Tři čtvrtě roku úsilí …

9 měsíců … čas, který jsem naplnila cestou za změnami, týkající se  posuzování lékařskou  posudkovou službou. (LPK)

Je to 9 měsíců, kdy jsem prožila další otřesnou posudkovou kontrolu a řekla jsem si „DOST…“

Napsala ve chvílí zoufalství a beznaděje článek na soc. sítě „ králi Jelimáne, čepici nesmekám a nemačkám…“Článek, který dokázal v mých očích zázrak. Doslova rozhoupal vlnu sdílení národa. Skrze to vznikla má petice za lepší podmínky, za nutné změny LPK. Ta se plnila doslova před očima téměř rychlostí světla. Skrze ni jsem stanula přímo na půdě Parlamentu Poslanecké Sněmovny ČR sociálního výboru, kde jsem sebe i petici představila..

  Opět jsem minulý týden stála na této půdě před mikrofonem a opět jsem sdělovala slova, která cítím nejen já, ale celý nekonečný zástup lidí, kteří ve mně věří.

  Nebojte se. Nezklamu vás. Nikdo z nás si to totiž nezaslouží. Budu stále usilovat o změny v lepší dny. Jsem moc ráda, že má slova mezi poslanci nalezla pochopení. I oni ví, že nemůže tento systém LPK, naše životy brát do svých rukou tak, aby je ničil. Ano, děje se tak … Mnozí z vás to prožili a žijí. Tím, že invalidním lidem, kteří mají už tak těžký život bere iluze, naděje, dávky, finance …Mnozí se zázračně skrze lejstro uzdravují. Tím bere osud do svých rukou. Lidé bez financí se stávají lidmi zoufalými, nešťastnými, často opět nemocnými … Mnozí z nich končí v exekucích. Někteří i před soudem, protože mnozí pak uvažují a konají zkratovitá rozhodnutí. Přesně tak, jak to píši v mé poslední knize „Máma čisté jiskření“. Protože já, “králi Jelimáne“ nic netajím. Snažila jsem se vše sepsat v knihu, která je označována knihou, až na dřeň…

   Tento článek není v žádném případě reklamou na zmiňovanou knihu. Toto je konstatování, že není vůbec myslitelné, aby ve 21. století  fungovala instituce, která dokáže mnohdy i zničit celý rodinný chod. Život. Zdraví. Štěstí, radost, že člověk přežije a zvítězí nad nemocí. Někteří, jako já, nad smrtelnou nemocí.

Stejně, jako dnes nechápeme, jak mohli existovat interrupční komise, kde se žena zpovídala úplně cizím lidem, kteří měli její osud v rukou. Věřím, že přijde den a lidé stejně tak nebudou chápat, jak mohli druzí rozhodovat v tzv. posudkových komisích o lidech s pochroumaným zdravím. Vidíte, jak se obojí sobě podobá slovem komise?

Já se ptám, co všechno se musí stát, aby se tento systém, resp. lidi, kteří se za systém schovávají, změnilo? Kolik zoufalství a zoufalých činů musí být odžito a prožito?

 Přeji těm, kterých se toto nedotklo, aby to nikdy neprožili. A ti, jež měli  tu “čest“ a jejich komise jim zaštěrchala životem, jako s láhví sektu, který explodoval a vyšuměl vůkol, aby našli sílu jít životem dál. Stejně, jako já. Věřte mi, že je to hodně, hodně náročné a právě proto, pro vás budu usilovat o zmiňované nutné změny vetknuté v mé petici.

Za vaši podporu ze srdce děkuji.

Věrka

♥