zahrádka

 

místo, které mám moc ráda, je zahrádka...

Odkudkoliv se vracím domů, těším se tak moc na ní...

Je pro mě oázou klidu.

Je relaxací...

A ač nemá parametry designové zahrady...

Nemá anglický trávník, jako když střihne...

Je malá, jako náprstek...

Je velkou radostí.

A protože žijeme v horách, v Nebi, je všechno v pořádném kopci.

Nezbývalo než vytvořit zahrádku v kopci.

Tedy skalku, říkám jí stejně - zahrádka.

Myslíme i na ptáčky.

Pítka, kam se jenom podíváš...

A té radosti z první jahůdky...

Mnohé zahradní propriety jsou hodně staré, 

mám k nim citovou vazbu...

Určitě je poznáváte ze staré zahrady, kde jsme bydleli...

Levandule jsou mé srdcovky.

Můj syn jim kdysi říkal  "maměnky" a já si na to vždycky vzpomenu,

když k nim přivoním...

Les na dosah ruky.

Tady ráda tvořím.

Bylinky mi přivezla má kamarádka z dětství,

která si na oplátku od nás odvezla celý vlek ovčího hnoje.

Zahrádka mě baví...

Je pro mě i jistou rehabilitací, ale nic se nesmí přehánět.

Na zlomenou kostrč jsem a musím být stále hooodně opatrná.

Mám malou pomocnici a tu zahrádka také baví...

Všechno by mělo být v rovnováze.

Tady je prostor pro čas odpočinku.

A když darované kvítí uvadá,

zavěsím jej do dřevníku v zahrádce a jeho čas prodloužím...

Třeba i adventní věnec z buksusu...

A kousek "modrého z Nebe" mám i doma za oknem...

Mějte krásné dny

Věrka