vzpomínka ...

 

Na mobilu mi zablikalo číslo mého oblíbeného 

pana učitele českého jazyka ze střední školy.

Člověka, který kdysi dávno objevil můj talent písemného projevu 

a řekl mi, že by rád ode mě jednou četl knihu.

Toto přání jsem panu docentovi splnila.

Ba co víc, na knize "Recept na štěstí?" 

jsme společně spolupracovali. 

Vytvořil ke knize korekce. 

Psala jsem už tenkrát, jak ten čas byl pro mě krásný. 

Nešlo ani o ty chvíle prožité nad korekcemi knihy, 

ale ta vyprávění o životě...

❤️

Chvíle, které nevyváží nic na světě.

Chvíle, které prožívají lidé navzájem se sebou.

Čas - to je to nejvíc co jeden druhému můžeme dát.

A já zrovna před pár dny chtěla se stavit za panem učitelem 

a přivést mu kalendář " každý den je dar",

 který měl tak rád 

❤️

Vždycky mě nezapomněl pochválit za můj pohled na svět optikou objektivu.

Děkuji pane učiteli.

❤️

Už Vám kalendář nikdy nepředám, ale slibuji Vám,

 

že už nikdy nebudu odkládat nic na pak..

. 

Na potom...

Jako kdybych to už dávno nevěděla.

Vzpomínám si, jak jste mi vyprávěl, že jste to byl Vy, 

kdo se zasloužil o to, aby děti měly na vysvědčení 

hned po známce z mravů, známku z českého jazyka. 

Měla tam být kdysi známka z matematiky, 

ale řeč, rodná řeč je nad všechna čísla světa.

Vzpomínám si, jak jste mě oslovoval stále i v mých letech "studentko"...

 Jak jste uměl člověka motivovat i s lehkostí upozornit na nedostatky. 

Vzpomínám, jak jste nechtěl být uveden v tiráži knihy "Recept na štěstí?"¨

 A já jsem to respektovala a přesto jsem Vám v knize

 věnovala "zvláštní poděkování".

 

Celou stránku.

❤️

Vzpomínám na vyprávění, jak Váš podpis dvou tisíc slov 

Vám změnil život 

a jak jste pak učil ve zvláštní škole. 

Jak i tam jste si našel to, co dávalo smysl. 

Jak jste s dětmi hrával na housle a prožívali radost.

A život je bumerang... 

❤️

Radost k Vám přišla po sametové revoluci, 

když jste mohl stát v čele Univerzity. 

Vzdělávání a český jazyk jste miloval.

Dnes jdu do lesa a uprostřed něho je pomníček, 

kam nosím svá přání. 

Zapálím tam svíčku, zavřu oči, a pošlu do nebe slib...

Věřím, že ho shůry uslyšíte....

Jste v mém srdci navždy 

❤️ 

 

Tahle modrá kvítka jsem Vám tenkrát věnovala, 

jako poděkování za nádherné chvíle prožité nad korekcemi.

Když jsem byla malá, děda mi říkával:

"květiny ženy dostávají, nikoliv darují...

A když je někdy budeš chtít muži dát,

ať jsou modré, to je barva mužů.

A jedině je daruj muži staršímu, váženému a vzdělanému."

❤️

AMEN