Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

pátek 1. listopadu 2019

Vzpomínky ...



Když se řekne „Dušičky“, každý si vybaví něco jiného.

Smutný svátek. Den piety. Vzpomínky. Slzy.
 Kloboučníky na silnicích za volantem. 
Davy lidí v obležení hřbitova. Stuhy s nápisem Vzpomínáme …

Pro mě Dušičky jsou krásnou vzpomínkou na jedno dávné vyprávění.
Byla jsem tenkrát hodně malá.  
Můj táta mi vyprávěl, když byl ještě menší než já, bylo to nějak těsně po válce, 
vzpomíná si na jedny „Dušičky“. 
Jeli  vozem zapřažený  koňmi směrem ke hřbitovu.
 Na voze byly velké věnce a on.
Seděl na voze, cesta se ubírala do kopce lesem 
a on lehl si mezi ty voňavé, obrovské věnce.

A jak tak ležel a pozoroval nebe, plynoucí mraky a větve stromů … 
začalo pozvolna sněžit.
Maličké, drobné jiskřičky sněhových vloček se snášely k zemi, na jeho tvář. 
Na jeho řasy.

„Aha, to jsou ty Dušičky…“ pomyslel si tenkrát můj táta.

Ať k vám přilétnou vzpomínky v jakékoliv podobě, 
nechť mají i po desetiletí punc krásy.




A když jsem dnes u toho vzpomínání, 
ráda bych vám sdělila pár slov o mé rozepsané knize.

Myslím, a velmi si to přeji, potěším nejednu čtenářku kulinářku.

Má nová kniha bude obsahovat nejen mé fotografie a vzpomínky.
Bude obsahovat i recepty mé babičky.
Napsala jsem trilogii a také pohádku.
Tak nyní je na řadě kuchařka. 
Tak trochu jiná. Hodně čtivá, vzpomínková, hladivá a voňavá.
Bude pohlazením na duchu i na jazyku.




Recepty staré 100 a více let po mé babičce a prababičce,
  vnímám jako jedno z největších bohatství, které jsem objevila.
 Když babička odešla do nebe … najednou kde kdo potřeboval kde co.
Co náruče stačily…

Seděla jsem tenkrát v její prázdné, vybílené kuchyni sama.
Vzpomínala jsem a oknem ke mně, 
do mých prázdných dlaní šel proud slunečních paprsků.

Díky němu jsem zahlédla šuplík v kuchyňském stole.
Vzpomněla jsem si, jak mi babička vyprávěla,
 že tento šuplík je duší rodiny.






Samotné slunce mi ukázalo cestu k němu…

Uvnitř jsem objevila poklad největší.
Staré listy, dopisy, pohlednice v kožených deskách.
Otáčela jsem list po listu a četla …




Recepty a jídla, která jsem milovala od malička…
A já se nyní o ně s vámi ráda podělím.





Možná tento svátek Dušiček přímo nabízí tato má slova.

Pro pocit, že nic netrvá věčně a stopy, 
které tu po sobě na tomto světě zanecháme,
by měly být stopou lásky a dobra. 




Věrka


20 komentářů:

  1. Věrko, Ty máš poklad největší, recepty, podle kterých vařila Tvá milovaná babička. A k tomu krásné, staré fotografie i dopisy. Vzpomínky na minulé časy. Čím jsme starší, tím mají takové poklady pro nás větší cenu. A proto Ti děkuji, že se s námi podělíš.
    V tento čas vzpomínáme na Ty, kteří už s námi nejsou. Dnes jsme se byli rozloučit se sousedkou. Byla to moc hodná a pracovitá paní. Loučení se konalo v kapli na hřbitově a vitrážovými okny dovnitř svítilo slunce. Jako by jí chtělo provázet na další cestě. Došli jsme rozsvítit další světýlka na hrob. Náš syn měl včera výročí, odešel před 23 lety.
    Mějte klidné dny. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Růženko, vnímám to stejně. Jako poklad největší. A k tomu mi přichází do cesty tolik dalších a dalších znamení... Často postačí naslouchat osudu ... Však víš...
      Přeji hezké dny. Věrka

      Vymazat
  2. Věruško, u tebe je vždy tak krásno, útulno a milo. Jako u babičky v kuchyni u starých kamen, Voňavo, teplo a dobře. Moc dobře.
    Na kuchařku se tuze moc těším.
    Krásné dny ti přeji z celého srdce.
    Bohunka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Bohunko, to tak moc ráda slyším, tedy čtu. Ze srdce děkuji. Přeji též kouzelné dny. Věrka

      Vymazat
  3. Martina Slovácko1. listopadu 2019 v 20:14

    Veruško máš to nejčtenější, co po své babičce můžeš mít, jsou to ty nejobycenejsi a nejpoužívanější věci které po člověku zůstanou a jak správně píšeš, většinou je nikdo nechce, nejsou pro ně dost vzácné. Já mám po své babičce také podobné poklady které nikdo nechtěl. Nádherné formičky na pečení, jehlice a háčky na pleteni, které ještě za první republiky prodávala babička se svým tatínkem v jejich obchodě a ještě spoustu knih, jak z první republiky, tak i pozdější a ty úplně nádherně voní. A moje dcera má po moji babičce a prababicce noty ke klaviru. Jsou z roku 1912.Proste nádhera a učiněné poklady. Děkuji, že se o ty své chceš podělit. Na knížku, už se moc těším. Zdravím a mávám. Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Marti, myslím, že to osud dobře zařídil, ostatně , jako všechno... Zůstalo tu pro mne pár vetchých listů a myslím, že by měla babička radost, kdyby věděla, jak s nimi naložím. Tedy, jsem o tom přesvědčena. Protože jinak by mi zůstaly neobjeveny...
      Co byl pro mne také velký poklad, objevení milostných dopisů mé babičky a mého dědy, když byli ještě hodně mladí. Ty ponechám opředeny tajemstvím třeba pro další generace...
      Také mám schované prastaré noty klavíru od paní,od které máme klavír. To už je také asi století...To jsou skutečné poklady.
      Hezké dny. Věrka

      Vymazat
  4. TADY NA MNE VŽDYCKY DÝCHNE KLID, POHODA, VZPOMÍNKY NA KRÁSNO...VĚRUŠKO, DÍKY.....KRÁSNÉ DNY VE ZDRAVÍ TI PŘEJE ZE ♥ OLINA Z JIZEREK

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Olinko, ze srdce děkuji za vyznání krásných pocitů. Moc mě to těší. Přeji kouzelné dny. Věrka

      Vymazat
  5. Milá Věrko, dostalo se Ti krásného pokladu. Je to to nejcennější. A nejspíše Tvá babička chtěla, abys jej měla právě Ty. Ona sama Ti pomocí slunce ten poklad ukázala. Věřím tomu a mám pro to své důvody. Z vlastní zkušenosti vím, že kdo umí naslouchat, dostane se mu kontaktu i se zemřelými. I když také chodím na hřbitov zapálit svíčky a to nejen na Dušičky, ale pravidelně každých čtrnáct dní, vím, že tam odpočívají jen hmotná těla mých nejbližších. Oni pro mě totiž nezemřeli, jen se proměnila jejich energie na tu neviditelnou. Jsou všude kolem, ve všem, v celém vesmíru. Vedou mě a pomáhají mi. Srdce totiž doopravdy nehasnou. Alena (modrý kvítek)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Alenko, děkuji za Tvé řádky. Věřím na to, že co se stát má se stane. Věřím na znamení. Věřím na hlas osudu a na znamení z nebe...Věřím na mnohé a v mnoho. Věřím, že srdce nehasnou... Někdy mě však mrzí, že je určen jen jediný den v roce, který nám to připomene. Myslím si, že vzpomínat můžeme kdykoliv a kdekoliv. Chodím uctívat památku předků nejen v tento den, ale kdykoliv. Kdykoliv to ucítí mé srdce. Přeji krásné dny. Věrka

      Vymazat
  6. Milá Věrko, prosím pište rychle 😊 a dejte vědět jakmile kniha bude. Miluji staré věci a staré recepty jako nastavovana kaše apod. Doma se mi smějí že jsem staromil a Vaši knihu s recepty prostě potřebuji. 😉😊Děkuji za Váš krásný a posilující blog. Utikam k Vám obzvlášť když je mi úzko. Mejte krásné dny. Maru z Hradce

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Maru, děkuji za milé řádky. Určitě dám vědět a myslím si, že si přijdete v této knize skutečně na své. :-) Tak, já zase jdu kousek posunout knihu k cíli.
      Hezké dny. Věrka

      Vymazat
  7. Dušičky jsem měla ráda už jako malá holka a moc ráda jsem s mamkou procházela hřbitovem, kde třepotaly plaménky kahánků a svíček v lucernách. A zůstalo mi to dodnes. Na hrob jsme pokládaly věneček z modré statice. A já jsem podobný vždy na Dušičky sháněla. Ale takový jaký mám ve vzpomínce už časem z nabídky obchodů zmizel, takže hrob rodičů zdobím věnečkem vytvořeným mnou.
    Na Tvoji další knížku se moc těším, protože vím, že to bude milé pohodové čtení,které nás zavede do doby ,,tenkrát". A to mám moc ráda.
    Klidné dny, Věrko!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Hanko, děkuji za Tvé řádky a vzpomínky. Musím říci, že jsem byla k těmto svátkům vedena od malička a necítím k nim odpor či nevraživost. Měla jsem v životě období, kde jsem právě zde, u plamínků svíčky, hledala útěchu a klid.
      Nová kniha skutečně bude balzámem pro duši a bude z dob "tenkrát". Myšleno hodně daleko "tenkrát".
      Krásné dny. Věrka

      Vymazat
  8. Hezký den paní Věro.
    Děkuji za krásné vzpomínky,fotky,moc hezké.I u mě jsou dušičky takto nějak.
    Přeji dobré psaní knihy,bude určitě krásná.
    Prosím jinak jsem Vám poslala meil s prosbou pro Metoděj,a děkuji Vám.
    Mějte se hezky.
    Eva od Olomouce

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Evi, děkuji za komentář i email. Pozdě v noci jsme se vrátili domů z náročného jednání ve věci Sad nadějí. Proto čtu až nyní. Určitě podpořím děti z neziskové org. Metoděj.
      Mějte hezké dny. Věrka

      Vymazat
  9. I do not even know how I ended up here, but I thought this post
    was good. I don't know who you are but definitely you are going to a famous blogger
    if you are not already ;) Cheers!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Thank you very much. I was pleased with your comment. Věrka

      Vymazat
  10. Sooooo delicious.
    Thank you for all your inspiration.
    Happy days and all my best
    Elisabeth

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Liebe Elisabeth, danke für deinen Kommentar. Ich freue mich über deine Besuch hier, auf meinem Blog.MfG Věrka

      Vymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. ♥ Věrka

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...