malinový koláč

 

Už je to nějaký pátek, kdy jsem vám

slíbila, 

že vložím na blog recept z knihy z duší.

A k receptu vložím i ochutnávku z knihy.

Tak dobrou chuť.

„Receptůra“ na předobrý malinový koláč

 

4 vejce, 150 g cukru vyšleháme a přidáme ke šlehání 150 g másla.

Přidáme 250 g polohrubé mouky a prášek do pečiva.

Přilijeme 150 ml mléka,

2 lžičky citronové šťávy.

A to nejdůležitější 500 g malin.

Kus másla, mouky a cukru na drobenku.

Tou hustě posypeme koláč a pečeme asi půl hodiny 

v dobře vyhřáté troubě na 150 °C.

No a pak dobrou chuť a velké boule za ušima.

"A určitě tam někde v mracích, tam někde daleko 

a vysoko se houpe nebo možná i tančí kus energie jedné krásné chvíle,

 která se odehrála před mnoha a mnoha lety v jedné světnici…

V omamně vonící chvíli, která navždy ve mně zůstane. 

Zavírám oči a vidím, jak má dětská ruka sahá na kliku u dveří do kuchyně,

 které se dotklo již tolik generací.

 Snažím se vstoupit do kuchyně potichu, jako myška. 

Nechci babičku vylekat ani vystrašit, ani na ni bafnout.

 Chci nepozorovaně vstoupit do prostoru, 

který mi utkví v paměti na spoustu let. 

Pomaloučku otvírám dveře... 

Stojím za prahem babiččiny kuchyně, která vždy voněla božským odérem.

 Babička stojí u kamen kaborek. 

Na plátech kamen stojí hrnec. 

Babičce to tuze sluší.

Babička má upravené vlasy, šaty, které nosila ve všední dny i ve svátek. 

Zástěru s kraječkami. 

Míchá omáčku dřevěnou vařečkou. 

Všude to voní, pára stoupá z hrnce a oknem do té božské krásy proudí,

 až sem pramen slunečního světla.

Skrze proud slunečního toku vidím, jak se ve vzduchu tetelí prach. 

Jemné tečky, jako zlaté mušky. 

Má obrovská tmavá kukadla si tuto scenérii zapisují pro chvíli, 

kdy ji vložím téměř za půl století do babiččiny kuchařky, 

která voní vzpomínkami a krásou. 

Je z ní cítit kousek nostalgie a pořádný kus štěstí.

Babička se otáčí směrem ke dveřím. 

Usmívá se a povídá:

„Pojď ochutnat, Věrunko, povíš mi, jak Ti chutná… 

Pojď okoštovat  štěstí …“

Přistupuje ke mně a fouká na omáčku, kterou mi nese na vařečce.

 Nakloní se ke mně a v ten moment, nevím, 

zda voní tak krásně omáčka,

 kterou mám okoštovat, nebo babička, 

nebo ta kouzelná chvíle, která voní po štěstí…

V ten moment zavírám oči, polykám tu nejlepší omáčku na světě 

a cítím všemi buňkami v těle, 

že štěstí opravdu chutná a má krásnou vůni.

Ukrojím si ho navždy, abych jednou kousek z toho kousíčku 

poslala dál do světa …

Jako tu nejdůležitější přísadu

 do Receptu na štěstí."

Poklidné dny všem

Věrka