Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

středa 6. března 2019

Popeleční středa ...



Tak nevím, jaké všechny pranostiky a hlášky se vztahují na Popeleční středu, ale vím jedno.
Ta dnešní, byla vážně mazec. A protože připravuji už nějaký ten den a týden velký projekt, který brzy moc ráda představím… zašla jsem právě na dnešní, Popeleční středu do kostela. Do prázdného ticha. Přišla jsem načerpat sílu a energii. Postavila jsem se na místo, kde křtili kdysi dávno mého tátu. Na místo, kde je po staletí na zemi malý, důležitý  křížek. V duchu vyslovovala prosby a moc si přála …

  A protože bylo dnešní počasí jarní, vyrazila jsem jarně oděna. To jsem netušila, jaké perné chvilky Popeleční středy mě čekají. Klíče od auta v autě, auto zamčené. Dítko na hodině houslí. Bunda na zadním sedadle. Můj muž lehce nastydlý. Do hudebky durch město. V trafice, kde jsme se jali koupit lístek na trolejbus, jsme zjistili, že hotovost žádná. Lístky právě vyjely paní ze strojku. Tak jsem vysypala peněženku, stejně jako  týpek ve filmu Kameňák, když si za pár halířů chtěl koupit potěšení. Z peněženky se vykulilo mnohé … Jakási Tibetská mince pro štěstí.  Jak moc jsme ho v tu chvíli potřebovali… Žeton, samolepící blbiny z Billy … no nic. Bankomat vzdálen na míle.
 Jééé, hurááá, na dně kapsy pětka. Paní trafikantka se slitovala. Jedeme promrzlí směr ZUŠ. V trolejbuse je teplo, jako v lázních. Nechápu lidé v zimních bundách… Venku se začíná stmívat. Vyzvedáváme Carolinku ze ZUŠKY a za chůze hledám v mobilu IDOS spojení vlakem domů. Jarně oděna klepu kosu, mám promodralé nohy, ruce. Můj muž pořád smrká, už není nastydlý lehce, nýbrž těžce.  

Na vlakáči se dotazuji, zda vlak jede na čas. Paní pokladní, veselá kopa, vyprskla smích. Za mnou z fronty se ozval hlas,: „buďte ráda, že ten vlak, kterým pojedete, se nesrazí.“  
Dlouho jsem vlakem nejela. Začínám vnímat realitu. „Tak jestli mám jet vlakem, co je zralý na srážku, prosila bych slevu…“ Ve frontě je náhle živější nálada…
Sedíme ve vlaku. Já rozmrzám. Můj muž má z nosu vodovodní kohoutek. Najednou přilétla myšlenka. „Kdo má klíče od domu?“ Zůstaly v autě. Akce nabírá grády. Volám mému taťkovi. Ten vyráží nám v ústrety. Hurá, domů se dostáváme, ale … kde jsou náhradní klíče od auta? Není čas ptát se, kdo je kdo. Vyrážíme na místo činu, zpátky do města s vercajkem jako měl Horst Fuchs z TV reklamy.

Oblékám se jako na výlet na Severní pól, je mi vážně zima. Do kapes beru i několik balení kapesníků pro mého muže. Táta si pochvaluje výlet nočním městem, kde ho kdysi křtili. Můj muž se pokouší o akci otevření zámku. Kolem projíždí vozidlo „pomáhat a chránit“. Dochází ke komunikaci, vysvětlení. Dostávám na kousku papíru napsané telefonní číslo. Dobrá rada nad zlato. Volám zámečníka. Přijíždí další Horst Fuchs, který nás uklidňuje, že to je otázka minuty. Máme štěstí, že jede kolem…
Ač jsem nabalena jako Amundsen, začíná mi být zima. Zámečníkovi teplo. Mému muži to začíná být jedno. Po půl hodině, se otevírají dveře a my se radujeme, jako malé děti. Mám pocit, že jsme skutečně zdolali Severní pól. …
Byla to jen taková netradiční Popeleční středa.



22 komentářů:

  1. Věruško, při čtení jsem si nemohla nevzpomenout na podobnou akci, která se mi stala před lety...jela jsem prvně po operaci páteře do lázní, starou škodověnkou 120. Zaparkovala, zabouchla a šla se přihlásit. A pak v lijáku hledala klíče, prolézala lázeňský park a rozplétala drátěný plot, abych si opatřila potřebný kus drátu a pak jak kouzelník protahovala kolem skla,....a to vše za vydatného lijáku. Takže to byla hned první vodní lázeňská kúra..... od té doby si klíče fakt střežím. Mějte krásné dny bez karambolů a rýmiček….. z Jizerek zdraví Olina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Oli, děkuji za vzpomínky alá klíče. Člověk pořád něco řeší a najednou kouká jako z jara...Klíče. Také budu již střežit.
      Hezké jarní dny. Věrka

      Vymazat
  2. Věrko, takové situace přináší život, ty nevymyslíš. Připomnělo mi to náš příběh, který jsem zažila ještě v prvním bytě. Muž jel někomu něco opravit a já jsem ho šla s malým synem doprovodit na zastávku trolejbusu. Trolejbus se rozjel, já sáhla do kapsy a klíče od bytu nikde. Bylo to v době, kdy ještě nebyly mobilní telefony. Co teď? Byla zima a začínalo se stmívat. Azyl nám poskytla sousedka, uvařila nám čaj. Čas utíkal a malý syn už byl ospalý. Soused nebyl doma. Šla jsem do vedlejšího paneláku ke kolegyni z práce. Její muž nás zachránil, vzal pilku na železo, která byla uzpůsobena a dveře nám otevřel. Naštěstí jsme je jen zabouchli a nezamkli, jinak by to nešlo. Od té doby jsme měli pilku schovanou v požárním hydrantu pro případ, že by se někomu zabouchli dveře a on neměl klíče.
    Doufám, že Popeleční středu neodskáčeš rýmou a Tvému muži přeji brzké uzdravení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Růženko, děkuji za komentář. Taký dobrý adrenalinový zážitek. Tak na naše auto by byla pilka krátká. Nezabral ani tenisák. Koukala jsem jako blázen, kolik triků je na světě. Ale nakonec zabral zámečník i když i on měl krůpěje potu na čele...
      Dnes je dobře. I Peťanova rýma je mnohem lepší.
      Hezké jarní dny.Věrka

      Vymazat
  3. Milá Věruško, až mi běžel mráz po zádech. Nám se stala ta samá příhoda před 25 lety. Starší dcera dělala přijímačky na vysokou a nám praskl po cestě do Prahy klínový řemen, (tehdy u škodovky) dojeli jsme a silonovou punčochu. Na kruháči v Dejvicích jme zaparkovali auto a klíče skončily zabouchnuté v autě. Dnes na to vzpomínáme s úsměvem, ale tehdy to bylo k zešílení. Nám se to stalo v květnu a bylo krásně teplo. Hlavně ať z tohoto výletu vyváznete bez chřipky. Toto by také byl námět na knihu " Příhody naší rodiny". A že by jich bylo..... Mějte se moc krásně a hlavně se udržujte ve zdraví. babi Jířa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá babi Jířo, děkuji za Tvé řádky, vzpomínky. Jo, přesně to mi včera říkal Peťan, abych začala psát příběhy jedné rodinky. Tragikomické situace, které prostě nevymyslíš. Myslím, že bych jich měla na několik knih. :-)
      Naštěstí konec dobrý,, všechno dobré. Přeji hezké dny. Věrka

      Vymazat
  4. Na Popelečnou středu začíná půst. No vy jste se o to nemuseli ani snažit. Vy jste měli tedy docela jiné starosti, takže nějaké jídlo vám mohlo být ukradené :-). No byl to den blbec! Hlavně, abyste to neodnesli na zdraví.
    Ale přiznám se Ti, že sice to bylo napínavé čtení, tak jsem se i musela u některých Tvých větiček usmát. Vidíš jaká já jsem :-).
    Měj se hezky!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Hani, děkuji za Tvé řádky i úsměv. Když jsem to ještě večer psala, už jsem se usmívala taky. Ono to je jenom k smíchu, protože takovou blbost může udělat jenom blbec. No, stane se. Jsou horší věci na světě. Jen ta souhra dalších "náhod" byla k pláči. Tedy vlastně dnes už k smíchu.
      Hezké dny. Věrka

      Vymazat
  5. ...ty jo, jsou dny, že kdyby nebyly, ani bychom nevěděli, jak jsou ty další klidné...tak hodně jarní pohody vinšuju jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo, moje slova, moje řeč. Přeji Jarko také pohodové jarní dny.

      Vymazat
  6. No jak se říká,nic nepotěší víc než cizí neštěstí.Takže i já jsem se u Vašeho článku zasmála.Ale všechno jen v dobrém.Přeji Vám at tuhle anabázi neodmarodíte a at je to na dlouho Váš poslední den BLBEC.Přeji krásný klidný den. Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Marti, děkuji za milé řádky. Jo, my se už taky smějeme...Jen mi úsměv ztuhl, když Peťan jel dnes přidělat nový, náhradní klíč. Vypadá to, že si ho raději přivážeme na krk:-) Přeji hezké dny. Věrka

      Vymazat
  7. Věri, když jsem to četla, vzpomněla jsem si na akci "vodáci"...bylo to podobné...Ale konec dobrý, všechno dobré, jen tu rýmu musíte ještě nějaký den ustát a bude jaro☀️
    Mějte se fajn a pozdrav všem domů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Hanko, máš pravdu. A nebo jsem si ještě vzpomněla na akci Kofola minulý rok. https://carolinamia.blogspot.com/2018/03/kdyz-ji-milujes-neni-co-resit.html
      U nás nudu nenajdeš. Houby medvívek mýval :-)
      A to jsem si včera ráno říkala, že si uděláme konečně poklidný den :-) Ráda bych to řekla zase, jako že o sobotě bych ráda poklid, ale trochu se to bojím vyslovit. :-) Přeji prima dny a zdravíme. Věrka a spol.

      Vymazat
  8. Věruško, asi každý se setkal s takovým dnem BLBEC, ale tohle mělo spád!, nikdy není jednoho dost. A když je u toho dítě a zima, není o co stát.
    Já kdysi měla hezké ráno: manžel odešel v pět do fabriky, zamknul a já později měla odejít na vlak a odjet do práce do Prahy, ale moje klíče nikde, byly v zaměstnání, kde jsem je minulý den zapomněla, tak volám muže do práce, musel přijet s pohotovostí, kterou tam měli, odemknul a zase zamknul a já odjela dalším spojem, zpožděným rychlíkem - v práci mi nikdo nevěřil, mysleli, že jsem si jen chtěla přispat. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jiřinko, tak to je taky dobrý. Klepat se strachy a usilovat o včasný příchod a výsledek zaspání.Jo jo, jsou dny a dny. Já doufám, že máme na nějakou dobu snad vybráno.
      Hezké dny. Věrka

      Vymazat
    2. Věruško, a tenkrát ten rychlík na Balabence stál, jako na potvoru, asi 40 min. a čekalo se a čekalo a já nervózní, jak sáňky v létě! Mám z dojíždění vlakem do zaměstnání do Prahy několik ( mnoho ) zajímavých zážitků. Hezký víkend bez překvápek přeji.
      Jiřina z N.

      Vymazat
  9. Pane, jak jsi si kouzelně provětrala faldíky :)
    Já jsem díky svému naložení, temperamentu,jsem hromosvod podobných akcí a přiznám se, smála jsem se.
    Lidské neštěstí, takto neředěné, autentické, to prostě věčného průseráře potěší.
    Takže ...hlavně zdraví, pohoda čeká za rohem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Simčo, a nejen kouzelně...spala jsem druhý den, jako špalek i ve dne...
      Jo, i já se tomu už směju. A vůbec nejlepší je, se zasmát své vlastní blbosti.
      Zdravím a přeji neprůserářské dny :-) Věrka

      Vymazat
  10. To umí napsat jen sám život..no jo to se tak někdy semele, že člověk tomu nemůže ani uvěřit..v tu chvíli "tragédie"..ale postupem času úsměvná vzpomínka..a to jsou přesně ty chvíle, které nám náš život dělají tím čím je..
    Přesto přeju spíš šťastné náhody...takových nehod co nejmíň..i když je dobře, že jsou, člověka poučí..taky o tom vím moc dobře své...
    Jana z chaloupky mezi kopci..
    PS:..myslím na Tebe, hlavně se Věrunko opatruj...krásné dny všem!!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jani, děkuji a budu. Přeji krásné dny. Věrka

      Vymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. ♥ Věrka

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...