Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

pátek 4. února 2022

cestou necestou ...

 


Některé dny jsou i přes jasnou oblohu 
a sílu slunečních paprsků prostě jiné.

Jsou to dny, kdy obdržíte zprávu o odchodu blízkého člověka.
Takový email jsem obdržela dnes.
Šla jsem cestou necestou plnou sněhu bez cíle a jen tak byla...

Nemusela bych tato slova psát, 
protože se to vlastně děje denně a tolika lidem...

Jenže... 


S naším kamarádem a jeho paní jsme se seznámili před lety náhodou.

V obchodě na balících s moukou ležela peněženka.

Byla tak plná, že doslova byla k prasknutí. 
Otevřela jsem ji a hledala občanku nebo nějaký kontakt, 
abych dotyčné osobě zavolala, aby se nestrachovala. 
Podle občanky jsme s mým mužem dojeli na adresu.
 V maličké chaloupce na konci jedné vesnice  
nám otevřel usměvavý starší pán s otázkou koho hledáme?

Tenkrát jsem o tom psala i zde na blogu.





Za chvíli volala jeho paní s hrůzou, 
že ztratila všechny peníze na oslavu Járy Cimrmana, 
kterou pravidelně pořádali s přáteli v dobových kostýmech
 v sadě u chaloupky. 
Příběh dobře dopadl a nás tak pozvali na tuto sešlost. 
Od té doby jsme se čas od času setkávali. 
V jejich kouzelné světnici probrali kde co. 
Pán vlastnil překrásný vůz, veterána,
 o kterém nám vyprávěl nespočet příběhů. 



S jeho paní nás pojila společná diagnóza 
a já se jí snažila na cestě za zdravím pomáhat. 
Nikdy jsem je neviděla smutné, zlomené, protivné, 
bez nálady nebo, že by si stěžovali. 

Jednoho dne mi přišla zpráva, že paní svůj boj s rakovinou prohrála.
 Přála si mít na smutečním oznámení verš, 
který je na přebalu mé první knihy Máma. 
Takovou podobu nabralo jedno náhodné 
setkání prostřednictvím ztracené peněženky.





Postarší pán zůstal sám 
a když jsme se tam čas od času stavili, 
nikdy si nestěžoval, nebrblal, ale smutek a prázdno bylo patrné i beze slov.

Každý rok jsme mu přivezla Mámin kalendář pro potěchu. 
Jen ten letošní jsem nestihla přivést.
Od října si říkám, že se tam musíme stavit.
A proto píši tyto řádky. 



Nikdy nic neodkládejme na "pak". 
Udělejme vše teď a tady. 
Když nám srdce napoví. 
Když na nás zaťuká a připomene, že máme udělat právě tohle, právě teď. 
Zítra už může být pozdě. 
Nikdo z nás nevíme, co bude zítra.



A mnohdy se tady na té planetě pachtíme za všemožnými "důležitostmi". 
Myslíme si, jak všechny ty věci a "důležitosti" 
jsou jedinečné a že bez nich bychom nemohli být.

A mnohdy řešíme takové banality, 
které pokládáme za velikánské věci. 

A jindy naopak velikánské věci pokládáme za banality.
 A to nejdůležitější, obyčejné vlídné slovo odkládáme na pak...



Tak tohle všechno mi řekl dnešní den,
 jedna ztráta, která se nedá vypovědět a  jedna cesta sněhem zavátá...

Pepíku, Hanko, posílám s hlavou zvednutou k nebi 
plnou náruč vzpomínek a vděčnosti.




16 komentářů:

  1. Milá Věrko, moc Tě zdravím . Po dlouhé době jsem znovu otevřela blog a díky odkazu na Tebe jsem po dlouhé době nakoukla i sem . A hned tolik pravdy - neodkládat - díky za tvá slova. Přeji mnoho zdraví do nového roku!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Luci, ani nevíš,jak moc jsem ráda, že jsi tu a že opět tvoříš blog. Mám radost.V létě chystám v Praze výstavu"každý den je dar" byla bych moc ráda, kdybychom se tam potkaly. Posílám pozdravení ze zasněženého Nebe. Věrka ❤️

      Vymazat
  2. Věrko, máš pravdu, neměli bychom setkání odkládat. Připomnělo mi to jedno nečekané setkání s naším kamarádem z mládí u jeho chaty. Dlouhé roky jsme se neviděli a tak jsme si sedli a popovídali jak jde život. Brzy to bude rok co podlehl komplikacím způsobených covidem. A já jsem za to setkání ráda
    Opatruj se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, přesně tak. Nic bychom neměli ponechávat na pak. I když to je někdy obtížné, a druhá strana nechce komunikovat, ta energie snahy se nikdy nikam neztratí. Přeji krásný den ❤️ Věrka

      Vymazat
  3. Napsala jsi to moc krásně, pravdivě.
    Měj se hezky!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  4. Milá Věruško, svatá pravda. Minulý víkend milé setkání s přáteli, vidíme se pomálu. Opět jsem apelovala na častější setkávání se. Vždy se pobavíme, nasmějeme, zavzpomínáme. Mne to vlije neskutečnou energii do žil. tvůj příběh mi připomněl můj. Má kamarádka z dětství odešla velmi předčasně a náhle. Celé jaro jsme si slibovaly jak se sejdeme nad fotkami až bylo pozdě a něšlo to vzít zpět. Od té doby se snažím neodkládat žádné setkání, protože pak to moc chybí. Poslední dobou tu větu říkám dost často. Tady a teď, jsme tu jen návštěvě nikdo neví dne hodiny. Přeji vám krásné dny a velká poklona proto co děláte. Ať se daří!!!!! Alena P. PS: moc vám fandím a držím pěsti

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Alenko, děkuji za komentář. Přikyvuji a souhlasím. A moc děkuji za slova podpory. Opatrujte se ❤️ Věrka

      Vymazat
  5. Milá Věrko,napsala jsi to moc rásně a hlavně bychom opravdu neměly nic odkládat se slovy,,až zítra,,Zítra je potom pozdě...Ale opravdu poklona tobě co děláš i pro druhé.jsi úžasná a dobrosrdečná...moc pozdravuji...Miluš

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Miluško, děkuji za Tvé řádky a moc děkuji za tvou empatii pro mé skutky. Právě nyní usilovně pracuji na dalším Sadu resp. Sadech nadějí. Je kolem toho tolik práce... Práce,co dává smysl. Přeji krásný den ❤️ Věrka

      Vymazat
  6. Nádherné zamyslenie, určite neodkladajme, môže byť žiaľ neskoro...

    OdpovědětVymazat
  7. Včera mi donesla paní pošťačka knížky od Vás, moc děkuji,jsou nádherné!
    Liba❤️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mám velikou radost. Ať Vás těší a naplňují.❤️

      Vymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. ♥ Věrka

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...