... Boží dopis za bonbónky ...

… k  mému 2.výročí blogu  Carolina Mia, zde probíhala Giveaway s bonbónky Home made, které jsme tvořily s malou Carolinkou. Proč se k tomu vracím? Protože jsem si opět potvrdila, že život je jako bumerang. Jakou silou a s jakou energií vyšleš své činy, své skutky, své city… vrátí se Ti to…když ne hned, tak za chvíli a to v jakékoliv podobě …

♥

… dnes mi výherkyně Věruška,  děkovala za onu sladkou radost a přiložila dopis, který mne pohladil na duši. Je to odměna za ten čokoládový „poklad“. A protože život je bumerang, posílám to milé čtení dál … až k vám …

♥

krásné čtení

"Pojď dál", řekl Bůh. "Tak Ty bys se mnou chtěl udělat interview?" "Jestli máš čas", řekl jsem. Bůh se usmál a odpověděl: "Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na všechno. A na co se mě vlastně chceš zeptat?"

"Co Tě na lidech nejvíc překvapuje?" Bůh odpověděl: "To, ze je nudí být dětmi, a tak pospíchají, aby dospěli, a když jsou dospělí, zase touží být dětmi. Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a pak utrácejí peníze za to, aby si dali do pořádku své zdraví. Překvapuje mě, že se natolik strachují o budoucnost, že zapomínají na přítomnost, a tak vlastně nežijí ani pro přítomnost, ani pro budoucnost. Překvapuje mě, že žijí, jakoby nikdy neměli umřít, a umírají, jako kdyby nikdy nežili."

Bůh mě vzal za ruce a chvíli jsme mlčeli. Pak jsem se zeptal: "Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?" Bůh se usmál a odpověděl: "Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzi milovali. Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají. Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne proto, že je lepší nebo horší, než jiní. Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potřebuje nejméně. Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme, hluboká zranění, ale trvá mnoho let, než se taková zraněni uzdraví. Chci, aby se naučili odpouštět, odpouštět skutkem. Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit. Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto je má rád. Chci, aby poznali, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzi, ale že oni sami musejí odpouštět."

Chvíli jsem seděl a těšil se z Boží přítomností. Pak jsem Bohu poděkoval, že si na mě udělal čas. Poděkoval jsem mu za všechno, co pro mě a mou rodinu dělá. A Bůh odpověděl: "Kdykoli. Jsem tu čtyřiadvacet hodin denně. Jen se zeptej a já Ti odpovím."

Lide zapomenou, co jste řekli. Lide zapomenou, co jste udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili. 

♥

 Krásný den Věrka