… když jsem byla
malá, často jsme si s dětmi hrály v zimě, v hlubokém sněhu na anděly.
Ležely jsme, rukami jsme mávaly kolem sebe, až sníh létal do očí a ve sněhu tak
zbyla stopa našich křídel … napadlo vás
někdy, že někteří lidé jsou posly andělů ?
♥
…vzpomínám si na
moment, už je to moc dávno, že jsme kamsi
jeli s mým mužem, láskou a potkali
jsme na cestě havárii. Můj muž mého srdce okamžitě jednal…pomáhal, volal
operační, požadoval vrtulník …. já hleděla…. Po cestě domů mi vyprávěl, jak to
má už dané, že se vždy objeví u nějaké situace, kde jde o život. I jeho nejbližší
mu doslova zemřeli v náručí … prostě - lidi křísí … pomáhá … jako by byl
jistým poslem …
♥
… nepsala bych toto
celé, nebýt dnešní situace. Odpoledne odjel můj muž i se synem na jednání. Syn
se několikrát vracel domů, pro to, či ono… ještě mobil a ještě tohle a tamto …
a ještě mamce přinést domů dříví, když je nemocná … můj muž byl nervózní a
pořád volal na syna „dělej, musíme spěchat“. Možná to je náhoda, ale na ty moc
nevěřím… bylo kam spěchat. Pár kilometrů od domova najednou auto před nimi
vyjíždí do protisměru. Syn říká
„ kam ten blbec chce předjíždět ?“ ... než to dořekl,
zní čelní náraz do kamionu . Můj muž opět volá vrtulník, shání okamžitě lékaře,
volá policii … syn běží ke dveřím torza vozu … na sedačce vidí dvě fotografie
dvou dětí … muž chroptí, žije … během chvíle na louce přistává vrtulník … všude
létají střepy a prach … jak usedá na zem, blíží se i naděje na život…muž, který
zřejmě chtěl ukončit život, se vznáší k nebi ve vrtulníku …
♥
... celý ten kus dne
si promítám znovu a znovu … je všechno jen náhoda? …
Brrr, úplně mi leze mráz po zádech...snad to dobře dopadne...
OdpovědětVymazat... i já v to věřím ... také mi bylo líto našeho syna, který je moc citlivá bytost ..ale vše pro něco na světě je ... věřím v to... Věrka
VymazatTo neviem...
OdpovědětVymazatAle jedno viem isto... Nikdy sa pre nic nevraciam...potvrdilo sa mi mnohokrat ze to nie je dobre znamenie. A s cim vacsej dialky sme sa vracali pre nieco, tak to bolo horsie.
Milá Jani, děkuji za Tvé řádky. I můj táta vždycky toto říkal. Když jsem maturovala, vrátila jsem se pro deštník, venku pršelo. Zvoním na tátu a ten na mě zavolal, nesmíš se vracet. Přišla jsem k maturitě pěkně zmoklá a dopadlo to dobře ... :-) Věrka
VymazatVěrko, silný příběh... dotkl se mého srdce. Děkuji.
OdpovědětVymazatMilá Šárko, děkuji za Tvé vyznání. I mne se dotkl ze všech těch záchranných akcí mého muže nejvíce...asi proto, že tam byl s ním náš mladý ... a on má tak citlivou duši ... vím, nelehce se o těchto věcech mluví...zvažovala jsem asi hodinu, zda se s tím zde svěřit, ale pak mě došlo, že život není jen o radostech, o štěstí, o buchtách, vaření, pečení, tvoření ...je i bolesti a o životu na vlásku ...tak ten příběh je tu ... a je tu proto, abychom si vážili každého darovaného dne... Krásný den...Věrka
VymazatVierka, na svete neexistuju nahody...vsetko je dane...obdivujem tvojho manzela...a sklanam pred nim pomysleny klobuk...ja ani neviem ako by som reagovala v tychto situaciach...nie kadzy na to ma... a tvoj manzel je anjel chodiaci na zemy... a asi ma predurcene pomahat ludom takymto sposobom....pa, drzte sa Zuzana
OdpovědětVymazatMilá Zuzi, mám stejný názor... dlouho jsme na náhody věřila. Ale pak přišel den a já pochopila více. Není na to slovo, ale podle mne je náhoda jen slovní termín pro něco, co někam či do něčeho zapadá ... Děkuji za krásná slova na adresu mého chlapa ... všichni mu od mala říkají samaritán...dnes už vím proč :-) Krásný den ...Věrka
VymazatBěhá mi mráz po zádech a na to, že je někdo k něčemu předurčený věřím.
OdpovědětVymazatA to s tím vracením mi připomnělo příběh známých mé sestry. Když byli na dovolené v Rakousku, paní se také několikrát vracela a oni měli zpoždění. Tím pádem přijeli k tunelu, který byl v plamenech "pozdě", byli by uhořeli. Paní vlastně celou rodinu zachránila. Bohužel za rok po té zemřela. Asi si zde již splnila úkol.
Moc bych přála tomu zraněnému, aby se dal do pořádku. Jistě tady má ještě nějaký úkol. A tvůj manžel tady má určitě ještě mnoho úkolů.
Přeji vše dobré a lepší tobě i celé rodině.
V.
Milá Věruško, děkuji za Tvůj citlivý komentář a příběh. Je to zvláštní, ale i já tomu věřím ... je osudem tak moc zocelený, tolik ran dostal od něho a přesto jde dál s takovou silnou energií a dál všem pomáhá ... Krásný den...Věrka
VymazatVěruško je to osud,u něj nikdy nevíme co nás čeká a co nás potká.Je i osud to,že tam zrovna jeli tvý dobří andělé,kteří si věděli rady.
OdpovědětVymazatMilá Maruško, děkuji za citlivá slova plná porozumění.... příště písnu optimističtější příspěvek ... krásný den ...Věrka
VymazatPS: ... bez Bzučky ani ránu, Carolinka spí, jí, usíná :-)
To mám radost,že má Carolinka radost.
VymazatZkušenost a datum mého narození, mě stále více utvrzují o tom, že osud je jedna velká rovnice o několika neznámých, které postupně doplňujeme. A ti citliví jedinci, kteří je dokážou dosadit dříve, než ti ostatní, mohou pak lépe porozumět, že těch tak zvaných náhod není mnoho. Svým chováním toho ovlivňujeme víc, než si umíme kolikrát uvědomit.Každý si tuto abstrakci konkretizuje jinak, někdo věří v boha, nebo na osud jiní v anděly strážné.Proto si myslím, že například muselo nastat to, že jsem našla tvůj blog, který mi mluví z duše a do duše:-) (je to potřeba k udržování si pozitivní energie) Ze všeho mám dojem, že ty a tvůj manžel, bylo nevyhnutelné setkání, dvou dobrých andělů strážných!!! Každý, kdo vás potká si musí odnášet nezapomenutelné okamžiky! ( Alespoň já to tak mám, když si zabrouzdám na tvůj blog:-D)
OdpovědětVymazatMilá Renatko, děkuji za nádherný komentář, který jsem si četla několikrát za sebou...tak moc mne potěšil. Přiznám se, ani jsem nepředpokládala, že mi tolik dobrých duší zde zanechá komentář na tento bolestivý příspěvek... spletla jsem se. Ale zároveň utvrdila v tom, že je na světě spousta dobrých, vnímavých a citlivých duší... moc vám všem děkuji... za slova, pocity, názory ...děkuji.
VymazatA co se týče mé lásky, Tvá slova mne dojímají. A hlavně utvrzují v tom, co vím a cítím spousty let ... moc Ti za ta slova děkuji. Věrka
Až mě mrazí Věru... Každý asi máme někde napsáno, čím přispějeme nebo ne těm druhým, sami sobě... Ty nás vždycky přiměješ abychom se zastavili a zamysleli.
OdpovědětVymazatMoc ti za to děkuji, Helena
Milá Helenko, děkuji za Tvá chápavá slova :-) tak nějak to bylo z mé strany myšleno. Zastavit se a uvědomit si , že máme všichni to nejcennější - život. Krásný den.Věrka
VymazatNic není náhoda... Ano, i já věřím, že někteří lidé jsou Andělé... ♥
OdpovědětVymazatByla jsem v úterý v kině (Zimní příběh)... Tak nějak to celé nedávalo smysl, ale závěr byl takový, že nic se neděje náhodou, vše je přesně tak, jak má být... Vše má svůj důvod a to můžeme vidět až zpětně, když všechny souvislosti do sebe zapadnou... Kdyby se syn nevrátil pro ono a tamto, tak by mohly dvě malé děti přijít o tátu... Takhle má šanci...
VymazatMilá Gábi, úplně rozumím tomu co říkáš. Některé věci (tedy většina) mají smysl, až s odstupem času. A mám zkušené, že ty nejhorší časem vlastně se jeví jako doslova požehnání. Nebýt těžkých chvil, ani bychom si nemohli vážit těch krásných. Přesto si přejeme, i já sama sobě, i teď já Tobě , těch krásných mnohem mnohem víc.
VymazatAť měl onen řidič důvod jakýkoli, též věřím v jeho šťastný výsledek (.Možná se dozvím víc dnes v TV novinách.) Krásný den. Věrka
Přesně tak... Děkuji... G.
VymazatMilá Věruško,
OdpovědětVymazatnádherné vyprávění. Já osobně věřím na propojení (telepatii) mezi mámou a jejími dětmi.
Mohla bych tu popsat dva příběhy z mého života, ale je to příliš osobní a já se nechci rouhat. Jinak se mi běžně stává, že beru do ruky telefon, protože se děti neozýnají a v tu chvíli zvoní a naopak. Ano, někteří lidé jsou asi andělé, proto, že se andělsky chovají......
Milá Pavli, děkuji za Tvá slova. Na telepatii, intuici či 6 smysl také věřím. Vždyť mají ho všechna zvířata, tak proč ne lidi. Ale musí to být lidi ... citlivý, milující, vnímající ... stačí naslouchat svému srdíčku ... taky to znám ... Krásný den. Věrka
VymazatVěruško to je opravdu smutný příběh i ikdyž doufám v jeho dobrý konec. Je mi líto tvého syna určitě to není zážitek, na který dítě dobře zapomíná , ovzvláště pokud je citlivý jak píšeš. Přeju mu , aby se s tím vyrovnal co nejdříve a co nejlépe . Pán mě veliké štěstí, že k němu přijeli zrovna oni dva a že tvůj manžel je tak šikovný a potřebný člověk a třeba pokud vše dopadne dobře už ho nikdy myšlenky ukončit život tímto zvláštním způsobem nenapadne. Asi člověk v takové chvíli nepřemýšlí , co všechno tím co chce udělat , může způsobit řidiči kamionu nebo někomu dalšímu nevinnému , kdo jede také v ten okamžik na silnici, ale měl by. Přeji tvým statečným klukům a Vám holkám hezký večer.. a pánovi aby se uzdravil Dita
OdpovědětVymazatMilá Dituško, náš syn, Honzík, má sice 19 let, bude za nějaký pátek maturovat, ale nic to nemění na situaci, že jako máma, starostlivá máma, sním cítím. Přiznám se bez mučení, byla bych v takové situaci vedle jak ta jedle. Vím o čem mluvím. Zažila jsem to a v tu chvíli jsme nemohla vymáčknout na mobilu ani rychlou, volala jsem 158. Jsou ale lidé, kterým to v tu chvíli pálí o milion % rychleji a to je případ mého muže. Večer mi pak povídá, že Honzin je velký hrdina, velký chlap. Zvládl to na 1* . Najednou to ze mne spadlo ... Věřím, že pán bude ok, protože dnes policie nám nevolala. Prý kdyby došlo k nejhoršímu, budou nás kontaktovat ... Pravdou je a vážně si to myslím, že těmto lidem bych nechala tento výjezd zaplatit. Co to vše stojí úsilí, peněz...a někdo to má v hlavě , v obraze po zbytek života... Věrka
VymazatVěrko, Bohu díky, že existují lidé jako jsi ty a tvůj muž. Díky Tobě, že jsi se s námi podělila. Moc bych si přála, kdyby takové události měly vždy dobrý konec. Měj se hezky. Slávka
OdpovědětVymazatMilá Slávko, děkuji za hezká slova, děkuji. I já věřím v dobré konce, my optimisté to tak máme nastavené :-) Věřím, že tomu tak bude i v tomto případě, neboť jak jsem psala v komentáři výše, Ditušce, dnes nikdo z vyšetřovačky nevolal...to je dobré znamení... Měj se krásně...Věrka
VymazatDoufám, že synek tento svůj zážitek nějakým pozitivním způsobem zpracuje. Andělé nemusí mít křídla...
OdpovědětVymazatMilá Jani, i já v to věřím. A také se snažím vidět vždy za roh, dopředu... teď ho lituji, ale co já vím, kam ho osud zavane za spoustu let a třeba ho potká něco podobného a bude tam stát sám... skrze tuto příhodu z mládí, už ví co dělat ... a hlavně a to cením na nejvíc, řekl, "jak ten život je křehký a tak hrozně cenný. Jak člověk musí jezdit opatrně nejen sám za sebe, co ty víš, který blbec kde vyjede. " Má čerstvě papíry na auto a když řekl tuto větu, nějak mě to potěšilo, zvláštním způsobem ... a já vždy v takové chvíli říkám " Díky Bohu..." Krásný zbytek dne...Věrka
Vymazat