za oponou projektu ...

Čas od času vznikne na tomto blogu tak trochu jiný příspěvek.

Příspěvek, který není vidět na monitorech. 

Příspěvek, který je důležitější než ty, které vkládám na soc. sítě, pod jakoukoliv vlajkou. Facebookem, blogem, webem…

Jsou to obyčejné chvíle a dny, které žiji v „nesíti“.

Dny, kdy mám neposekanou zahradu, plný koš prádla, dva hrníčky na psacím stole a tři kolečka na pracovní desce od nich. Dny, kdy nevím, co dřív…

To se těžko fotí a těžko se o nich píše. 

Přesto tyto dny patří do mého života a dokonce si myslím, 

že jsou důležitější než ty voňavé, barevné, pozitivní a překrásné dny. 

Neboť díky nim si vážím těch dnů s nálepkou „prima“.

Projekt „Sad nadějí“ mě zaměstnává po celý rok. 

Zní to jako fráze…Tak pojďme blíž, za oponu…

Když odešla do nebe má kamarádka Soňa, viděla jsem na vlastní oči, 

jak vypadá, když člověk vše odevzdá, odpíská a pouští naději. 

V tu chvíli tak moc chcete pomoct... 

Někdy dotyčný nemá tolik sil nebo oporu nebo motivaci…

 Tenkrát jsem ji místo kytice, poslala svoji knihu, kde o ní píšu. 

A v ten moment mi došlo, že kytice zvadnou, ale slova, 

v knize ty zůstanou. 

I slovo se dá zachytit a zhmotnit. 

Určitě i naděje. Energie, co má obrovskou sílu, 

které se říká zázrak.

V ten moment ke mně přilétla myšlenka snad ze samého nebe…

 přímo božská myšlenka o Sadu nadějí.

Tak, aby si lidé, kteří neví, jak ji uchopit, mohli na ni sáhnout. 

Vytvořím Sad nadějí, kde bude meditační zóna v podobě Andělské stezky, 

s dominantní sochou Anděla naděje, jež drží v rukou holubici. 

Posla dobrých zpráv a samotné naděje… Pro tento dotyk, pro zhmotnění zázraku,

 konám tyto kroky. Pro naději těm, jež někdy nemají sílu, 

nebo dobré rodinné zázemí… Tvořím motivaci. 

Místo, kde bude možné zasadit stromy naděje…  

Projekt se vydal do světa, a to i díky mým obrazům, 

vernisážím výstav „každý den je dar“ 

a začal nabírat na otáčkách. 

Stejně, jako když pustíte káru z kopce.

Jenže není všechno pořád sluncem zalité…přesto si dovolím tvrdit, 

že vše se děje tak, jak má. I to blbé a na houby, má svůj význam. 

Záleží na úhlu pohledu, záleží na přístupu k daným událostem.

A tak když slezl poslední sníh a my jsme chodili 

se zahradním architektem po kopci, 

neměla jsem tušení, jaký cval kára puštěná z něho nabere.

Na oné cestě jsem poznala i nejedno zklamání. 

Uzřela jsem, jak vypadá slovo, které se nedrží a 

poznala jsem i spousty probdělých nocí a slz. 

Naučila jsem se číst v katastrálních mapách, dnes jako zkušený geodet. 

V horku, ve slunci i v dešti s pláštěnkou na sobě jsem probrouzdala tolik hor, kopců a údolí…jako snad nikdy za celý život.

 Nikdy jsem nepočítala kilometry, pohonné hmoty ani čas. 

Poznala jsem díky tomu tolik lidí a úžasných lidí… 

Tolik mi bylo řečeno a porazeno… a já vždy věděla, 

že cíl prostě nemohu minout. 

A tak mě snad samotný osud zavedl na místo, kam jsem si říkala,

 že  nemá smysl ani význam jet. 

Spletla jsem se…

Když nám navigace sdělila „přijeli jste do cíle“…  

Věděla jsem stejně, jako navi, že je tomu skutečně tak. 

Mé srdce mi to řeklo. Byla jsem překvapena a dojata zároveň. 

To místo navíc nabízí nejen „Sad nadějí“, ale i „Sadové lázně“.  

Místo pro relaxaci onkologickým pacientům a pacientům v remisi. 

Dětským i dospělým. 

Od toho dne jsem uskutečnila nejedno významné jednání. 

Ano, tušíte správně, hrají zde prim investice. 

A já sháním všemi možnými prostředky tuto horu financí. 

Usilovně a odhodlaně. 

Protože toto mi dává hluboký smysl.

Můj příspěvek začal slovy o žité realitě.

O hrníčkách na mém pracovním stole, o plném koši prádla, o všem, co mě provází …

 Vím, věřím, že cíl je na dosah. 

Vím, věřím, že tento projekt v této podobě splní své poslání.

Vím, věřím, že pomůže nejednomu člověku a 

vím a věřím, že to spolu dokážeme …

Dne 1.května 2019 byla zahájena veřejná sbírka pro tento projekt

Číslo transparentního účtu:     115-8835020217/0100

Děkuji ze srdce vám všem

Věrka