Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

pátek 30. června 2017

Prosím a žádám ...



Už dlouho jsem zde nepsala o životě - neživotě po rakovině. Dnes musím!
Skutečně nemám sil ani slov. Vás snažně prosím a žádám … pokud můžete a nebo víte o někom, kdo by mi mohl pomoci, napište mi. Sem do komentářů nebo na email 

info@knihamama.com

Děkuji




Od začátku :

Začátkem února 2017 jsem postoupila vyšetření posudkové lékařky (LPK). Lehce jsem se o tom zde zmínila, ale těžce to nesla. Měsíc mě nebavilo vůbec nic. Ani psát Moji knížku, ani vařit, uklízet, fotit…vůbec nic. Potřebovala jsem pomoc. Proč?

Posudková lékařka postavila rakovinu na úroveň těžší chřipky. Můj vývod bokem, který mám po zbytek všech mých dnů, pokládá za jistý design v mých 46  letech.
To, že mám fatální, řekla bych až dramatické, dopady po ozařování nazvala
„ jiným komfortem života“ (nepřeji to nikomu ani ve snu, ani na jediný den)




Na tomto sezení, kde byl přítomen i můj Petr, neboť je mi stále na blízku
 (neb není vhodné pro mne na delší trať řídit auto, po 33 dávkách radioterapie mám časté a náhlé stavy off ). Tak toto sezení skončilo mým psychickým kolapsem. Jestli pro mne byla náročná cesta rakovinou, věřte, že ještě náročnější je cesta po rakovině tímto aparátem.

O sebevědomí zde není možná ani řeč. Na chodbě LPK není ani věšák, kam by si člověk pověsil bundu. Sedíte na LPK mačkáte na klíně kabát. Vodu vám nikdo nenabídne (což pokládám při nejmenším za slušnost člověku po smrtelné nemoci).  Ani kapesník, když začnete plakat (což bylo samozřejmostí na onkologické klinice) Ani dobré slovo.
Omluvila jsem se, vstala a odešla na chodbu, kde jsem se složila. Můj muž vyšel za mnou, záhy i LPK. S lhostejným pohledem a beze slova skončila tato akce posudkové lékařky, která má aprobaci anesteziolog. Zdůrazňuji, neboť s tímto zaměřením rozhoduje o osudu člověka, který prošel rakovinou a prochází tak závažnými problémy, které řeší špičkové kliniky a jejich lékaři dodnes.Petr se mě zastal, důrazně.

Další měsíce běžely (slovy čtyří) a já čekala rozhodnutí na papíře, o tom, že mávnutím kouzelného proutku zvaný byrokracie LPK jsem invalida – neinvalida.

Nazvala bych to příznačně

Místo lázní, do práce




Ano, přesně tak. Pro mne bude nejlepší práce.
Cituji LPK:  „Pokud možno nějaká separé kancelář, (protože život se stomií není vůbec jednoduchý) tak abych byla raději sama, až mi zase pytlík selže.“ 
Zdá se to diskriminační? Mě především šílené.

Šílené se mi i jeví, že alkoholismus a lidé léčeni na drogovou závislost, jim je přiznán plný invalidní důchod, téměř automaticky. Psala bych tu spousty věcí, které jsou šílené, ale dnes nechci.

„Vypadáte přeci tak dobře, máte úžasnou prognózu“ cituji LPK

 Ale to je o mé vnitřní síle, žít, jak žiji…A věřte, že mi to někdy dá dost práce… dnes o tom nechci psát, jindy. Na otázku, co to má vše za smysl? Odpověď od LPK nepřišla.




Jsem tu hlavně máma, pro malou 8letou Carolinku a snažím se o to ze všech sil. 
Aby prospívala…i já …i celá rodina.

Co to bude mít za smysl, mě hnát do práce? Recidivě jsem tak blíže… Často mívám stav off, kdy několikrát přes den usnu. Nástup únavy je okamžitý.  Nedávám to… Má to zažité nejeden onkologický pacient, po takto náročné léčbě. Prošla jsem chemoterapiemi i ozařováním zároveň.Trvá to ještě několik let poté. Každý rozumní lékař ví, že nejdůležitější pro takového člověka je klid. Neboť tento stav po rakovině  se nazývá remisí. Rakovina není nikdy vyléčena, pouze zaléčena. 
To, že mi amputovali rektum, je asi také design, který ovšem při delším sezení pěkně bolí.
Pytlík na bříšku je také náročnou záležitostí. 
Nikdy bych o tom zde nepsala a ani nemluvila. Ba dokonce něco víc…Píši o tom v knize Velká máma s takovou pokorou a odevzdaností…pro naději druhým…
Pro pocit, že i s tímto omezením, je život fajn. Pro radost zdravých lidí, že jsou zdravý. 
Že každý den je dar …




Až do chvíle, než si přečte slova v dopise od LPK.  To je asi trest za to, že jsem v náročných časech sedla k počítači a psala… psala…a psala…

Ta měla křest pár dní před zmiňovanou LPK. Po této akci k nám domů přišla sociální pracovnice, prozkoumat mé, naše poměry. Asi zda si celou tu věc nevymýšlím. Věřte, že bych si raději tato slova četla, jako něčí, vymyšlený příběh.
Avšak týká se mě samotné.

Na této „návštěvě“ sociální pracovnici spadly desky s listy na zem. Co v nich bylo?
 Vytištěná zpráva z Novinek, kde se píše o knize Velká máma.

Že by se u nás úspěch po právu neodpouštěl?




Snažím se a vy co mě čtete nějaký čas, to víte … rozdávat lásku, naději a víru dál lidem. V podobě knih. Možná nadešel právě nyní čas, vám sdělit, co je mým snem, o kterém jsem se zmiňovala v rámci pohádkové Moji knížky.
V čase adventním, toužím navštívit dětské onkologie a Moji knížku těmto dětem věnovat. Vím, jak je těžké jít touto nemocí a také jsem ji žila v čase Vánoc. 
Chci dětem udělat radost, potěšit je, zmírnit jejich trápení a bol. 
Protože život by měl být o naslouchání, o dávání, o lásce a pochopení… o nás lidech

Věrka



Za pomoc a sdílení děkuji

Děkuji i za všechny vaše emaily,
 kterých si vážím, cením  a zůstanou jen u mě.


62 komentářů:

  1. Věrko, nemám slov. Kdo jiný by měl mít nárok na přiznání invalidního důchodu, když ne ty? Moje sestra předl lety také prodělala onkologickou léčbu. Myslím, že jí inv.důchod prodlužovali po dvou letech. Ale i ona se dostala o situace, kdy jí inv. důchod chtěli vzít. Bohužel už se jí nemůžu zeptat, jak tenkrát postupovala. Vím jen, že znovu podstoupila všechna vyšetření a pak jí inv. důchod zůstal. Asi ti nepomůžu, ale určitě to nevzdávej. Moc tě obdivuji, co všechno zvládáš a je mi líto, že musíš tohle podstupovat. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Růženko, děkuji za Tvé řádky. Nevzdám to! Usedám k počítači , až nyní, neboť jsem skutečně v ne dobré kondici. Přeji hezké dny. Věrka

      Vymazat
  2. Uff Verusko co napsat!Všechno je jen a jen o lidech,bohužel ty jsi zrovna nenarazila na empatickou paní posudkou lékařku!Vím,že tohle ti tvoji energii bere,ale nevzdává to!Odvolej se,...Moc Ti přeji,aby jsi nemusela řešit podobné věci a mohla se radovat a setkávám s lidmi co mají srdce a rozum na správném místě!

    OdpovědětVymazat
  3. Moje - naše zlatá Věrunko také nemám písmenka která by vyjádřila mé rozčilení nad takovým rozhodnutím.Ze srdíčka ti přeji, ať vše dopadne dobře a ty si budeš užívat každičký den a ne prožívat ve strachu.Moc tě obdivuji a kdyby cokoliv přeskočím kopec a přiběhnu ti pomoci..To je totiž zatím jediné jak ti mohu pomoci.. Drž se prosím..Z❤❤❤❤

    OdpovědětVymazat
  4. Věrko úplně stejnou anabázi prošel můj táta. On s půlkou plic, po roce žádný invalidní důchod a má si najít práci. Stavař, který celý život dělal rukama, nyní s obtížemi vyšlape schody... a vedle o dům dále bývalý feťák v plném invalidním důchodě. Co na to říci. Život je krutý, každý se musí nakonec pomoci sám. Věru držím Vám palečky ať se osud nakloní zase do té pokojné a klidné fáze. S úžasným mužem a dětmi <3 Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, to je šílené. Cítím, jak moc chci být zdravá a žít. A vím, co je k tomu zapotřebí, klid! To co mi bylo nabídnuto, mi ho určitě nezajistí. Napíši, jak se věci budou vyvíjet. Věrka

      Vymazat
  5. Věrko, posílám Vám na dálku energii, hodně zdraví a síly. Přeji Vám, aby všechno dobře dopadlo. J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko moc děkuji, budu ji potřebovat. Od rakoviny se snažím energii vynakládat smysluplně. Tak teď mě čeká náročné období. Dodatečně všechno nejlepší ke včerejšímu svátku. Věrka

      Vymazat
  6. Milá Věrko, moc ráda bych Vám pomohla, ale bohužel nevím jak. Závist a nepřejícnost je strašná věc. Věřím ale, že Boží mlejny melou ... a ač paní doktorce nepřeji nic špatného, tak život s vývodem by si mohla vyzkoušet, třeba u ní v ordinaci, tam má separé. V hlavě se mi teď honí tolik myšlenek, jak je toto vůbec možné a jak to, že o tom rozhoduje jen jeden člověk, vždyť přeci musí mít podklady od jiných lékařů. Nechápu to, ale určitě to nevzdávejte. V manželovi máte obrovskou podporu a ten se za Vás postaví a moc vám přeji, aby to nakonec dobře dopadlo.
    Přeji hodně sil a příjemnější dny.D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Dášo, i mě to hlava nebere. Vím, co mi kladli na srdce na onkologii - hlavně žádný stres. Tento je v koňské dávce. Díky všem čtenářům a blogerkám, kteří mi píší, je mi lépe. Děkuji. Věrka

      Vymazat
  7. Milá Věru, přečetla jsem a je mi zle.V našem zdravotnictví je to pořád stejné.Nevím, je to vše strašně náročné na psychiku a Vy by jste měla být v klidu . Nechápu postoj té doktorky , ale bohužel to je asi špatný lékař, protože Vás asi posuzovala podle vzhledu.Já, kdybych neznala Váš příběch čím jste si prošla, tak bych nepoznala .Asi Vám moc nepomůžu.Věřím,že se najde řešení. Moc Vám držím palce.Martina



    .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Marti, děkuji a věřte, že pomůžete. Jsem vděčná za všechna slova podpory. Řešení již hledáme. Díky spoustě názorů, emailů i odkazů na facebooku se mnohé rýsuje. Děkuji. věrka

      Vymazat
  8. Milá Věru, já to pořád nechápu! Mám pocit, že se to pochopit asi nedá. Velmi necitlivý přístup a hlavně jak někdo zdravý dokáže posoudit stav nemocného člověka?? To, že se člověk začne po tak náročné operaci cítit trochu lépe bude nakonec handicapem? Nevím, jak pomoci, ale moc si přeji, aby se našel někdo, kdo by ti pomoci uměl. Sdílela jsem na Facebooku a moc držím palce! Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Inko, děkuji za sdílení, jsi hodná. A za palečky též děkuji. Věrka

      Vymazat
  9. Milá Věrko,Tvá situace je stejná jako u tolika lidí v mém okolí.Od mnoha slyším to samé.Jakmile se trochu dostanou z téhle těžké nemoci (i když o vyléčení se vlastně mluvit nedá),okamžitě nastupuje mašinerie byrokracie a tabulky,podle kterých se "jede".Přijde mi to jako trest za urputnou snahu poprat se s nemocí a vyhrát.Na druhou stranu,tak jak to píšeš i Ty,jsou jedinci,kteří si sami ubližují vědomě a důchod dostanou.Nevím,jak Ti pomoci,ale zkusím zapátrat,co by se dalo dělat.Zatím Ti aspoň takhle na dálku posílám velkou spoustu pozitivní energie a síly do dalších dní.Možná je to vážně tím,že vypadáš velice zdravě a nikdo by na Tobě nepoznal,čím jsi si prošla.Sama se snažíš pomáhat,tak se Ti musí pomoci.Nevzdávej to,Ty vyhraješ.Moc na Tebe myslím.Alena (modrý kvítek)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Alenko, děkuji za Tvé řádky. Cesta v nemoci je náročná a člověk hledá naději, víru, a když se mu to podaří a zvítězí, vše se změní. A pak přijde taková situace, která potkala mě a jak je vidno, spoustu dalších...pak to je skutečná bezmoc a beznaděj. Chvíli mi to potrvá než vstanu, narovnám se a zase naberu sílu... Za tímto účelem. Věrka

      Vymazat
  10. Poprvé jsem měla pusu otevřenou, když jsem Tě osobně poznala, podruhé ji mám otevřenou teď! Máš pravdu, úspěch se u nás neodpouští a mám dojem, že v jednání které popisuješ je jakási závist či zášť! Vyžádat si doporučení a LZ od lékařů, bojovat a bojovat ... jakkoli je to k vzteku po tom, co člověk musel prožít.. myslíme na Tebe!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Danielko, děkuji za Tvé řádky. Nemohu se ani vzdát. Skutečně by mě to semlelo. Tak moc jsem makala...pro Carolinku...pro život...pro moji lásku. A já tu chci být...ne zase na kapačkách, kam nás může zahnat stres. Posílám pozdravení. Věrka

      Vymazat
  11. Jste silná žena!
    Držím palce a věřím, že se najde anděl, který i tady podepře..
    Zuzka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Zuzi, myslím, že vy všichni jste andělé. Tolik slov a rad. Děkuji. Věrka

      Vymazat
  12. Toto tak ničí pohled na špičkovou práci jiných doktorů. A právě tady by měl sedět člověk vzdělaný v oboru takovém, aby opravdu mohl posoudit situaci a stav podle konkrétního člověka a ne podle tabulek. Neumím konkrétně poradit, ale nevzdávej to Věro! Bojuj! Držím palce!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  13. Věrunko, nedejte se! Bohužel, namísto toho, aby vás podpořili hlavně tam, kde by to člověk očekával, je to naopak! Vždyť potřebujete klid a pohodu - a tohle jejich jednání je nepochopitelné. Chybí posouzení z lidského hlediska a nikoliv podle strohých předpisů. Snad někdo zde vymyslí, jak vám pomoci, jak ráda bych to udělala, nemám také tu moc, jen vám držet palečky. Snad se v této neskutečné bezmoci, nebud-li zbytí, obrátit na mediální pomoc, tihle, co o věci rozhodují, by snad neměli na místě, co takto postupují, co dělat!! Srdečně zdravím a myslím na vás, Libuš

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeví se mi to, jako systematické ničení lidí po smrtelné nemoci. Vždy si vzpomenu na větu z Černých baronů, kterou se dozvídá Kefalín... "O člověka tu nejde...lidí je na světě jako sr..." Je to moc smutné... věrka

      Vymazat
  14. Jen napíšu, LPK je to,co ničí nervy nevyléčitelně nemocných víc,než nemoc. Nezodpovědní,nekvalifikvaní a neznalí lékaři rozhodují o dalším životě nemocných lidí. Sama jsem si tím prošla před 11 lety,mně nechali nejvyšší stupeň při třetí kontrole už do nekonečna,přesto jsem si v 60 požádala o starobní.Moje dcera s RS si vyslechla ve svých 33letech,že se jí nechce zřejmě pracovat a děsná, asi 75letá doktorka jí sdělila,že o této nemoci nic neví. Stejně tak rozhodují o podpoře starých nemohoucích rodičů,kdy na jedné straně sice 85letá paní,která chodí bez hůlky,sama po různých akcích,divadlech a podobně protekčně bere 8000 a moje ležící matka dostala polovinu s tím,že může být ráda,že aspon něco.Sice jsme žádali jen proto,že kdyby bylo třeba ji umístit do specializoveho zdr.zařízení, tak jí bez příspěvku nevezmou,ale opravdu děs.Přeju hodně sil v dalším jednání. Alča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Alčo, čím více si čtu komentáře a emaily, tím více se utvrzuji, že je něco hodně moc špatně. děkuji za komentář. Věrka

      Vymazat
  15. Věrko, takových otřesných případů znám bohužel spoustu, jako že pošlou do práce člověka bez nohy či bez ruky atd. Pracovala jsem spoustu let ve zdravotní pojišťovně, ale bohužel už ne, takže nemohu nějak pomoci. Já bych se ale nevzdávala. Požádala bych znovu o přezkoumání a přehodnocení posudku, na to máš určitě právo a pokud možno bych do toho zapojila i ošetřující lékaře, kteří vědí, jak na tom jsi a požádala je o vypracování zprávy či doporučení. Drž se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to hrůzné. Hlavně, že jsme splnili kvóty. Tak to na mě působí. Určitě kroky podniknu. Děkuji. Věrka

      Vymazat
  16. Ano LPK je to co nemocné lidi nejvíc zdeptá. Jsem onkologická pacientka. Ke komisi chodím každý 3 rok. Když se přiblíží TEN čas, přepadne mě nějaká nemoc, zánět nosohltanu, dutiny a podobně. Teplotuji několik dnů i bez zjevných důvodů. Po absolvování té potupné záležitosti všechny potíže odezní. Vždy bojuji jen o částečný důchod, ale i jeho ztráta by pro mě byla fatální. Chodím do práce pouze na poloviční úvazek. A mám toho opravdu plné brýle. Někdy si jdu po návratu domů rovnou lehnout a chod domácnosti je mi tak nějak šuma fuk. To pochopí jenom ten, kdo si prošel léčbou. Moc Vám držím palce a doufám, že se nevzdáte a podáte odvolání.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Libuško, děkuji za Vaše slova. Vůbec se nedivím. Já se od pátku zase nemohu hýbat. Bolí mě záda a páteř. Děkuji za palečky. Odvolání 100% podáme. Věrka

      Vymazat
  17. Bohužel znám několik takových případů. Můj táta tento boj prohrál, snad ho vyhraješ aspoň ty.. Moc na tebe myslím.

    OdpovědětVymazat
  18. Milá Věrko, nemám slov...a ta slova, která mě napadají na adresu výše zmíněné lékařky nejsou slušná. Vím o čem mluvíš, můj manžel se také potýkal(potýká)s vážnou nemocí a když jsem slyšela názory LPK vážně pochybuji, že to jsou lidé na svých místech. Přijmi prosím ode mne alespoň pozdravení a přeji Ti dostatek sil, nevzdávej se. Romana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Romčo, děkuji za Tvé pozdravení, slova a přání. Věrka

      Vymazat
  19. Věrko milá, ráda bych přišla s nějakou radou a pomocí... Máš pravdu, úspěch se v dnešní době neodpouští a nikdo už nekouká na to čím může být vykoupen... lidská závist je snad to nejhorší...
    Posílám objetí a budu držet pěsti v boji s úředním a lékařským šimlem! ... je to ubíjejíci, ale nevzdávej to...! Někdy je to postavené na hlavu... Kamarád přišel o ruku a každé dva roky chodí také k posudkové komisi... nevím jestli čekají že mu ruka doroste?? :)
    A ten vývod... mamka ho taky má, ale je to minimální cena za to, že už tu s námi taky nemusela být. Zvykla si na něj a dnes ho vůbec nevnímá. Je pravda, že občas se už stala "nehoda"... jednou dokonce, když jsme nakupovali v Ikee :)... ale i to bere statečně... nic jiného ji nezbývá ;)
    Ještě jednou na dálku objímám!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Šárko, děkuji za Tvé řádky. Je to na delší povídání...snad někdy příště...Také objímám a zdravím maminku. Věrka

      Vymazat
  20. Věruško, člověku zůstává rozum stát, ale bohužel i takoví lidé ve zdravotnictví pracují a necitlivě rozhodují o dalším životě jiných. Držím Vám palce, abyste i tento "podraz" ustála a našla zase svůj klid a elán! Přeji Vám slunečné letní dny a Carolince pěkné prázdniny. Myslím na Vás. Renata z Větérky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Renatko z Větérky, děkuji. Právě to mě tak moc mrzí, že tento dopis přišel právě v čas, kdy si má Carolinka užívat léta, prázdnin a pohody s maminkou a tatínkem. Věrka

      Vymazat
  21. Mila Verusko, uspech se opravdu v nasi spolecnosti neodpousti.......
    Zkuste se primo obratit na poslance Vaclava Krasu!!!!!
    Snad s drzosti - v uvozovkach - dojdete dal!!!!
    Preji moc stesti! Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jarko, děkuji. Už mám pro něho sepsaný dopis,mj. setkala jsem se s ním osobně, je to víc než úžasný člověk. Dodatečně vše nej k svátku. Věrka

      Vymazat
  22. Věrko, rozum člověku stojí nad těmi řádky, které píšeš. Bohužel nemáme v rodině, ani mezi známými nikoho, kdo by řešil podobný problém, takže moc neporadím. Není možné odvolání, aby se věc dostala k přezkoumání k jinému lékaři? Nebo možná obrátit se na veřejného ochránce práv - ombudsmana, jehož úřad by Tě snad alespoň navedl tím správným směrem... A své by mohlo udělat i publikování příběhu v médiích - věřím (i podle toho, co zde čtu v komentářích), že takových případů je mnohem více a to téma by tak mohlo být "zajímavé" pro publicistiku... Moc držím pěsti, aby se Tvůj případ nakonec přehodnotil. Hodně štěstí! A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Aničko, děkuji za Tvé řádky. Určitě se ještě najdu rady a spousta se jich už našlo.Jsem moc ráda, že jsem to napsala a dala ve známost. Přeji hezké dny. Věrka

      Vymazat
  23. Milé moje kamarádky, čtenářky, blogerky i neblogerky,

    ještě jednou a stokrát moc děkuji za vaše komentáře zde na blogu, za vaše emaily, odkazy i komentáře a sdílení na facebooku. Ti, kdo mají facebook a cítí, že by bylo dobré, aby se o tomto článku dozvědělo více lidí, pošlete ho dál do světa:
    https://www.facebook.com/knihamama/

    Tolik lidí známých, neznámých mi napsalo. Nasměrovalo a poslalo typ či radu. DĚKUJI.
    Jde tu skutečně o zdraví a o člověka. Nejen o mě ... Vedle mě totiž stojí malá Carolinka, pro kterou jsem makal v rakovině, jako o život. Všude ji za to děkuji. V knihách, v mediích, i když se obyčejně objímáme...procházíme nebo fotíme. Slýchá to ode mě denně. A já bych jí to chtěla říkat ještě spousty let.
    Chci energii, která mě zůstala věnovat jí. Také své lásce Petrovi, protože on ji dává mě. Chci ji věnovat psaní modrých knih s duší. Protože pevně věřím, že řádky, která vkládám do knih a posílám do světa, mají větší význam, než separé kancelář...
    Chtěla bych svoji energii smysluplně vložit do fotek a také do tohoto blogu. Věřím a pevně doufám, že tato energie má smysl. Dokonce si dovolím troufale věřit, že i pro tuto činnost jsem dostala na tomto světě druhou šanci.

    S láskou k vám všem a úctou k životu

    Vaše Věrka

    OdpovědětVymazat
  24. Věrko také neznám jak pomoct.To jak ti je si člověk jen z dálky může představit.Pěvně doufám,že se to v dobrém vyřeší.A věř,že ta paní se taky za to dočká životní odměny.....boží mlýny melou.
    Taky vím,že se vždy časem nade cesta,která ti ukáže proč to všechno a tak....
    Nezapomeň co ty dáváš nám,co jsi ve spoustě lidech probudila díky tvým knížkám....
    Pevně věřím,že se zase nebe pro tebe rozjasní:))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Leni, děkuji za Tvé řádky. Myslím, že se ledy začínají hýbat. Děkuji. Věrka

      Vymazat
  25. Ahoj Věrko,
    tak to je totiž život! Tvrdá realita, sama mám za sebou rakovinu, operace, reoperace, chemoterapie, která srazí na kolena, ozařování. Zdevastované tělo, které když má dost, tak padne a nejde to. Verdikt? Omezená pracovní schopnost na 30%. Nárok na důchod od 35%. Paradox. Další příklad, můj manžel. Je po operaci páteře, je svářeč, nemá nic těžkého tahat, nedělat v předklonu, neprochladnut. Závěr komise? Máte malou jizvu, jste vlastně v pohodě. Jděte dělat na vrátnici. je to k smíchu. Okolo sebe mám několik lidí, kteří v životě nezamarodili, ale důchod mají. proč? Protože posudkového mudra podplatili. Veřejně se ví, že bere za důchod, nic se s tím nedělá, každý mlčí protože i dát úplatek je v dnešní době trestné.
    Co ti poradit? Buď dát do obálky a čekat, že to klapne, nebo to hodit za hlavu. Já to dala k ledu a byla hrdá na to, že jsem tu mrchu pokořila a že manžel je na tom tak jak je. Dát do obálky se mi z duše příčí. Věřím tomu, že Boží mlýny melou pomalu ale jistě a že na každou svini se vaří voda. Dokázala jsi moc krásných věcí, nenechej si to vzít. Držím palce. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za Tvé řádky, z kterých mi jde hlava kolem.Děkuji za palečky, budu je moc potřebovat. Věrka

      Vymazat
  26. Věruško, je moc dobře, že jsi o tom napsala. Nikdo z nás si nedokáže tu víc než nelehkou cestu představit. Jdeš, snažíš se ze všech sil jíž s hlavou vztyčenou, ačkoli to není lehké. Dodáváš druhým sílu. Možná tím víc, čím ji sama víc potřebuješ.
    Někdy člověk žasne, jak "nespravedlivě" jsou věci posuzovány. Držím velmi pěsti, ať se vše v dobré obrátí a ať lidé lidem nehážou klacky pod nohy.
    Posílám velké objetí a nahoru prosbu o pomoc...
    Katka ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě malý dovětek. Je plno, plno lidí, kteří úspěch ze srdce a s láskou přejí a mají neskutečnou radost z toho, že se druhým daří. Každičký úspěch oslavují v duchu s ním. Jako já a mnozí, mnozí další tvé úspěchy...

      Vymazat
    2. Katko, jsi moc hodná. To jsou ta slova, která mě dodávají sílu, odhodlání a hladí duši. Také to mám nastavené stejně , jako ty. Přej a bude Ti přáno. Dej a bude Ti dáno.A dodávám - díky Bohu.
      Děkuji za Tvoji prosbu o pomoc tam nahoru. Moc to pro mě znamená. Nyní prožívám hodně těžké psychické rozpoložení. Děkuji a přeji dobré dny Tobě.
      Věrka

      Vymazat
  27. Úrady a administratívna štruktúra sú strašná, odčlovečená, papierová realita!
    Tiež nám pomohla až úradníčka-človek s veľkým Č!
    Potom už starostlivosť o autistické dieťa z ústavu, ktoré sme si brali k mojim trom deťom, už išla, pritom ten príspevok za starostlivosť je len polovička vašej materskej, ale aspoň sme neprepadli štruktúrou a štát sa mi podieľa na soc. a zdrav. dávkach.
    Preberala som dieťa s nariadenou ústavnou starostlivosťou od štátu, prešli sme štyrmi komisiami, vypiplala som ho po 16 rokoch na chránený stupeň a už sa nemusí vrátiť do uzavretého systému.
    Nemohla som sa venovať poriadne ani len trom svojim deťom, mimochodom jedno moje vlastné autistické, ,,vyšliapalo,, tomuto ,,štátnemu,, cestičku...
    Som tak unavená, že ma únavový syndróm neopúšťa, nemávam dovolenky, nemôžem byť chorá, o vlastnej kariére vôbec nehovorím, štát ma ocenil len ,,vreckovým,, a neskutočnou šikanou!
    Je zázrak ten Váš dar života , Vierka, písať o tom zázraku, tvoriť, byť z neho, z toho vstávania z choroby ešte kreatívna!
    To je Vaša cesta, povolanie, bolo by dobré vybaviť si živnosť, mať od štátu volnosť....aj keď stojí za to opakovať znovu a znovu žiadosť a podstupovať komisiu...
    A tie ,,božie mlyny,, to je ľudská predstava, ako som Vám už raz písala, Božia láska, je Matka všetkých, tak miluje aj tých, čo si to nezaslúžia, teda nás všetkých, že všetko zlé premieňa na dobré, ale spolupracuje s našimi srdcami:teda ak znášame aj za nich, nevraciame, nežalujeme, zmierujeme, zadržiavame na sebe a vraciame trebárs ako Vy, v podobe diela plného akceptácie, umenšenia sa k jednoduchosti a kráse všednosti života:-)
    Potom tečie naozaj život:-)To sú tie Božie mlyny!
    Tak, nech sa darí, držte sa!
    Alena Vyskočilová

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Alenko, smekám před Vámi a velmi děkuji za pozitivní slova. Moc pro mě v těchto časech znamenají. Děkuji Věrka

      Vymazat
  28. Věruško milá,držte se prosím!!!Bojujte!!
    Můj příběh znáte..já Váš..a říkám jediné!
    My jsme tu šanci být tady od Boha dostaly!!!
    Nevím ale jakým právem je nám to odpíráno nesprávnými rozhodnutími..
    Copak samotná nemoc nám nedala dostatečnou lekci?!
    Stres..strach..úzkosti..KOstavy..obavy z dalšího "neživota"..
    Já po 2.mozkové příhodě chodila na pracák jako uchazeč o zaměstnání resp.mě manžel vynášel do poschodí,nebyla jsem schopná o holi tam sama vylézt..3 roky to trvalo!Posudkový lékař dokonce našel obdivuhodné řešení!Prý mám začít podnikat z domova,mohu u toho sedět,nemusím se hýbat a psát se určitě naučím levou rukou...(mám pravostrannou hemiparesu)
    ..a stres..nějaká pilule to prý spraví
    ..z chaloupky se přestěhujte na byt do města,nejlíp poblíž špitálu,ať nepotřebujete průkaz...a hlavně se neangažovat,prakticky "nežít"...
    Věruško,je mi z toho všeho moc smutno,vše se mi tak hluboko zarylo...
    ...místo slov povzbuzení,jak s postižením žít a hlavně se vyrovnat..rady ubíjející..psychiku deptající..
    Sama jsem též šrotována ozubenými koly byrokracie,které nejde porozumět..v rozčilení jsem sociální pracovnici,která tu dnes byla na šetření,řekla,že si to s ní klidně vyměním...s hrůzou trnu jaký to bude mít dopad..snad mi neseberou i očkovací průkaz..
    Mám také tu smůlu"že vypadám"přesto vše UŽ prý dobře!
    Ale to jaká dřina za tím..má vůle..najít způsob jak tady být,zanechat stopu svým konáním...
    Chtěla jsem psát Věruško na email,ale řekla jsem si ať i mnozí čtou!!!!!..i když to je pouhý zlomek toho všeho,co bych sdělit mohla...
    Moc na Vás myslím,to chci aby jste věděla!Máte podporu skvělého muže,který vám všem s láskou staví vysněný dům.Také Carolinku,která maminku potřebuje hlavně v pohodě!
    I když jste zlomená jste silnější než si myslíte!!!!!!
    Velké objetí z celého srdíčka posílá Jana z chaloupky mezi kopci!❤




    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Janičko z chaloupky mezi kopci. Děkuji za velmi dlouhý a nejen pro mě přínosný komentář. myslím si, že šanci na život jsme dostali všichni v momentě narození. To, že některým byla dána druhá...je osud, karma, štěstí, nazývejme to jakkoliv, prostě druhá šance. Ono totiž nikde není napsáno, že právě ten, který se usmívá a myslí si, že se ho to vůbec netýká, že tomu tak bude navždy. A v tom je i jisté kouzlo života, když s pokorou přistupujeme ke všem fragmentům života, ke všem situacím a událostem...i k těm, o kterých si myslíme, že se nás vůbec netýkají....
      Děkuji za vše
      Věrka

      Vymazat
  29. Věruško, moc mě mrzí, čím vším teď procházíš .... poradit neumím, na byro je člověk krátký ... snad jen odvolávat se a odvolávat .... myslím na tebe, drž se a nevzdávej se .... rakovina tě neskolila, tak tě přece neskolí jedna " blbá" posudková lékařka !!!! Marki

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marki,i me to moc mrzí , ale věřím na dobré konce.Verka

      Vymazat
  30. Milá Věrko, já nemám vůbec slov. sedím tu, čtu to už poněkolikáté, brečím a říkám si: kde to žijeme? ano, když je člověk nemocný a poddá se tomu, propadne bezmoci a prostě to vzdá, tak má asi u okolí pochopení, ale když se člověk k tomu postaví čelem a ještě pomáhá i druhým, tak to se u nás holt neocení. I taková je naše společnost. paní má zřejmě pocit, že takový úspěch máš proto, že jsi už zdravá. je mi z toho moc smutno. ale ze svého okolí znám případy, kdy poslali do práce opravdu hodně nemocné/handicapované lidi. Věrko, věřím,že to dopadne dobře. ano, jsi tu pro své děti a svého Peťana, tak prosím vydrž a nevzdávej to.
    Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Majko, nevzdám se, ale té energie, která mi bezcitnost sebrala je na tuny...Už týden mám zdravotní problémy...Je to moc náročné...Děkuji za Tvá slova. Věrka

      Vymazat
  31. Nevzdávat se, argumentovat. Píši pozdě, ale věřím, že vše "dobře" dopadne. Ačkoliv, co je "dobře", PŘEJI VELKOU NÁRUČ NAVRÁCENÉHO KLIDU A POHODY

    OdpovědětVymazat
  32. Marusko, není pozdě a na dobré slovo není nikdy pozdě.Děkuji za né.Verka

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. ♥ Věrka

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...