Čas od času vznikne na tomto
blogu tak trochu jiný příspěvek.
Příspěvek, který není vidět na
monitorech.
Příspěvek, který je důležitější než ty, které vkládám na soc. sítě,
pod jakoukoliv vlajkou. Facebookem, blogem, webem…
Jsou to obyčejné chvíle a dny,
které žiji v „nesíti“.
Dny, kdy mám neposekanou
zahradu, plný koš prádla, dva hrníčky na psacím stole a tři kolečka na pracovní
desce od nich. Dny, kdy nevím, co dřív…
To se těžko fotí a těžko se o
nich píše.
Přesto tyto dny patří do mého života a dokonce si myslím,
že jsou
důležitější než ty voňavé, barevné, pozitivní a překrásné dny.
Neboť díky nim si
vážím těch dnů s nálepkou „prima“.
Projekt „Sad nadějí“ mě
zaměstnává po celý rok.
Zní to jako fráze…Tak pojďme blíž, za oponu…
Když odešla do nebe má
kamarádka Soňa, viděla jsem na vlastní oči,
jak vypadá, když člověk vše odevzdá, odpíská a pouští naději.
V tu chvíli tak moc chcete pomoct...
Někdy dotyčný nemá tolik
sil nebo oporu nebo motivaci…
Tenkrát jsem ji místo kytice, poslala svoji
knihu, kde o ní píšu.
A v ten moment mi došlo, že kytice zvadnou, ale
slova,
v knize ty zůstanou.
I slovo se dá zachytit a zhmotnit.
Určitě i
naděje. Energie, co má obrovskou sílu,
které se říká zázrak.
V ten moment ke mně přilétla
myšlenka snad ze samého nebe…
přímo božská myšlenka o Sadu nadějí.
Tak, aby si lidé, kteří neví,
jak ji uchopit, mohli na ni sáhnout.
Vytvořím Sad nadějí, kde bude meditační
zóna v podobě Andělské stezky,
s dominantní sochou Anděla naděje, jež
drží v rukou holubici.
Posla dobrých zpráv a samotné naděje… Pro tento
dotyk, pro zhmotnění zázraku,
konám tyto kroky. Pro naději těm, jež někdy nemají
sílu,
nebo dobré rodinné zázemí… Tvořím motivaci.
Místo, kde bude možné zasadit
stromy naděje…
Projekt se vydal do
světa, a to i díky mým obrazům,
vernisážím výstav „každý den je dar“
a začal
nabírat na otáčkách.
Stejně, jako když pustíte káru z kopce.
Jenže není všechno pořád sluncem
zalité…přesto si dovolím tvrdit,
že vše se děje tak, jak má. I to blbé a na
houby, má svůj význam.
Záleží na úhlu pohledu, záleží na přístupu k daným událostem.
A tak když slezl poslední sníh a my jsme chodili
se zahradním architektem po
kopci,
neměla jsem tušení, jaký cval kára puštěná z něho nabere.
Na oné cestě jsem poznala i nejedno zklamání.
Uzřela jsem, jak vypadá
slovo, které se nedrží a
poznala jsem i spousty probdělých nocí a slz.
Naučila
jsem se číst v katastrálních mapách, dnes jako zkušený geodet.
V horku, ve
slunci i v dešti s pláštěnkou na sobě jsem probrouzdala tolik hor,
kopců a údolí…jako snad nikdy za celý život.
Nikdy jsem nepočítala kilometry,
pohonné hmoty ani čas.
Poznala jsem díky tomu tolik lidí a úžasných lidí…
Tolik
mi bylo řečeno a porazeno… a já vždy věděla,
že cíl prostě nemohu minout.
A tak
mě snad samotný osud zavedl na místo, kam jsem si říkala,
že nemá smysl ani význam jet.
Spletla jsem se…
Když nám navigace sdělila „přijeli
jste do cíle“…
Věděla jsem stejně, jako
navi, že je tomu skutečně tak.
Mé srdce mi to řeklo. Byla jsem překvapena a
dojata zároveň.
To místo navíc nabízí nejen „Sad nadějí“, ale i „Sadové lázně“.
Místo pro relaxaci onkologickým
pacientům a pacientům v remisi.
Dětským i dospělým.
Od toho dne jsem
uskutečnila nejedno významné jednání.
Ano, tušíte správně, hrají zde prim investice.
A já sháním všemi možnými prostředky tuto horu financí.
Usilovně a odhodlaně.
Protože
toto mi dává hluboký smysl.
Můj příspěvek začal slovy o žité realitě.
O hrníčkách na mém pracovním
stole, o plném koši prádla, o všem, co mě provází …
Vím, věřím, že cíl je na dosah.
Vím, věřím, že tento projekt v této podobě splní své poslání.
Vím,
věřím, že pomůže nejednomu člověku a
vím a věřím, že to spolu dokážeme …
Dne
1.května 2019 byla zahájena veřejná sbírka pro tento projekt
Číslo transparentního účtu: 115-8835020217/0100
Děkuji ze srdce vám všem
Věrka
Věrka
Věruško,
OdpovědětVymazatkdyž jsem Tě v sobotu na té lavičce pod kaštanem viděla a slyšela, tak vůbec nepochybuji že sadové lázně díky tobě vzniknou ♥
Snad i můj příspěvek za benefiční kalendář tomu o krůček pomůže !
Moc ráda jsme tebe a Carolinku viděla a už teď se těším na příště :-)
Ilonko,
Vymazatděkuji za Tvé řádky. A já pevně doufám a věřím, že i můj dárek potěšil Tebe. Nejhezčí jsou setkání bez velkých plánů... Přeji krásné dny. Věrka
Milá Věrko. Spoustu let jsem pracovala jako terénní pečovatelka.Videla jsem spoustu bolesti, strachu, ale i naděje, smíření, odevzdání se. Protože poblíž nás v tu dobu nebyla hospicova služba, často jsme ji nahrazovali. Bylo to těžké, náročné ale i nabijejici a posilující. Když se nám povedlo člověka dovést ke konci smireneho a pomohli mu vše zařídit, aby s tohoto světa odesel z prázdným stolem, byl to i pro mě, velký dar. Často jsme museli pracovat s celou rodinou a to bylo ještě těší. Ale vždy to stálo za to. Dodnes potkávám spoustu rodinných příslušníků, kteří se ke mě hlásí a na vše s láskou vzpomínají. Dnes kdy jsem já sama nemocná a v ID vím jak je naděje a podpora blízkých i vzdálených důležitá. Snažím se užít si každý den. Veruško věřím ve tvůj projekt a můžu jen děkovat a držet palce. Na tvou novou knížku se moc těším. Mysli, ale taky i na sebe,protoze je spousta lidiček co tě mají rádi a potřebují tě. Mávám od nás do nebe. Martina
OdpovědětVymazatMilá Marti, děkuji za tak osobní, citlivý komentář. Smekám klobouk k zemi. Moc děkuji za Tvoji víru v mé kroky. Snažím se celým mým srdcem...Je to víc než náročné a přitom musím myslet i na své zdraví, protože bez toho by nebylo nic...
VymazatDěkuji za vše. Přeji jen dobré dny. Věrka
Věrko, držím palce, aby se Ti podařilo sehnat všechny potřebné peníze. Doufám, že jsem i já trošku přispěla koupí kalendáře.
OdpovědětVymazatJen Tě prosím, nezapomínej na odpočinek. Růža
Milá Růženko, děkuji moc. Je to nelehký úkol, ale vím, věřím ...
VymazatOdpočinek jsem si už povinně napsala do diáře i do paměti. Děkuji za připomenutí :-)
Posílám pozdravení s přáním hezkých dnů. Věrka