andělé do nebe patří ...

 

To, že jsem milovnicí andělů není tajemstvím. 

Někteří mají křídla, a znám i takové, co křídla nemají.

Dnes je řeč o těch s křídly.

Když procházím pamětí, ani nevím, 

kdy jsem si pořídila toho prvního...

Vím, že jsem jako malá měla v pokojíčku 

v rámečku fotku dvou dětí,

jdoucích přes lávku a za nimi velký ochranitelský anděl. 

Už tenkrát jsem z toho obrázku pociťovala

 přitažlivost k andělské bytosti.

Časem se má sbírka andělů rozšířila na slušný regiment.

Chtěla jsem, aby do našeho Nebe vstoupili též andělé.

A tak jsem již nějaký čas vyhlížela,

 který mi padne do oka.

A co takhle andělé jako zvonky?

Jasně veselé andělé, co umí andělsky zvonit. 

Andělská zvonkohra.

Našla jsem. 

Andělé z rukou keramičky paní Broni.

Dnes jsem přesvědčena, 

že tito andělé jsou přesně ti, kteří patří do Nebe.

Když jsem objednala zvonivé andělky ZDE, 

netušila jsem, jaké andělské znamení na mě čeká. 

Druhý den mne kontaktovala keramička paní Broňa,

 abychom upřesnily detaily v objednávce.

Slovo dalo slovo a paní Broňa mi sdělila, 

že zná můj příběh z rádia. 

Odvinula se milá komunikace.

V této nelehké době, byla její slova pro mne pohlazením na duši.

A já si opět uvědomila, že život je bumerang.

Když cokoliv dobrého uděláme, dobré se vrátí. 

Většinou ve chvíli, která je ta pravá.

V pravou chvíli si ke mně našly cestu dvě veselé andělky, 

které zvoní, jako kouzelný smích.

Anebo jsem našla cestu já k nim... 

Na každý pád, tyhle andělky do Nebe patří.

A velkou radost mi udělala i modrá vizitka anděla. 

Prostě v nebeské barvě.

Tak takové maličkosti dokáží rozsvítit den, 

protože z maličkostí se skládá život.

Třeba jsem někoho dnes pohladila na duši...

Třeba inspirovala...

Na každý pád, ať vám andělé zvonivým smíchem klestí cestu k radosti.