Vzpomínky ...

Když se řekne „Dušičky“, každý si vybaví něco jiného.

Smutný svátek. Den piety. Vzpomínky. Slzy.

 Kloboučníky na silnicích za volantem. 

Davy lidí v obležení hřbitova. Stuhy s nápisem Vzpomínáme …

Pro mě Dušičky jsou krásnou vzpomínkou na jedno dávné vyprávění.

Byla jsem tenkrát hodně malá.  

Můj táta mi vyprávěl, když byl ještě menší než já, bylo to nějak těsně po válce, 

vzpomíná si na jedny „Dušičky“. 

Jeli  vozem zapřažený  koňmi směrem ke hřbitovu.

 Na voze byly velké věnce a on.

Seděl na voze, cesta se ubírala do kopce lesem 

a on lehl si mezi ty voňavé, obrovské věnce.

A jak tak ležel a pozoroval nebe, plynoucí mraky a větve stromů … 

začalo pozvolna sněžit.

Maličké, drobné jiskřičky sněhových vloček se snášely k zemi, na jeho tvář. 

Na jeho řasy.

„Aha, to jsou ty Dušičky…“ pomyslel si tenkrát můj táta.

Ať k vám přilétnou vzpomínky v jakékoliv podobě, 

nechť mají i po desetiletí punc krásy.

A když jsem dnes u toho vzpomínání, 

ráda bych vám sdělila pár slov o mé rozepsané knize.

Myslím, a velmi si to přeji, potěším nejednu čtenářku kulinářku.

Má nová kniha bude obsahovat nejen mé fotografie a vzpomínky.

Bude obsahovat i recepty mé babičky.

Napsala jsem trilogii a také pohádku.

Tak nyní je na řadě kuchařka. 

Tak trochu jiná. Hodně čtivá, vzpomínková, hladivá a voňavá.

Bude pohlazením na duchu i na jazyku.

Recepty staré 100 a více let po mé babičce a prababičce,

  vnímám jako jedno z největších bohatství, které jsem objevila.
 Když babička odešla do nebe … najednou kde kdo potřeboval kde co.

Co náruče stačily…

Seděla jsem tenkrát v její prázdné, vybílené kuchyni sama.

Vzpomínala jsem a oknem ke mně, 

do mých prázdných dlaní šel proud slunečních paprsků.

Díky němu jsem zahlédla šuplík v kuchyňském stole.

Vzpomněla jsem si, jak mi babička vyprávěla,

 že tento šuplík je duší rodiny.

Samotné slunce mi ukázalo cestu k němu…

Uvnitř jsem objevila poklad největší.

Staré listy, dopisy, pohlednice v kožených deskách.

Otáčela jsem list po listu a četla …

Recepty a jídla, která jsem milovala od malička…

A já se nyní o ně s vámi ráda podělím.

Možná tento svátek Dušiček přímo nabízí tato má slova.

Pro pocit, že nic netrvá věčně a stopy, 

které tu po sobě na tomto světě zanecháme,

by měly být stopou lásky a dobra. 

Věrka