PF 2021

 

A někdy i proud světla uprostřed temného lesa, 

může být zázrak...

Jdeme s Kačkou lesem.

Já s foťákem na krku a fotím krásu kolem sebe.

Carolinka poskakuje lesem, cestičkou a pořád něco švitoří.

V jednu chvíli se zastavím. 

Nadechnu, zvedám hlavu k nebi a v duchu děkuji ...

Vím proč a za co. 

Je to můj monolog do nebeských výšek.

Dcerka přestala povídat. 

Dívá se a potichu se ptá:

"Mami, je ti něco?"

" V pohodě. Jen jsem se zamyslela...a poděkovala životu..

 tam nahoru do nebe, víš?"

 

Sotva jsme ušly pár metrů, Kačka ukazuje mezi stromy

 na proud světla se slovy:

"Mami dívej... to nebe ti odpovídá. Ono s Tebou vážně mluví..."

Někdy jsou zázraky na dosah ruky a mají podobu krásy.

A někdy monolog může být vlastně dialog...

A tak když jdeme lesní cestou, fotím,

 jak se vlní, klikatí a stáčí...

nechám k sobě přicházet myšlenky 

a posílám je nyní zase dál ...

Na cestě lesem jsem si opět mnohé uvědomila...

Cesta může být mnohdy i cíl. 

Není důležité, jestli přijdeme k mezníku na cestě

 života zleva nebo zprava.

Důležité je, jaké stopy za sebou zanecháme.

Důležité je poznání a pochopení.

A proto jsem se rozhodla uprostřed lesa na lesní cestě 

pro přání do nového roku.

Pro vás všechny. Blízké i vzdálené.

Všechny cesty, po kterých se budete ubírat, 

nechť mají šťastný cíl.

Nechť k Vám na nich přicházejí do cesty jen dobří lidé.

Ať Vám na cestě životem v příštím roce 

svítí slunce v podobě naděje a nikdy neztrácíte víru.

Ať vám cestu lemuje, jako stromořadí  pevné zdraví, 

se stejně pevnými kořeny.

Ať vám voní, jako kvítí v mezích podél cest,

 neobyčejná spokojenost.

A když se na cestě života objeví překážka, výmol, balvan 

či spadlý strom, ať vás vždy jen posílí.

♥

S láskou Věrka