Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

čtvrtek 1. listopadu 2018

Léta, snad z úcty k tradici …



Každý kalendář obsahuje nespočet dní a svátků. 
Významných i ty méně… 
A protože každý rok tvořím a nabízím světu Máminy kalendáře – každý den je dar, 
právě tento podzimní svátek „Dušičky“, nikdy nevynechám.

Kalendářem označován jako „Památka zesnulých“ 
V mých kalendářích tak, jak jim říkali moji předci „Dušičky“.

Jak se to zpívá v písni paní Hegerové? „Léta, snad z úcty k tradici …“
Tak nějak to cítím i já. Léta, z úcty k předkům…. Zapaluji svíčku, světlo …





Věřím, že shůry je vidět. 
A můj děda, starý pedant, by mi řekl svým hlubokým hlasem:

„Z úcty k předkům, jsem Tě to dobře naučil…“

Babička přivírá oči, líbezně se usmívá s hlavou položenou na dědovu rameni
 a posílá mi z té nekonečné výšky do mého srdce dobrý pocit. 
Poděkování, že jsou svátky, na které se nemá zapomínat.
Zdá se to, jako pohádka? Možná … 

Na každý pád dodávám: „Léta, snad z úcty k tradici…“

Věrka



14 komentářů:

  1. také léta, z úcty k tradici, rozsvěcím svíčky kolem celého domu ba i v zahradě, aby všichni nás shora viděli..... ale jinak mezi námi - tohle období nemám ráda-je poznamenáno mnohými smutnými událostmi až do Štědrého dny, kdy pod ustrojeným stromkem doma v noci před Štědrým dnem ve spánku zemřel tatínek.... Sice to vyváží radost z vnučky Emičky, která se narodila 19.12., ale ta bolest z těch všech co během listopadu a prosince odešli, je stále silná..... Přeji krásné dny. z Jizerek zdraví Olina.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Oli, děkuji za komentář, bolestivý. Je tomu skutečně tak, že i to je součástí života. Vzpomínám si, jako malé dítě, že objet všechny hřbitovy s věnci s příšernýma umělýma kytkami jako pěst, bylo pro mě, pro malé dítě prostě příšerné. Až čas ukázal, jak to bylo důležité. Proto i můj příspěvek dnes. Nejsem typ člověka, co by si liboval v prostorách hřbitova, ale dnes vím, po letech, jak nesmírně důležitý je tento den. ač svým předkům zapaluji svíčku kdykoliv to cítím, přesto 2.listopad má své důležité místo.
      Přeji pokojné a pěkné dny. Věrka

      Vymazat
  2. Já letos teprve poprvé budu zapalovat pro oba své rodiče, pro maminku nově, ale i pro naše chlupaté lásky, které s námi byly na naše poměry strašně málo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky zapálíme svíčku Blackovi ... Přeji hezké podzimní dny. Věrka

      Vymazat
  3. Dneska jsem procházela hřbitovem a bylo to příjemné, laskavé a plné dojmů.
    Když vzpomínáme na své blízké, ano, stává se to tradicí a budeme jen doufat, že i jednou nám, až se čas naplní, tu svíčku z milé tradice zapálí.

    OdpovědětVymazat
  4. Také pro nás jsou dneska Dušičky, kdy zapalujeme na hřbitově svíčku za všechny co nám tu chybí a chodí s námi i naše tříletá vnoučata. Jiřina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jiřinko, děkuji za komentář. Vždycky jsem zmiňovala, že název "Památka zesnulých" mi zní krkolomně. Moje babička říkávala svátek Všech svatých, ale až když jsem začala tvořit Máminy kalendáře, zjistila jsem, že tento svátek Všech svatých připadá na den 1. listopadu. Na den, kdy by se měly hroby a hřbitovy uklidit a připravit na den následující, na den Dušiček.Ať to uděláme kdykoliv, hlavně, že tak učiníme.
      Hezký víkend Věrka

      Vymazat
  5. Byla jsem rozsvítit světýlko už v úterý, u hrobu jsem vzpomínala na babičku, která se na světě minula o tři týdny s naším starším synem. Na syna, který zemřel 31. listopadu před 22 lety. A ještě na maminku i tatínkovi rodiče. I na moji sestru, která zemřela pár dnů před narozením našeho vnoučka. Jako by babička i sestra dělaly místo na světě novému životu, říká se to tak.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, slyšela jsem to už nejednou a taky si to myslím. Ne vždy to bývá pravidlo, ale často se tak děje. I naše Carolinka se narodila týden poté, co odešla moje babička, její prababička. Přeji Růženko pokojné dny. Věrka

      Vymazat
  6. ..nejen dnes..na dušičky..
    ..často vzpomínám..
    ..rozsvĕcuji svĕtýlka..nosím kvĕtiny..
    Tak hluboko v srdci vše uloženo..
    Nikdy nezapomenu..to vím..
    Dušičky ale vnímám také jako čas ke zpomalení..zastavení se..
    Uvĕdomĕní si tak tenoučké hranice mezi životem a smrtí..
    Vĕrunko nostalgicky..dušičkovĕ moc zdravím!
    Jana z chaloupky...❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Janičko, ze srdce děkuji za Tvé řádky. Také mě dnes napadlo, že není v kalendáři lepšího období pro tento svátek. Období, kdy pozdě k odpoledni je již tma, tak důležitá pro světlo svící. Období, kdy padá ze stromů listí a připomíná nám odchod...Období, kdy chlad a plískanice nás zahání domů a do svých myšlenek. Období, které nás zpomaluje a my si můžeme TOLIK uvědomit...
      Věrka

      Vymazat
  7. Ano i já roky chodím zapalovat svíčku na hrob svých rodičů, prarodičů...a denně si říkám, že shůry a nás vidí a dohlíží... a včera se určitě pobavili ti shůry i ti okolo nás...byli jsme tam s vnučkama (3a 5) a to bylo dotazů, hodnocení výzdob na hrobech, hlazení andílků... a my všichni bohatší o prožité společné chvíle ... a tak myslím uděláme další tradici... :-)
    Přeji tobě Věruško i všem lidičkám mír v duši, lásku v srdci a krásné dny na tomto světe <3 Olga

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Oli, děkuji za překrásný komentář, pohladil mě na duši. Přeji také laskavé dny. Věrka

      Vymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. ♥ Věrka

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...