Přináším
vám obrovskou krásu,
která je
ukryta v maličkých kvítkách…
fialkách
Už je
to skoro dva týdny,
co trvá
má dobrovolná karanténa.
Poslední
tři dny už jsem cítila, bolest hlavy.
Mé já
mi říkalo, že potřebuji vzduch.
Jeli
jsme autem ven…
Míjeli
jsme ve městě lidé,
které jsem
nepoznávala.
Tak
ráda bych zase na někoho zamávala…
stáhla okýnko a zeptala se,
úplně obyčejně
„jak
se máš?“
Naše
cesta vedla do lesa…daleko do ticha…
I v tom
lese vnímám silnější ticho…
Sedla
jsem si na pařez,
v ruce
držela foťák.
Dala jsem
na něm off a jen tak byla…
Poslouchala
ptáky v korunách stromů.
Dotýkala
jsem se pařezu,
dýchala a cítila tak silnou volnost…
Až mi
po tváři sjela slza.
Nevím,
co obsahovala,
bylo v ní toho tolik…
Setřela
jsem ji,
v duchu poprosila a nahlas poděkovala…
Vstala
jsem, zapnula jsem na foťáku ON.
A když
jsem se podívala k zemi,
nevěřila jsem vlastním očím.
Všude kolem mě
fialky
Možná
proto, že jsem si tak moc přála…
… jako dobré znamení…
Možná
proto, že jsem letos poprvé v životě neviděla
své milované podléšky…
Možná
proto, že člověk nějak víc vnímá…
A tak
jsem plná té fialkové krásy a vděčnosti
namalovala
kytičku fialek.
Jen
tak…pro radost ...
Jsem ráda, že mám les kousíček od domu. Malá procházka mi vždy udělá dobře. Jen na fialky nenarazím. Ba ani na podléžky ne. Ty budu muset zřejmě letos oželet. Ty vídám cestou na kole do Ratibořic a to mi zatím nehrozí.
OdpovědětVymazatVěřím, že Ti bylo v přírodě hezky, však taky jsi to zúročila pěkným fialkovým obrázkem.
Včera mi přišla Tvoje nová knížka. Zatím jsem ji stihla jen prolistovat a už se těším jak budu číst a už předem vím, že si počtu. Kniha je i vizuálně moc hezká. Křídový papír,pevná vazba, stužka na založení dočteného...prostě tak, jak to má být.
Klidné dny ve zdraví, Věrko přeji Tobě i Tvým blízkým.
Hanka
Milá Hanko, děkuji za Tvé milé řádky. My dnes stihli ještě jeden výlet do lesa...fotky přinesu v příštím příspěvku. Jsem moc ráda, že se Ti knížka líbí. Myslím, že tato je ze všech pěti, ta nejkvalitněji provedená. Na papíru si vždy snažím dát záležet. Tento by měl být silný a přitom hebký. Nejlepší křída. Nakonec jsme do knihy vložili i stužku, to aby se lépe vařilo, peklo, četlo ...Pá a opatruj se...Věrka
VymazatMilá paní spisovatelko,
OdpovědětVymazatv noci mi dorazil email a přísluší se pogratulovat.
A já přidávám, děkuji.
Dala jsem si detox, vypnula zprávy, přestala číst internet a odpojila se od roušek, od zoufalství.
Tři dny mne také trápila bolest hlavy, návaly tepla, které ženy v mém věku trápí obvykle.
Stopku jsem si dala, když jsem seděla s teploměrem a čekala. 36 st a dost.
Už toho je na psychiku příliš, utekla jsem do přírody a díky bohu, že mám kam.
Mám vanu plnou fialek, mám vanu plnou fialových fialek .... barva naděje, tak díky.
Milá Simi, děkuji. Čtu a pokyvuji, přikyvuji. Svatá pravda.
VymazatZdravím i Zuzku a všechny Tvé blízké. Opatruj se. Pá .Věrka
Věrko, Tvé dnešní fotografie i slova hladí duši. Také mi chybí procházky, vždyť slunečné dny k tomu vybízejí. Ale přiznám se, že se bojím. Předevčírem jsem musela jít do lékárny a vyzvednout si léky na recept. Hledala jsem očima v trávě fialky, přes zamlžené brýle jsem toho moc neviděla, ale přece jsem několik kvítků zahlédla. Moci si tak přivonět. Držme se, snad to nebude dlouho trvat. Růža
OdpovědětVymazatMilá Růženko, děkuji za Tvé řádky. I já se bojí a Peťan je velmi zodpovědný, zvláště k mé nízké imunitě. Dnes mě tedy velmi překvapil, ale o tom v příštím příspěvku ...
VymazatS těmi brýlemi je to pakárna. Prý funguje kapička jaru na skla a rozetřít, pak utřít do sucha.
Opatruj se. Věrka
Věruško, tyhle dva dny byly takové "nějak jiné", špatných zpráv se valí ze všech stran plno, nezodpovědní jsou stále mezi námi..... i já potřebovala vypadnout ven do přírody a "jen být" sama se sebou. Fialky jsem nenašla, ale už jsem potkala podběl-takové malé sluníčko... Tohle je fakt zkouška pro nás všechny - chtěla bych za vnučkami, ale bojím se, jeden nikdy neví, co v sobě má a tak jen koukám na dálku, jak ta malá už začala lézt...Přeji Krásné dny a v letním čase dobrou náladu a především zdraví..... Z Jizerek Olina
OdpovědětVymazatMilá Oli děkuji za Tvé řádky. Tak asi nějaké erupce na slunci, čtu to tady, že to vnímalo a cítilo víc lidí. Já už byla doslova na nervy a to je u mě co říct... Procházka v lese to vážně hodně srovnala. Budu se snažit vkládat co nejvíce pozitivních zpráv a fotek. Myslím, že toho je zapotřebí nám všem.
VymazatJe dobře, že jsi zodpovědná. Kdyby byl tak každý ...
Pá a opatruj se. Věrka
Milá Věruško, vaše povídání, fotografie, malování je pro mne vždy obohacení! A teď zvlášť. Děkuji za vše, i já dnes půjdu na procházku do lesa, který máme za plotem, sice je trošku smutný, plný spadaného listí a větviček, ale kdy člověk chce i v tom je kouzlo a pak při pohledu na zelenou trávu, kytičky v zahradě hned pookřeje. Mějte se hezky a zdravě, moc Vás zdraví Renata z Větérky
OdpovědětVymazatMilá Renatko z Větérky, ano, přesně tak, i v tom spadaném listí je třeba vidět krásu. Přesně jako je to s růží. nevidět trny, ale květ. Příště přinesu další krásu krás. Opatrujte se. Věrka
VymazatVěruško, obrázek jsi namalovala úžasný, podléšky jsem letos viděla také zatím jen z fotky mé sestry, která byla v lese za Mělníkem s jejich dvojčaty/kluky, prý doma moc zlobili, tak je vzali do lesa vylítat.
OdpovědětVymazatZdravím Jiřina z N.
Milá Jiřinko, děkuji za Tvé řádky i za email a fotku podléšek. Jsi moc hodná. Myslím na Tebe často. Opatruj se, opatrujte se všichni. Pá Věrka
VymazatMilá zlatá Věrko, dnes jste mě rozplakala. Ve schránce na mě čekala Vaše knížka. Je překrásná, milá a hladí po duši. Když jsem došla k osobnímu věnování, vyhrkly mi slzy. Slzy radosti. Děkuji. Děkuji za knížku s nadějí, za krásné fotky, krásné obrázky a za Vaši obrovskou energii, která září i z knížky. Děkuji 😁😊 buďte hodně zdravá
OdpovědětVymazatMilá Maru, tak teď jste mě posadila na zadek. Nádherná slova. Ze srdce za ně velké díky. A to je ten bumerang. dobré slovo za dobré slovo.
VymazatMoc děkuji. Ať se knížka krásně čte. Třeba stokrát popředu i pozpátku...
Věrka
Fialky nám kvetou na zahradě, sice první květy začátkem týdne pomrzly, ale už se derou nové. Jsem šťastná za zahradu, na kterou můžu bez roušky, po celém dnu v práci, v horku, se zakrytým obličejem je to balzám pro tělo i duši. Nevím jak se tohle dá dlouho vydržet, ale mě připadá, že melu z posledního. Díky za krásné pozitivní fotky, já už nemám energii ani na to.
OdpovědětVymazatMilá Vlasti, děkuji za komentář. Jo, je to moc náročné. Dnes jsem sledovala na čt2 živé vysílání papeže. Myslím, že to bylo za všechna ta sdělení to nej. Dlouho mě něco tak nedojalo... Žádná propaganda víry, ale prosba o důvěru. Když jsem viděla, jak pršelo na kříž, který od dob moru, nespatřil světlo, až nyní. Vnímala jsem očistu...ty kapky, jakoby říkaly něco víc...Myslím, že to bude dobré...Věřím v to. Věrka
Vymazat