Štěstí má odstín zlaté ...

Někdy člověk neví, co dřív…

Někdy všichni potřebují všechno a teď…

Někdy člověk potřebuje prostě a obyčejně vypnout.

Jde to.

Někdo má pro takovou chvíli pletací jehlice,

jiný knížku, někdo kompas a hůlky do přírody.

Já barvy, štětce a cédéčka z antikvariátu.

Poslouchám staré šlágry, jak já říkám starý vypalovačky.

Míchám si barvy, jak se mi zlíbí 

a maluji, co mě napadne.

Třeba vánoční péefko.

Mé poslední dny byly tak nabyté, doslova k prasknutí.

Týkaly se projektu Sad nadějí…

Denně jsme najeli až 250 km.

Jedno jednání střídalo druhé.

Ta nejdůležitější byla v němčině a já zjistila,

kolik slov jsem zapomněla…

Důležité bylo, že jsme všichni nalezli společnou řeč.

Mé tělo i mysl byla hodně vyčerpaná.

Opary na rtech jsou pro mne vždy znamením,

že musím déle spát, 

více jíst, poslouchat starý vypalovačky, 

malovat a zastavit se.

Radovat se z maličkostí ...

Třeba z barev, které mají zlatý odstín.

Tak jsem si koupila v DM výborný zázvorový čaj a poslouchám tělo.

V pyžamu jsem vařila oběd. Vypnula vyzvánění v mobilu.

Po dlouhé době otevřela stránky,

které mám oblíbené a hledám vánoční inspirace.

Jo, zastavit se je paráda a nutnost.

Do té parády vám přináším pár obrazů,

které jsem ještě narychlo namalovala den před vernisáží 

výstavy „každý den je dar“.

Je to kolekce obrazů „štěstí má odstín zlaté“.

A když jsme je věšeli v Galerii Klicperova divadla v Hradci Králové,

byly skutečně ještě mokré.

Budu věřit, že mě štěstí a to nejen v odstínu zlatém,

bude v úterý 12.11. provázet.

Čeká mě kontrola na onkologii v Brně.

TADY  jedna stará vypalovačka, 

kterou bych mohla poslouchat do nekonečna ... 

Přeji všem šťastné a zlaté dny

Věrka

♥