Dávná krása vitráží

Ta vůně kostela, starého dřeva, rozvrzané podlahy a lavic...doteky dávné minulosti a přitom jsem cítila jedinečnost chvíle TEĎ.  Jakoby se tak skutečně Bůh jmenoval ... TEĎ ... jakoby se čas zastavil ... vůně...zpěv...světelný tok paprsků, jenž proudí skrze okenní vitráže, až sem ... celé to kouzlo, jakoby se uzavřelo do obyčejného kruhu.

(kniha Máma, kap. 6. Holubi, str.40 )

♥ 

Ano, měly jste pravdu. Dnes vám přináším krásu všech krás. Proud světla z nebe, který probarví okenní sklíčka plná barev v něco nadpozemsky krásného. Dnes u pana Zilvara z Opočna, kde se tvoří vitráže.

♥ 

Už jako malá holčička mě tato krása doslova magicky přitahovala. Od těch časů se nic nezměnilo. I dnes dokážu na tu krásu hledět celou věčnost a rozjímat. Naplňuje mě klidem a pohodou. Myšlenky, které mi v hlavě těkají, jako by rázem ustrnuly. Při pohledu na kostelní vitráže v oknech tiše žasnu a rozjímám. Prostoupí mne nádherný klid a pohoda.

♥ 

Tu krásu hledám vždy v každém kostele a chrámu.

♥ 

Vzpomínám si, byla jsem moc malá a  táta mě vzal do věhlasné pražské restaurace. Byla zima, venku se mi kouřilo od pusy.Mrzlo, až praštilo… „máš hlad Věrunko ?“ Kývla jsem. Měla jsem zmrzlé ruce, tváře i nos. Táta mě vzal za zmrzlou packu a šli jsem. Otevřel dveře do jakési restaurace. Bylo tam teplo. Koupil mi párek s hořčicí a chlebem. Byl to nejlepší párek mého života. Už nikdy víc, žádný tak dobrý nebyl, jako tenkrát. A já v tom teple a pohodě užívala si tu chvíli a hleděla na malý – velký zázrak. Na překrásná vitrážová okna. Velká okna, až ke stropu a jimi ke mně proudilo světlo z venku. Z té mrazivé zimy. Ke mně, do tepla a k nejlepšímu párku na světě.

♥ 

Mám ráda vitráže. Svět barev. Jako malá jsem si tuze ráda hrála s krasohledem. Pár barevných kamínku se měnilo v ornamenty a překrásné tvary podle toho, jak jsem kukátkem točila. Nekonečný film pro mé dětské oči.

♥ 

Už jen pro tyto nádherné pocity, jsem nemohla zapomenout navštívit toto řemeslo. Uzřela jsem nevídané. Jak ta krása z kostelů a chrámu vzniká. Nejprve je nakreslena skica obrazu, výjevu. Ta se přenese na  měřítko 1:1. Dle této šablony se začne malovat na různá skla a sklíčka. Vše má svůj postup a speciální barvy. Hotové fragmenty díla se vloží do pece a zde se vypalují. Poté se díly k sobě sesadí a olověným háčkem spojí. Celé se to spojí pájením, cínem. Neskutečná mravenčí práce. Ale výsledek,stojí za to.

♥ 

obraz třech archandělů

Byla jsem svědkem tvorby trilogie třech archandělů. Možná se poštěstí jej vyfotit v budoucnu hotové, než budou odvezeny do obce Rozstání. A nebo se někdy v budoucnu na ně pojedu podívat až tam. Vzpomenu si na šikovné ruce, které s obrovskou dávkou trpělivosti tvořily každý detail té krásy.

♥ 

Nezapomněla jsme udělat jedné z vás radost. A tak jsme losovala. Na barevných lístečkách, jako jsou barevné vitrážky. Jméno výherkyně jsem prohlédla přes paprsky sluníčka. Přesně takto jsem se dívala, jako malá duhovou kuličkou ke sluníčku. A v tom paprsku se dnes barvilo jméno Lenka K.

Posílám duhově barevnou GRATULACI

♥ 

Poprosila bych též i  Martu z Vršovického zámečku, aby mi napsala. Moc ráda bych seniorům poslala kousek radosti.

a šup do pece

Před námi jsou ještě dvě zastavení s Putováním mámina kalendáře 2016 – každý den je dar. Určitě právě příště to budeš ty, kdo bude výherkyní. Hádanku pro vás přinesu příště, ale, dovolím si vyslovit ještě jedno neskromné přání.

♥ 

Týká se všech, kdo mají Mámin kalendář 2016 – každý den je dar. Moc ráda bych vytvořila mega koláž z vašich fotek. Proto bych vás požádala, aby jste mi poslaly právě vaši fotku s vašim Máminým kalendářem ( nápadům se meze nekladou) na tuto emailovou adresu:

vera.si@seznam.cz

Proč? Protože život má být o radosti. A tato koláž ponese prozaický název RADOSTI  DOSTI

♥ 

 Holky děkuji vám všem za vše

Věrka

 ♥