Stačí slovo ...

Stačí slovo …

 Je to pár dní, co jsem Ti králi Jelimáne, napsala pár slov. Nic už jsem v té chvíli nečekala. V nic už nedoufala… Naděje umírala… Po roce bojů s Tebou, jsem Tě poznala… S Tvojí krutostí a nelidskou tváři nemůže člověk bojovat. Protože je člověk.

  Strčila jsem do káry plné bolesti, protože jsem to potřebovala napsat, dostat ze sebe. Připíchla jsem má slova na zeď facebooku … který dokázal něco neuvěřitelného. Dokázal tu káru pustit z kopce, do Tvého království plného bolesti a utrpení. Míří si to z kopce dolů, samospádem frčí přímo k Tvému trůnu. Lidé svými slovy, postoji a nesouhlasy ji nakládají … Králi Jelimáne, bude to velká řacha.
 Ta kára má už teď hodně naloženo.
A v Tvé maštali ještě zatím stále řechtá šiml, s přívlastkem byrokratický. Našla se jedna holka, co bojovala o život, když ji řekli, že má rakovinu v druhém stádiu nemoci. Svoji silou, za podpory úžasných lékařů, za podpory rodiny, přátel i těch virtuálních to dala. Zvítězila …Žije…a tak moc ráda… Od té chvíle píše knihy s duší a její motto je : „každý den je dar…“ A skrze tu samou sílu, zvedla oči a do těch Tvých, králi Jelimáne, do těch prázdných a necitlivých, se zpříma podívala. Vyřkla mezi vzlyky slova, která jsi vůbec nečekal…Prosila a moc…Ty to víš, ty jsi to slyšel a neřekl si jediné slovo…Jen ses mračil … slyšela jsem z Tvé maštale úředního šimla, jak moc řehtá …Dala jsem mu nažrat … krmě, co nikdy nejedl…

A na té káře, co míří z kopce neskutečnou rychlostí k Tobě, je hodně potravy i pro něho… Bylo by dobré, kdyby mu mé krmě vydrželo navždy. Nikdy neubývalo a lidská práva a potřeby se staly automaticky tím, co je nesmazatelné a nezrušitelné!!!!!!!   Rozhodla jsem se, že já, obyčejná holka, co čepici před Tebou, králi Jelimáne, nemačká, se pokusím udělat něco prospěšného.Požádám všechny ty, co mají srdce, protože to je orgán, skrze který nejen žijeme, který bije v rytmu života…ale skrze který i cítíme a vnímáme…Chybíl-li, pak není vo čem …. Požádám tento zástup lidí, co nesouhlasí s Tvojí krutovládou, mocí a silou, kterou ve svém království vládneš, aby svůj nesouhlas napsali. Sem:

Stačí slovo, třeba jedno jediné, NESOUHLASÍM … a vaše jméno.
Abys viděl, králi Jelimáne, že víc lidí čepici nemačká. Víc lidí má srdce a bolest …Víc lidí se umí Tobě postavit.

   A než dorazí k Tvému trůnu moje kára, kterou jsem nezištně spustila z kopce dolů, vezmu do rukou listinu já. Předložím ji paní ministryni práce a sociálních věcí. Věřím, pevně věřím, že tenhle hlas, nás všech, bude slyšen.  A proto děkuji za všechna sdílení, prokazujete tím, že máte srdce … že nejsme lhostejní…že jsme LIDI a že zvůle krále Jelimána bylo už dost…

Ze srdce DĚKUJI

Věra Fina, autorka knih s duší