Tak přeci!

Tak přeci jsem nakonec letos viděla podléšky.

Jsem za to nesmírně vděčná.

S moji polovičkou jsme jeli na místo mého dětství.

K mezníku na kraji lesa…

Děkuji za tu chvíli.

Je až podivné, že až nyní po tolika letech,

povšimla jsem si vytesaného letopočtu v onom mezníku.

Vůbec mi přijde, že tato doba a čas,

 dává a nabízí mnohé k povšimnutí.

Zastavení vždy přináší poznání.

Funguje jako lupa.

Zvětší to, co v nás už je.

A všechno TO, je na nás, jak přijmeme, změníme, posuneme …

Proto jsem se rozhodla opět pro pozitivní směr a cestu.

Negací je kolem tolik…

Ale víte, že i těch pozitivních věcí je také hodně?

Třeba podléšky, které jsou už v odkvětu.

Dřív by mě mrzelo, že jsem nestihla si je vyfotit v plné kráse.

Nyní jsem přešťastná, že jsem se mohla dotknout krásy odkvétající…

Stát tam a být…

A v ten moment prolétl kolem mne motýl, 

možná posel pozitivní myšlenky.

Na každý pád vím, přesně o čem jsem v tu chvíli přemýšlela…

Že budu méně poslouchat negativní zprávy.

Pustím k sobě  informace,

 které mne poučí, nikoliv poničí.

Pustím k sobě více světla, méně temna.

Pustím k sobě více ticha a hudby,

méně monotónních slov a depresivních zvuků.

Budu nadále zodpovědná, budu doma.

Když to jen bude možné, budu se snažit najít cestu 

do přírody, do samoty a krásy.

Pro radost svoji a skrze fotek i pro vaši.

Budu jej přijímat s vděkem, pokorou a láskou.

Strach je 5 písmen…vzpomínáte?

Píši o tom v pohádkové knize…Moje knížka.

Vždyť Povídáčka jsem před lety stvořila pro radost,

poučení, lásku a krásu všem.

V těchto dnech otvírám svoji pohádku a čtu si ji…

Ten motýl mi přiletěl říci, že uvažuji správným směrem.

A dokonce mi zapózoval…

Myslím, že jeho krása ke mně přiletěla pro pochopení událostí.

V momentě, kdy zamával křídly a odlétl,

slyším v kapse vyzvánět mobil.

Volá mi paní farmářka od ovcí.

„Věrko, chcete se stavit u nás u ohrady? 

Vyfotit si jehňátka?

Nikdo tady není. 

Nechám vám na zápraží, jestli chcete, mísu s tvrdým chlebem pro ně.

Vyfoťte si je v klidu sama, beze strachu... “

V tu chvíli jsem pochopila, že směr je správný.

Beze strachu… 

Přeji vám všem skutečně poklidné dny,

s notnou dávkou zodpovědnosti, opatrností,

se schopností adaptace

a zkusme beze strachu.

Myslím, že to je cesta k psychické odolnosti.

Věrka