... slaďoučká, láskyplná Giveaway ...

 Giveaway - 2. výročí blogu Carolina Mia

♥

 … 14.února 2012 v den lásky, v den Sv.Valentýna jsem si založila blog „Carolina Mia“ . Prozaicky řečeno, v den lásky, neboť jsem hodně citově založený človíček.   V tento den lásky si lidé nadělují radost, posílají pohlednice a cukrátka. I my vám chceme nadělit radost a to v podobě domácích bonbónů z domácí čokolády. Proč říkám my? Protože tuto radost pro vás jsem vyrobila, jak jinak, než s malou dcerkou Carolinkou. Domácí čokoládové bonbóny  v originální plechové krabičce s kresbou malé Carolinky, pro jednu z vás…

♥

pro všechny –  recept :

3tabulky hořkých čokošek, 1 tabulka min. 70% čokošky, smetana ke šlehání, kokosový olej, skořice, aroma dle chuti (oříškové), trochu cukru, kokos. Lze přidat oříšky, mandle vše dle fantazie

♥

… stačí zanechat komentář s názorem, na den lásky, na den Sv.Valentýna. Slavíte, neslavíte ? Vzpomenete si na své nejbližší, které milujete a koupíte jim drobnost, sladkost, cokoli v tento den ?

♥

Současně mi sdělte emailovou adresu, důležitá pro slosování, které bude probíhat za účasti Carolinky. Její šikovná ručička vytáhne jméno jedné z vás dne 14.02.2014 ve 12.00 hod.(poledne). Do této chvíle se lze  účastnit této Giveaway. Jedna z vás ochutná domácí čokoládové bonbóny, která pro vás po cukrářsku vytvořila 5 letá holčička, která se jmenuje stejně jako tento blog, který brzy oslaví své druhé narozeniny… Pokud si mne přidáte do sledovaných blogerek, budu ráda, ale není to podmínkou. Podmínkou je, aby jste ve svém příspěvku na jeho konci, daly odkaz na tuto slaďoučkou, láskyplnou Giveaway …

♥

... do pár bonbónů jsme přidaly i karamelovou kávu... jsou boží ...
♥ 

... Carolinka, cukrářka v akci ...
♥

... s láskou ...
♥ 

… a když zavzpomínám na bonbóny mého dětství, vždy se mi vybaví tvrdý drops, maliny. Stály 2,-kačky a často byly v pytlíku slepené k sobě. Chutnaly stejně jako malinová limonáda. Vzpomínám si také na tvrdé bonbóny v plechové krabičce s názvem letní a zimní směs. Tuto letní směs, tenkrát ve žluté kulaté plechovce jsem po letech ochutnala znovu. V sousedním Německu tyto bonbony vyrábí ve vysoké skleněné dóze, chutnají stejně. Také mám v živé paměti pravé BonPari. Moc ráda jsem se přes ně dívala do sluníčka, měly v sobě některé bublinu. Byly tak krásně barevné. A také nikdy nešly rozkřoupnout. V neposlední řadě nemůžu zapomenout zmínit obyčejný špalek, lízátko za kačku. Máma nám ho často nesekala sekáčkem na hafo bonbónů a mě doslova fascinovala ta kytička uprostřed….

 ♥

… a co se týká čokoládových bobónů, skutečně si jich moc nepamatuji. Vybavuji si takové malinké obdélníčkové čokoládičky v minibonboniéře. A kočičí jazýčky. A jedinečnou oříškovou čokošku ve žlutém papíře se zlatou šerpou s modrými chrpami. A taky jakési čokoládové dukátky v dlouhé bílé krabičce s trikolorou. Ale domácí bonbóny , to byl tenkrát sen, sci-fi, myšlenka utopie… Je pravdou, že moje babička na vánoce lila čokoládu do všemožných formiček, kde základem byl tuk zn.Iva . Byla jsem malá a pro mne to byla ta nej čokoláda… možná tak prozaicky, nostalgicky  a s láskou bude jednou vzpomínat na tyto čokoládové bonbóny i malá Carolinka …

 ♥ 

... made with  LOVE  ...
♥ 

... sluníčko od našeho sluníčka ...
♥ 

... tato sladká krabička  Home made alá Carolinka, bude jedné z vás ...
♥ 

... všem voňavý, sladký a láskyplný den ...

Věrka  ♥   Carolinka

... včera neděle byla ...

… včera neděle byla, včera byl hezký čas,
         včera neděle byla, za týden bude zas…

... hněteme těsto na rohlíčky ... spolu...
♥

 … tak se zpívá v jednom starém českém evergreenu. A jaká neděle byla u nás? Příspěvek opět od plotny, ale aby jste si nemysleli, že pořád jenom pečeme …

 ♥

... Carolinka pořád v pohybu ...

 … ráno zapípal mobil v 5.00hod., jak si přála hlava rodiny. Odjížděl se synem za prací ( to je ta druhá strana mince podnikání – neděle neneděle, noc ne noc, vstávání místo spaní…) vstala jsem také, připravila mým hochům snídani, jídlo na cestu … ráno pak nanosila dříví domů, rozdělala oheň, který tak moc miluji…a teplo… jsem milovník tepla … tak ráda udržuji to teplo domova …

... jeden rohlíček jsem Carolince ukázala ... ostatní už všechny motala sama...

 … naše „Cácorka“ vstává … okamžitě žije celý dům… musíme dát snídani psovi, pustit z kurníku slepičky a našeho krásného kohouta Karla … snídaně… cesta do obchodu … kolem kostela se linou nádherné tóny… „ mami, pojď se tam podívat, prosím“ … šly jsme … pookřát duši, načerpat klid a pohodu… ty božské tóny … ta vůně … vůně pokory … zpět do víru blázince… nákup… oběd… a …

... hrníček s vajíčkem je prý těžký ... přidržuji ...ostatní zvládne sama ...

 ♥

… a překvapivě se po obědě Carolinka ptá „ co dnes mami upečeme?“ … slovo „nic“ nepřipadá v úvahu. Listuji starými zápisky psané rukou moji babičky, nejlepší kuchařky pod sluncem… některá slova jsou nečitelná, zato výsledek… no posuďte samy…

... tak jsem mami všechny rohlíčky tím vajíčkem pěkně namalovala ...

... hmmmm voní ...

 ♥

… možná, že Carolinka bude kuchařka po babičce, vlastně její prababičce… má její oči … a co také má, neskutečnou energii, být neustále v pohybu, pořád tvořit, pomáhat … a také mluvit, komunikovat, zpívat … asi pochopíte, jak moc si užívám chvil, když spí … v ty chvíle, píši na blog nebo slibovanou knihu… čtu vaše blogy … a také recepty …

... k bílému kafíčku vlastnoručně upečený rohlíček ... 

… recepty pro malou Carolinku …

♥

... zde večeře naší Kačky ... na housátka máslíčkem namazaný křupavý rohlíček se šunkou ...

 ♥

Recept na rohlíčky od babičky 

470g hladké mouky, malá kostka kvasnic (já dala sušené), trochu soli, trochu cukru, 3dcl vlažné vody nebo mléka, 70g másla

♥

… krásný týden plný prima nápadů …

Věrka & Carolinka

♥

... koblížky s láskou ...

♥

 … všechno, co děláme, říkáme, myslíme, chceme, toužíme s láskou a z lásky je znát. Má to jinou chuť, vůni, barvu, smysl, cenu. Takové jsme dělaly s malou Carolinkou, které domácky říkáme Kačkou, koblížky. Její náboj, zápal, radost se kterou peče, je k nevíře. Jsou to její první koblížky pečené s láskou …

♥

... Carolinky pečící nadšení ...

 ♥

... máme i domácí máslíčko ... 

 ♥

... když si jde těsto dát šlofíka ...

 ♥

 ... k vůni čerstvě upečených Carolinčiných koblížků  nám hrálo regionální vysílání Českého rozhlasu, kde jsme poslouchaly písničky od srdce. Jak děti a příbuzní nechávají zahrát svým blízkým, oslavencům či jen tak, písničku od srdce. Přiznám se, i já to tak dělám. Kdykoliv mají moji rodiče narozeniny, posílám jim éterem jejich oblíbenou písničku

           tátovi   ( 24:40)

           k vánocům (34:34)

a příští týden má narozeniny moje máma, posílám ji píseň, která ji vždy dojme a potěší.
Nabucco Verdi (44:37) …

♥ 

... já koblížek smažený ... na okénku chlazený ...
♥

… v životě jsou moc důležitá slova., doteky, činy, pohledy…někdy jich nebylo v mém životě tolik, kolik bych chtěla… a tak je o to víc posílám světu …  svým dětem …  a konec konců i prostřednictvím rádia, mým rodičům… 

♥

... nějak nám nasněžilo v kuchyni ... Kačka cukruje své koblížky ...

… vzpomínám si na písně z rádia, když jsem byla malá. Letní den, táta chodí kolem auta, (permanentně cosi spravoval), pokuřuje a je moc důležitý. Na prahu dveří se vyhřívají kočky, vlahý vítr od lesa krásně voní. Máma umývá nádobí, cinkot talířů a příborů je slyšet oknem až ven. Já sedím za volantem v autě a sotva vidím na tachometr. Zato slyším hudbu z rádia. Táta má k práci naladěn Interprogram, hrají jednu vypalovačku za druhou… tatrmane, tatrmane meloun… dám dělovou ránu… přijela pouť … a já kroutím volantem jako velký řidič … občas táta zavolá přes řvoucí rádio „Věrunko sešlápni brzdu … teď spojku “… slézám ze sedačky… pořadí pedálů si tak  pamatuji od 5 let … tak jako spousty těch krásných písniček z autorádia…

♥

... hotovo ... koblížky pečené s láskou ...
♥

… dnes jsme poslouchaly písničky od srdce na přání  z rádia s Kačkou a do té krásy nám voněly koblížky s láskou … pro hezký pocit, prima den a možná i pro sladké vzpomínky…

♥

recept na koblížky s láskou :

♥

600 g polohr. mouky, špetka soli, 100 g práškového cukru, 3 žloutky, citronová kůra, 60g másla, 2 lžíce rumu, 3dl mléka vlažného 
kvásek:
1 dl mléka vlažného mléka , 30g práškového cukru a půl kostky droždí

♥

... všem voňavý víkend plný lásky a krásných melodií ...

♥

Věrka

... volné pokračování ...

… nedávno jsem zde zveřejnila „ Carolinky borůvkový koláč“.  Jak jsem předesílala a tušila, další moučník (jak já říkám buchta) , nenechala na sebe dlouho čekat. Naši malou Carolinku pečení doslova chytlo. Když jsme v obchodě, běží k regálu s moukou, už pozná z které peče . Do vozíčku nakládá vajíčka, neb nám slípky v mraze nenesou. Nezapomíná na potřebné ovoce a hlavně, vždy odchází z obchodu plná elánu, jak bude péci...

♥

… dnes to je „ Carolinky kopečková buchta“ …

♥

recept :

2 hrnky hladké mouky + 1 hrnek polohrubé mouky

1hr. cukru

3 lžíce kakaa

1 čokoládový puding (prášek)

1 vanilkový cukr

1 prášek do perníku

1 prášek do pečiva

1 lžička mleté skořice.

2 hrnky mléka

1 hrnek oleje

2 vejce

3 lžíce rumu (i víc)

3 lžíce marmelády (lze i povidla)

slepované piškoty – marmeládou, povidly, Nutelou

… a jak to v životě bývá, ty nejlepší věci přicházejí neplánovaně. Nám se tak poštěstilo díky malému množství těsta. Na pekáč vlijeme polovinu těsta, naklademe slepované piškoty a zalijeme druhou polovinou těsta, tak, aby byly piškoty co nejvíce utopené. My jsme je jen tak lehce polily a výsledkem je kopečková buchta … vážně doporučujeme těsta více, aby piškoty nasákly a nevyschly…

... pečení je RADOST ...
♥

 … když vzpomínám na pečení v mém dětství, vždy se peklo v sobotu odpoledne. Aby bylo na neděli co k snídani. Moje máma si často libovala na podzim ve slívákách. Buchta co se sotva vešla do dvou dětských dlaní. Bonusem byly pecky ve švestkách, které tam často nechávala, neb nevěděla kam dřív skočit. Plivaly jsme je jako velcí hauři na dvorku na zem a sytí jsme byly skutečně na půl dne ...

♥

♥

 …taky vzpomínám na starou babiččinu  troubu v rohu kuchyně. V té troubě bylo permanentně něco. O víkendu se peklo a přes týden v ní babička sušila na drátěných mřížkách křížaly či houby. Někdy i vlhké vyprané bačkory …

… a když vzpomínám na sušení bot v troubě, nikdy nezapomenu na roztavené nové adidasky našeho Honzíka. Když byl v první třídě, měl nádherné nové adidasky… tenkrát to bylo něco… sdělil mi, že zítra jdou na výlet a že má špinavé tenisky. No problem. Vyprala jsem je a aby rychle uschly, pustila jsem horkovzdušku, boty do ní vložila a šla si na chvíli číst. Víčka se nad řádky klíží, víčka těžknou, spím. Děti si hrají venku, horkovzduška frčí na 180°C !!! (zapomněla jsem ji stáhnout na minimum). Po chvíli mě vzbudí smrad gumy, otvírám očí, vyskakuji z gauče a nevěřím vlastním očím. V ten moment přichází domů Honzík… hledíme na sebe , nevěříme, mlčíme, nechápeme… Honzíkovi adidasky se změnily v sněžnice o 5 čísel větší.Beru botku do rukou, podrážka se jako ze žvýkačky odděluje od textilie… pravím synkovi, který má pořád náměsíční výraz „ to se  spraví “…

 ♥

… spravili jsme to úprkem do obchodu … z usušených adidasek zbyly jen krásné tkaničky. Pro Honzíka to byly ty nejhezčí tenisky na světě, které mamka upekla v troubě…

Od té doby boty nepeču a když je mám dát do sušičky na prádlo, vždy s velkou obavou. V horkovzdušce peču  už jen a jen ze zásady buchty.

 Dnes kopečkovou buchtu, kterou celou vytvořila Carolinka. … 

♥

 ♥♥♥

… všem přeji dny plný inspirace a krásných náhod …

Věrka

♥

... první slovo ...

 … na počátku bylo slovo… každý z nás vyřkl své první slovo… a když jej vyřkne dítě, je to krása …  vzpomínáte na ty chvíle? Vzpomínáte na to slovo? …

♥

... já & Honzíček ...
♥

 … když nám v létě r. 2012 naše dcerka  Kristýnka sdělila, že bude maminkou, všichni jsme popadali na záda. ( Pochopitelně nejvíce já. ) Po umělecké škole následovala jazyková a poté, když se  zrovna  dostala na vysněnou školu spousty dívek – letušku, přišla tato zpráva ...

 Její zářící oči , rozdávající úsměv všem,  klidná povaha a milý hlas, tuto profesi doslova předesílal. Jenže člověk míní, Pán Bůh mění … Z letušky se stala maminka a to skvělá maminka. Její malý Honzíček s ní „letí“ životem a ona pořád rozdává ty nejkrásnější úsměvy s jiskrou v očích a nejvíce malému Honzíčkovi …

 ♥

... teta Carolinka a její synovec Honzíček. Akvárium je jejich domácí kino ...

 …  vzpomínám si na ty momenty, jak jsem si neuměla představit, že budu babička, že naše mladší dcerka Carolinka, 4 letá teta… že mě tak bude to malé stvoření oslovovat „babi“…že naše Kristýnka bude maminka… že a že a že … a víte co? Já podala ruku osudu, přijala jsem to celé, ať se mi to líbilo či ne. A osud mi řekl, že všechno je jak má být. Řekl mi to tichými slovy … tím, že Honzíček má podobnou tvář a povahu té mé  …řekl mi to jeho energií, která se s tou moji přitahuje… řekl mi to jeho úsměvem, který mi dává a já se na něj vždy tak těším…řekl mi to jeho nataženými ručičkami a já ho tak ráda objímám…a dnes mi to řekl i prvním slovem …

„ bába“

 ♥

... naše dcerka  a náš vnouček ... je to krása ...
♥

… ještě před rokem jsem si neuměla představit, že mě tak bude to malé stvoření oslovovat a dnes mám zakalené oči slzami a dojetím … A já říkám, díky Bohu, že dokáži prožívat tyto chvíle …

♥

…všem krásný víkend plný krásných chvil  …

Věrka

... bedýnka od ovoce ...

 … moje babička nikdy nic nevyhodila. Co zbylo vždy zužitkovala . Dnes by dostala metál za recyklaci a přitom dříve to patřilo k běžnému životu. Narodila se před více než 100 lety a tehdejší život ji naučil nádherné zákonitosti života. Spousty z nich mě naučila.Mnohdy, aniž by to bylo cílem, aniž by vůbec tušila, jak moc mne vybaví smyslem pro kreativitu. Nikdy neměla doma odpadkový koš a nic nepřekáželo. Slupky od brambor a veškerý potravinový přebytky, zbytky odnesla slepicím, čuníkovi, králíkům. Papíry patřily ke kamnům a každé ráno jimi rozdělávala oheň. PET láhve nebyly a sklo se vracelo. Nežilo se na dluh ani na úkor. 

♥

 … tento způsob život se mi lehce vpil pod kůži, no vždyť jsem vedle babičky vyrůstala v raném dětství. A tak když vidím nějakou krabičku, bedýnku hned v ní má fantazie vidí nějaký další užitek. Tato dřevěná od ovoce mi nedala ani moc velkou práci. Zbytek primalexu na natírání stěn, černá fixa, šmirgl papír a za čtvrt hodinky je nová bedýnka na světě …

♥

 … původně jako bedýnka na zbytky látek, které pořád odkládám a vrstvím na jednu kupičku, kupu, hromadu…Tak teď budu vrstvit bedýnky. Myslím, že to bude snad vypadat lépe … A nebo bedýnka na svíčky. V tomto případě však svíčky u nás ubývají, mizí, nejsou… nebude potřeba dřevěné bedýnky vrstvit 

♥ 

 ♥ 

 Vzpomínám si na stohy dřevěných bedýnek ve stodole na podzim, při sklizni jablek. Jak nádherně voněly… Vzpomínám si na dřevěnou bedýnku plnou draček u kamen. Tak babička říkávala naštípaným polínkům na  drobno k podpalu. Jednu takovou  mám na stojato v chodbě.  Carolinka si do ní dává botičky.

Babička by se divila, jak recykluji J

… a když je řeč o recyklaci nemohu nevzpomenout klasického smeťáku  na kraji lesa. To byl náš tajný dětský úkryt, kde jsme objevovaly neskutečné věci, z kterých jsme stavěly tzv.bunkry či chýše. Co jsme se toho odnosily zpět z lesa na zahradu.

 A ten obrovský prostor pro kreativitu, kamarádství, fantazii a vymýšlení výmluv „kde se to tu vzalo ?“ Nechápu, že jsme neměly ekzémy, alergie. Možná i proto spousta z nás chtěla být popeláři. Tolik pokladů na jednom místě…

… a máte některá z vás nápad co s dřevěnou bedýnkou od ovoce? Děkuji za vaše náměty ...

♥ 

... krásnou neděli a tvořivé dny ...

Věrka