Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

úterý 22. října 2019

za oponou projektu ...



Čas od času vznikne na tomto blogu tak trochu jiný příspěvek.

Příspěvek, který není vidět na monitorech. 
Příspěvek, který je důležitější než ty, které vkládám na soc. sítě, pod jakoukoliv vlajkou. Facebookem, blogem, webem…

Jsou to obyčejné chvíle a dny, které žiji v „nesíti“.
Dny, kdy mám neposekanou zahradu, plný koš prádla, dva hrníčky na psacím stole a tři kolečka na pracovní desce od nich. Dny, kdy nevím, co dřív…

To se těžko fotí a těžko se o nich píše. 
Přesto tyto dny patří do mého života a dokonce si myslím, 
že jsou důležitější než ty voňavé, barevné, pozitivní a překrásné dny. 
Neboť díky nim si vážím těch dnů s nálepkou „prima“.




Projekt „Sad nadějí“ mě zaměstnává po celý rok. 
Zní to jako fráze…Tak pojďme blíž, za oponu…


Když odešla do nebe má kamarádka Soňa, viděla jsem na vlastní oči, 
jak vypadá, když člověk vše odevzdá, odpíská a pouští naději. 
V tu chvíli tak moc chcete pomoct... 
Někdy dotyčný nemá tolik sil nebo oporu nebo motivaci…

 Tenkrát jsem ji místo kytice, poslala svoji knihu, kde o ní píšu. 
A v ten moment mi došlo, že kytice zvadnou, ale slova, 
v knize ty zůstanou. 
I slovo se dá zachytit a zhmotnit. 
Určitě i naděje. Energie, co má obrovskou sílu, 
které se říká zázrak.




V ten moment ke mně přilétla myšlenka snad ze samého nebe…
 přímo božská myšlenka o Sadu nadějí.




Tak, aby si lidé, kteří neví, jak ji uchopit, mohli na ni sáhnout. 
Vytvořím Sad nadějí, kde bude meditační zóna v podobě Andělské stezky, 
s dominantní sochou Anděla naděje, jež drží v rukou holubici. 

Posla dobrých zpráv a samotné naděje… Pro tento dotyk, pro zhmotnění zázraku,
 konám tyto kroky. Pro naději těm, jež někdy nemají sílu, 
nebo dobré rodinné zázemí… Tvořím motivaci. 
Místo, kde bude možné zasadit stromy naděje…  
Projekt se vydal do světa, a to i díky mým obrazům, 
vernisážím výstav „každý den je dar“ 
a začal nabírat na otáčkách. 
Stejně, jako když pustíte káru z kopce.





Jenže není všechno pořád sluncem zalité…přesto si dovolím tvrdit, 
že vše se děje tak, jak má. I to blbé a na houby, má svůj význam. 
Záleží na úhlu pohledu, záleží na přístupu k daným událostem.

A tak když slezl poslední sníh a my jsme chodili 
se zahradním architektem po kopci, 
neměla jsem tušení, jaký cval kára puštěná z něho nabere.




Na oné cestě jsem poznala i nejedno zklamání. 

Uzřela jsem, jak vypadá slovo, které se nedrží a 
poznala jsem i spousty probdělých nocí a slz. 
Naučila jsem se číst v katastrálních mapách, dnes jako zkušený geodet. 
V horku, ve slunci i v dešti s pláštěnkou na sobě jsem probrouzdala tolik hor, kopců a údolí…jako snad nikdy za celý život.
 Nikdy jsem nepočítala kilometry, pohonné hmoty ani čas. 
Poznala jsem díky tomu tolik lidí a úžasných lidí… 
Tolik mi bylo řečeno a porazeno… a já vždy věděla, 
že cíl prostě nemohu minout. 

A tak mě snad samotný osud zavedl na místo, kam jsem si říkala,
 že  nemá smysl ani význam jet. 
Spletla jsem se…




Když nám navigace sdělila „přijeli jste do cíle“…  
Věděla jsem stejně, jako navi, že je tomu skutečně tak. 
Mé srdce mi to řeklo. Byla jsem překvapena a dojata zároveň. 

To místo navíc nabízí nejen „Sad nadějí“, ale i „Sadové lázně“.  
Místo pro relaxaci onkologickým pacientům a pacientům v remisi. 
Dětským i dospělým. 

Od toho dne jsem uskutečnila nejedno významné jednání. 
Ano, tušíte správně, hrají zde prim investice. 
A já sháním všemi možnými prostředky tuto horu financí. 
Usilovně a odhodlaně. 
Protože toto mi dává hluboký smysl.




Můj příspěvek začal slovy o žité realitě.
O hrníčkách na mém pracovním stole, o plném koši prádla, o všem, co mě provází …

 Vím, věřím, že cíl je na dosah. 
Vím, věřím, že tento projekt v této podobě splní své poslání.

Vím, věřím, že pomůže nejednomu člověku a 
vím a věřím, že to spolu dokážeme …




Dne 1.května 2019 byla zahájena veřejná sbírka pro tento projekt

Číslo transparentního účtu:     115-8835020217/0100

Děkuji ze srdce vám všem

Věrka



6 komentářů:

  1. Věruško,
    když jsem Tě v sobotu na té lavičce pod kaštanem viděla a slyšela, tak vůbec nepochybuji že sadové lázně díky tobě vzniknou ♥
    Snad i můj příspěvek za benefiční kalendář tomu o krůček pomůže !
    Moc ráda jsme tebe a Carolinku viděla a už teď se těším na příště :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilonko,
      děkuji za Tvé řádky. A já pevně doufám a věřím, že i můj dárek potěšil Tebe. Nejhezčí jsou setkání bez velkých plánů... Přeji krásné dny. Věrka

      Vymazat
  2. Martina Slovácko22. října 2019 10:12

    Milá Věrko. Spoustu let jsem pracovala jako terénní pečovatelka.Videla jsem spoustu bolesti, strachu, ale i naděje, smíření, odevzdání se. Protože poblíž nás v tu dobu nebyla hospicova služba, často jsme ji nahrazovali. Bylo to těžké, náročné ale i nabijejici a posilující. Když se nám povedlo člověka dovést ke konci smireneho a pomohli mu vše zařídit, aby s tohoto světa odesel z prázdným stolem, byl to i pro mě, velký dar. Často jsme museli pracovat s celou rodinou a to bylo ještě těší. Ale vždy to stálo za to. Dodnes potkávám spoustu rodinných příslušníků, kteří se ke mě hlásí a na vše s láskou vzpomínají. Dnes kdy jsem já sama nemocná a v ID vím jak je naděje a podpora blízkých i vzdálených důležitá. Snažím se užít si každý den. Veruško věřím ve tvůj projekt a můžu jen děkovat a držet palce. Na tvou novou knížku se moc těším. Mysli, ale taky i na sebe,protoze je spousta lidiček co tě mají rádi a potřebují tě. Mávám od nás do nebe. Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Marti, děkuji za tak osobní, citlivý komentář. Smekám klobouk k zemi. Moc děkuji za Tvoji víru v mé kroky. Snažím se celým mým srdcem...Je to víc než náročné a přitom musím myslet i na své zdraví, protože bez toho by nebylo nic...
      Děkuji za vše. Přeji jen dobré dny. Věrka

      Vymazat
  3. Věrko, držím palce, aby se Ti podařilo sehnat všechny potřebné peníze. Doufám, že jsem i já trošku přispěla koupí kalendáře.
    Jen Tě prosím, nezapomínej na odpočinek. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Růženko, děkuji moc. Je to nelehký úkol, ale vím, věřím ...
      Odpočinek jsem si už povinně napsala do diáře i do paměti. Děkuji za připomenutí :-)
      Posílám pozdravení s přáním hezkých dnů. Věrka

      Vymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. Těší mě a vážím si jich. ♥ Věrka

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...