
kolik věcí se v životě děje, tak nějak samospádem.

♥



Když jsem knihu Máma - čisté jiskření dopsala, 
následovalo hodně oprav a přepisů v knize. 

Hodně konzultací a doslova mravenčí práce.

Úpravy mě hodně zaměstnávaly.

V ten čas jsem pracovala současně na novém Mámině kalendáři.

♥



Do toho se začalo posouvat a doslova šibovat s termíny.

Psala jsem, že jsem chtěla původně knihu vydat 21.srpna 2018.

Jo, člověk míní - osud mění.

A změnil to úplně báječně.

♥



Protože kdybych chtěla a snažila se všemožně,  
takto přesně naplánovat, asi by mi to nevyšlo.

Kniha i kalendář budou vycházet oba přesně ve stejný den.

1. října 2018

♥

A protože v knize je vepsáno věnování mj. také mé babičce,
které by bylo letos 100 let, tak i kalendář bude v podobném duchu. 

Čerpala jsem pro něho pranostiky ze stoletých kalendářů,
 z dob První republiky.

Fotografie budou v podobě trilogie.





Jejich úvodní fotografie, jak knihy, tak i kalendáře,
 spolu budou velmi úzce korespondovat.

Prostě všechno je tak, jak má být
a vše přichází v pravou chvíli.

♥



Přeji všem krásné podzimní dny, plné těšení.


♥




Věrka

♥


pátek 21. září 2018

V sadě, u rybníka, za ohradou ...



Dnešní příspěvek je z míst, které mám moc ráda.

♥



U ohrady plné fauny moc ráda nejen fotím.

Ráda se zde zastavuji a prostě jen tak jsem.

Ta zvěř je tak vděčná i když zrovna v kapse nic nenesu…





Najednou cítíte záplavu krásných pocitů…

 Nic vás to nestojí…jen čas…jen zastavení …




Takové chvíle vám dá jenom příroda.

Kouzlo obyčejného dne…






Dalším místem, které mám moc ráda,

je rybník - písák.





Když hodíte kousek rohlíku do vody,

rázem uvidíte, že tu nejste vůbec sami.




A když z něho stoupá mlha,

máte pocit, že tady tu scénu režíruje hodně dobrý režisér…




Moje velká srdcovka je sad.



Ten, na který nelze zapomenout.

Píši o něm snad v každé mé knize.

Ale až dnes vám ho představuji fotografiemi.



Sad mého dětství.

♥





Na světě je mnoho míst. Miliardy...

Ale jsou místa, která jsou jediná …




Mezi ty patří právě toto místo.

Sad, kde jsem s babičkou sbírala spadaná jablka, hrušky. 
Babička v zástěře nesla slívy a já se těšila, že budou doma vonět povidla…






A když je takové počasí, jako tenkrát,

mám pocit, že stojím na stejném místě, ve stejném čase…




A možná i to byl důvod, proč jsem v mé knize,

 která bude na světě za pár dní,

dala prostor i mé babičce.




Hodně mi dala … hodně poznání, zkušeností, moudrých slov…
Hodně vzpomínek, které nejen proplétalo mé dětství, ale i po letech mé knihy s duší.
Ukázala mi směr a taky pořádný kus lásky…
Věnovala mi čas, který je jednou z největších deviz člověka.
Vyprávěla mi různé příběhy i rodinné vzpomínky.
Letos by oslavila 100 let narození.
Kniha Máma čisté jiskření jí je také věnována.
„ Babičko, děkuji za vše… Posílám pozdravení tam, do nebeských výšek …“


♥



 Věrka

♥


pondělí 17. září 2018

První mejdan ...



První mejdan naší Carolinky,

byl absolutně bez scénáře,

bez režie,

bez dramaturgie,

za to s velkým potleskem.





Pohled do jejich očí a úsměvu hovoří za vše




Těsně před oslavou se omluvila její kamarádka, že nedorazí
a tím začal „plán ne plán“.




A jak to v životě chodívá, všechno špatné vždy pro něco dobré.

Jak jsem psala v minulém příspěvku:

„Zdánlivá prohra, se v konečném výsledku promění ve fantastickou výhru.“




Odjeli jsme do našeho Nebe, s jinou kamarádkou.

Po cestě jsme zastavili v cukrárně, poněvadž nemáme v našem Nebi ještě ledničku,
vše nám bylo na sobotní mejdan nachystáno.

Místo slavnostní výzdoby balónků, utírání prachu a bláznění kolem dekorací,

jsme dodělali podlahu, kus sádrokartónů a tahali elektřinu…





Vždyť zítra začíná první mejdan




Přišli gratulovat i holky ze vsi a také jejich rodiče.

Přijeli i naši kamarádi …a nakonec vůbec nikomu nevadilo,

že sedíme, jako na návštěvě u japonců …

že se jí dort i z hlubokých talířů …

 Pijeme víno s hrníčků …

A dětský šampus dokonce z talíře.


... trochu nám vypěnilo šáňo. Ještě , že byl na dosah talíř ... Ohromná zábava pro děti.






No a protože bylo venku krásně, děti pobíhaly mezi lesy a loukami.

Když dostaly hlad, přiběhly do našeho Nebe

a vždy bylo na stole něco dobrého…


... důkaz, že dort chutnal...


Rodičovstvo probralo u dobrého jídla a moku všechna nezbytná témata.

Od vyschlého dříví, přes nové zvonění z kostelíku, až po samici v králíkárně …





Došlo i na dárky.

Ze všech měla oslavenkyně velkou radost a nejednu

sdílela společně s kámoškami i

s rodičovstvem…






 Došlo i na bonbóny, kterým moc nerozumím…
Jak já říkám, rostou v „puse“..




Zato nad ohněm, se rozpouští a táhnou.

Nejdůležitější stejně byl samotný oheň …

Dlouho do noci…




Holky zpívaly, povídaly si, smály se ...

a u toho ohně, smradlavé od kouře, jako uzenky,

 prožívaly první mejdan …

Až do rána.




Protože holky ze vsi, přištrádovali do našeho Nebe se spacáky …

Brebentilo se a šeptalo dlouho, dlouho ...

Takhle se prožívá první mejdan v deseti …


snídaně do postele - v Nebi


My rodiče, se vzpamatováváme z prvního mejdanu Kačky ještě dnes.

Obdivujeme pedagogy …

Nabíráme energii, ale suma sumárum, to bylo krásné.

Vždyť první mejdan je vždy jenom jeden…




Až po cestě domů z Nebe v autě, jsme zahlédli smutný výraz naší Kačky.
Slovem útěchy jsme Kačku ubezpečili, že další narozeniny budou zase krásné.
Třeba zase neplánovaně bez scénáře …

Odpověděla nám, že je šťastná, že se jí to tak moc líbilo,
ale že ji mrzí, že jí nikdo z nejbližších,
kromě nás – mamky a taťky, nepopřál, nepřijel ani nenapsal sms.
Na některé otázky prostě nejsou odpovědi …




Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...