prstýnek ...

 

Naše Carolinka má období, že si různě kreativně vyrábí prstýnky. 

Z různých kroužků, matic atp.

Jdeme po ulici a říká nám:

"A že mě ty prstýnky dělají na prstech takové zeleno..."

Můj muž se usmívá a říká:

"Koupíme ti stříbrný prstýnek a bude po zeleném problému."

Procházíme zrovna kolem klenotnictví. 

Mrknu na svého muže.

Vcházíme do obchodu.

"Mami, tati né. Tady jsou drahé šperky." špitne potichu a skromně Carolinka.

Zrovna tak potichu šeptám do ucha dcerky:

"A víš, jak všude a všem říkám, že se mají dělat věci srdcem? 

Teď a tady? Bez toho až někdy, až jindy? 

Tak to je ta chvíle."

Dcerka se na mě dívá psím pohledem, 

že ty její prstýnky z matic a všemožných kroužků, 

co dělají zelenou stopu jí stačí.

"Carolinko toto je ta nejdůležitější stopa. Stopa lásky."

Carolinka vybírá z mnoha prstýnků pod nablýskaným pultem... 

Nakonec nesměle ukáže na prstýnek se třemi modrými kamínky.

Taťka ho kupuje, 

Carolinka děkuje 

a venku říká větu všech vět.

"Ty kamínky jsme my tři. Jdou modré, protože jsme z Nebe."

Já to snad vložím do nové knihy z Nebe...