Ověřeno, vyzkoušeno ...

V minulém příspěvku jsem vám přinesla několik mých radostí v podobě ptačích krmítek.

Dnes jen konstatuji, že je ověřeno, vyzkoušeno.

 Krmítka fungují a já jsem vážně prožívala velkou radost, 

když náš skoro seschlý strom, se proměnil v ptačí strom.

Létá do něho i kámoš strakapoud, který ho možná i uzdraví.

Také doslova sněm sýkorek.

Krása všech krás.

Jak málo stačí lidské radosti….

♥

Také jsem vám slíbila, že vám přiblížím, do čeho vkládám energii.

Možná jste někdo před časem na soc. sítích mého fcb zaznamenali článek

„bubák ve škole…“

Ve stručnosti se jednalo o akci s podtitulem

„Poplach – nácvik evakuace a obrany před útočníkem.“

Kdy do školy (1.stupeň ZŠ)  vlítl muž černě oděn, mával pistolí,

mířil na děti, křičel, nadával, vyhrožoval a rozhazoval židličky po třídě.

Děti byly různě poschovávané. Bály se a strachy se třásly.

 Když pak útočník chytil paní ředitelku, jako rukojmí, má dcerka mi vyprávěla, 

že chtěla utéct domů.

Být u maminky.

Tato akce vyvolala ve většině nepochopení.

Dokonce mi psali i psychologové, kteří si z této akce dávali mokrý obklad na čelo.

Prostě něco nemyslitelného….

Můj muž okamžitě volal na MŠMT, kde i tam padli na záda z takovýchto aktivit.

Proč děti strašit? Tlačit do jejich dětských světů strach?

 Jako bychom ho sami, my dospělí, prožívali málo …

A výsledek?

 Carolinka si nanosila do ložnice „milion“ plyšáků a spala při dvou rozsvícených lampičkách.

Snažili jsme se to pochopitelně vyřešit okamžitě v ředitelně školy.

Musím říci, že ač je paní ředitelka hodná žena a snažili jsme si vše povykládat,

 prostě od té chvíle, šlo tak nějak vše do kopru.

Vzalo nám to hodně energie ...

A tak jsme se rozhodli pro to, co by mě ani ve snu nenapadlo…

Pro individuální studium.

Nikdy jsem nebyla člověk, nakloněn alternativám typu, 

domácí porod, domácí vzdělávání atp.

Přidaly se k tomu ještě další aspekty...

A já nyní opět  přikyvuji na rčení 

" člověk míní – osud mění"...

A tak než bude Kačka žákyní školy v blízkosti Nebe, 

učíme se doma sami.

Nebude to lehké a snadné…ale jak se  říká:

„Co Tě nezabije, to Tě posílí…“

A tak, i když ráno kreslí na okna květy mráz,

odpoledne sedím pod stromem a pozoruji slet ptáčků…

Při pozorování ptačí krásy,

zase mi tak nějak došla slova, která často zmiňuji,

že vše je tak, jak má být.

Jen čas samotný ukáže proč se tak děje…

A že všechno špatné, je vždy pro něco dobré.

Jen v daný moment nevíme pro co…

Přeji vám všem pěkné dny, jen s těmi správnými rozhodnutími

Věrka

♥

Konečně to krmítko ...

Tak, konečně se dostávám k slíbenému krmítku.

Věřte mi, je toho v poslední době nějak přes příliš.

Dnes jsem si dokonce na malou chvíli na psacím stole položila hlavu, 

vzbudily mě otlaky od klávesnice asi za hodinu.

Příště vám povyprávím, kam frčí má energie …

.

Toto krmítko má 100 let. Jako malá holka jsem do něho sypala zrní a za oknem pozorovala ptačí cvrkot. Je to to krmítko, o kterém píši v knize Máma čisté jiskření.

Už jsem cítila, že potřebuji chvíli zde, v tomto prostoru.

Není tomu tak dávno, co nám v našem Nebi, vlétla domů malá sýkorka.

Jakoby nám přinesla myšlenku, že je čas pro krmítko.

A tak jsem listovala nápady,

zde je výsledek.

Praktické krmítko, které dosypete z vrchu.

Stříška je na dva magnety, takže nic a nikdo se nedostane k zrnkům, jen ptáčci.

Trubka je dostatečně vysoká, tak není třeba dosypávat často.

Je vážně v  kvalitním provedení.

Toto krmítko už vážně něco pamatuje. 

To jelo do Nebe z naší zahrady.

Jen jsme mu s Carolinkou daly nový kabát.

Toto krmítko, na lojové koule, se mi jeví víc než praktické.

Opět kvalitní provedení, žádný Čína drát a cena lepší než z Číny.

Kdo hledá, ten najde ..

Tak věříme a doufáme, že uděláme našim Nebeským ptáčkům trochu radosti.

Největší oříšek bylo krmítko na největší okno v Nebi, 

kde ještě nemám parapet.

Tak jsem pátrala po krmítkách na plastové okno.

Když jsem své drahé polovičce sdělila, co chci pro ptáčky koupit,

zaťukal si na čelo se slovy:

„Tak toto máš snad vyzkoušené na držáku ve sprše a víš, jak to dopadlo…“

No, a páč jsem holka tvrdohlavá, krmítko jsem koupila.

Když jsme ho nainstalovali, ze žebřa 😊

má drahá polovička mi sdělila:

„tak toto bude jiná písnička než ten krám ze sprchy…“

Tak uvidíme. Prověří čas, počasí a ptáčci…

První diváci už tady jsou a určitě se na své ptačí kamarády těší …

Tuto poslední vychytávku jsem našla na netu.

Postačí silnější drát, jablíčka a slabší drát s klacíky.

 Ten se jako mezi článek, váže na silný drát.

Efektní a myslím, že i praktický.

Uvidíme…

foto zdroj net

Tak to by bylo dnes ode mě vše,

na téma „krmítko“.

Ještě tu mám pozvánku na autorské čtení,

 s mojí maličkostí.

Jste srdečně zváni.

ZDE

Těším se na vás

♥

Věrka

Tři čtvrtě roku úsilí …

9 měsíců … čas, který jsem naplnila cestou za změnami, týkající se  posuzování lékařskou  posudkovou službou. (LPK)

Je to 9 měsíců, kdy jsem prožila další otřesnou posudkovou kontrolu a řekla jsem si „DOST…“

Napsala ve chvílí zoufalství a beznaděje článek na soc. sítě „ králi Jelimáne, čepici nesmekám a nemačkám…“Článek, který dokázal v mých očích zázrak. Doslova rozhoupal vlnu sdílení národa. Skrze to vznikla má petice za lepší podmínky, za nutné změny LPK. Ta se plnila doslova před očima téměř rychlostí světla. Skrze ni jsem stanula přímo na půdě Parlamentu Poslanecké Sněmovny ČR sociálního výboru, kde jsem sebe i petici představila..

  Opět jsem minulý týden stála na této půdě před mikrofonem a opět jsem sdělovala slova, která cítím nejen já, ale celý nekonečný zástup lidí, kteří ve mně věří.

  Nebojte se. Nezklamu vás. Nikdo z nás si to totiž nezaslouží. Budu stále usilovat o změny v lepší dny. Jsem moc ráda, že má slova mezi poslanci nalezla pochopení. I oni ví, že nemůže tento systém LPK, naše životy brát do svých rukou tak, aby je ničil. Ano, děje se tak … Mnozí z vás to prožili a žijí. Tím, že invalidním lidem, kteří mají už tak těžký život bere iluze, naděje, dávky, finance …Mnozí se zázračně skrze lejstro uzdravují. Tím bere osud do svých rukou. Lidé bez financí se stávají lidmi zoufalými, nešťastnými, často opět nemocnými … Mnozí z nich končí v exekucích. Někteří i před soudem, protože mnozí pak uvažují a konají zkratovitá rozhodnutí. Přesně tak, jak to píši v mé poslední knize „Máma čisté jiskření“. Protože já, “králi Jelimáne“ nic netajím. Snažila jsem se vše sepsat v knihu, která je označována knihou, až na dřeň…

   Tento článek není v žádném případě reklamou na zmiňovanou knihu. Toto je konstatování, že není vůbec myslitelné, aby ve 21. století  fungovala instituce, která dokáže mnohdy i zničit celý rodinný chod. Život. Zdraví. Štěstí, radost, že člověk přežije a zvítězí nad nemocí. Někteří, jako já, nad smrtelnou nemocí.

Stejně, jako dnes nechápeme, jak mohli existovat interrupční komise, kde se žena zpovídala úplně cizím lidem, kteří měli její osud v rukou. Věřím, že přijde den a lidé stejně tak nebudou chápat, jak mohli druzí rozhodovat v tzv. posudkových komisích o lidech s pochroumaným zdravím. Vidíte, jak se obojí sobě podobá slovem komise?

Já se ptám, co všechno se musí stát, aby se tento systém, resp. lidi, kteří se za systém schovávají, změnilo? Kolik zoufalství a zoufalých činů musí být odžito a prožito?

 Přeji těm, kterých se toto nedotklo, aby to nikdy neprožili. A ti, jež měli  tu “čest“ a jejich komise jim zaštěrchala životem, jako s láhví sektu, který explodoval a vyšuměl vůkol, aby našli sílu jít životem dál. Stejně, jako já. Věřte mi, že je to hodně, hodně náročné a právě proto, pro vás budu usilovat o zmiňované nutné změny vetknuté v mé petici.

Za vaši podporu ze srdce děkuji.

Věrka

♥

Losování live ...

 Nejedna z vás čeká na dnešní losování Mámina kalendáře 2019 – každý den je dar.

 A protože jsme měla včera live vystoupení na soc. výboru poslanecké sněmovny ČR, rozhodla jsem se i dnes pro live losování. 

Pomohla mi dcerka, s technikou i samotným losováním. 

Výsledek lze shlédnout zde níže. 

Výherkyni ze srdce gratulujeme.

A jak dopadlo mé zmiňované live vystoupení, které se netýká losování, ale nás všech? 

Tak o tom příště. Mohu jen předeslat, že jsem se nevzdala a nehodlám vzdát. 

Neumím naději sfouknout, jako plamínek svíčky. 

Neumím a nechci vás zklamat, protože si to nikdo z nás nezaslouží. 

Věřím v lepší dny a věřím ve vás, stejně, jako vy ve mně…

Děkuji

Věrka

♥

Posílám RADOST do světa ...

Nedávno jsem zde nabídla knihu Máma čisté jiskření, s věnováním a podpisem, pro jednoho/jednu z vás. Důvod byl prostý. Prostě jsem se rozhodla udělat druhým radost, protože to je to, nač často v našich životech zapomínáme.

Dnes přicházím s podobnou nabídkou a myšlenkou.

Nabízím radost v podobě Mámina kalendáře 2019 – každý den je dar. 
Velký nástěnný kalendář s pranostikami ze stoletého kalendáře, s nespočtem mých fotografií z běžného života. S hravými texty v podobě básní.  S mým osobním věnováním, pro váš vzácný čas.

Ti, co mě již léta sledují, ví, že tato možnost získání mé nové knihy a nového kalendáře tímto způsobem je vždy jen jednou. Proto ji neváhejte využít.

A opět jsem se zamyslela nad tím, co mi před rokem řekla posudková lékařka, po překonání smrtelné nemoci. Že by bylo pro mě vhodné si najít nějakou separé kancelář, když jsem ta stomička. Šup se mnou do víru pracovního nasazení, bez ohledu na to, čím jsem si prošla a čím procházím. A já jsem ji vlastně poslechla. Z domova, z mého psacího stolu posílám radost do světa. Bez izolace, bez toho, abych se uzavřela a zavřela. Naopak otevřela jsem se a pro vás všechny. Protože život má být o otevřenosti, o radosti a oslavou života. Proto mé motto:

„každý den je dar…“

Každý den si tuto větu říkám a vnímám. Jsem vděčna za druhou šanci na život. Bez všech těch povídaček a mouder, co mi „král Jeliimán“ v podobě všech doporučení a rozhodnutí dal.   Zítra na mě prosím hezky a pozitivně myslete. Budu mít tu čest sdělit pár slov nejen za sebe, ale za nás všechny o něm, právě lidem pověřeným. Více sdělím poté.

Stačí sdílet od této chvíle do pátku 9.11.2018 do 12.00 hodin,  tento příspěvek, nebo napsat komentář. Udělejte cokoliv, co by přispělo obyčejné lidské radosti a té mé, jste o to blíž.

♥

Přeji štěstí při losování Mámina kalendáře.

Věrka

„a co bude dál?“

Původně jsem dnes chtěla psát o tom, jak jsme tvořili krmítko pro ptáčky.

Možná je to listopadovým sentimentem … možná tím, že jsem vzpomínala u plápolajících svíček na minulost a taky na našeho Blacka.

 A tak jsem se rozhodla napsat pár slov o mé poslední knize 

a o tom, co bude dál?

Je tomu měsíc, co spatřila světlo světa kniha Máma čisté jiskření.

Závěrečná část trilogie knih s duší.

Tato kniha, tak trochu vybočuje ze standardu mých modrých knih. 

Ti, co četli, jistě přikyvují. Kniha, až na dřeň … kniha plná detailů …překvapivých zvratů.

Mnozí z mých čtenářek napsali recenzi na mé webové stránky.

 Mnozí mi píši emaily nebo soukromé zprávy přes web. 

Všichni do jedné mi sdělujete, že knihu jste přečetli najednou, že se nedalo od ní odejít. Skutečně čtená jedním dechem… 

Často se objevuje otázka „a co bude dál?“

Možná, že právě nyní je čas a prostor říci, že opět jedu ve čtvrtek 8.11.2018 do Poslanecké sněmovny ČR na schůzi soc. výboru sdělit pár slov. 

Často jsem používala slovo „bojovat“ nejen za sebe. 

„Bojovat“ za nekonečný zástup těch, kteří ve mě věří. Podporují mě. Podepsali moji petici, která je cestou k lepším zítřkům. Je cestou ke změně legislativy velmi důležité vyhlášky, která je alfou a omegou pro zdravotně postižené. Je do jisté míry i zaklínadlem. 

 A že se to týká jen postižených nebo nemocných? Nikoliv. Nás všech!

 Co bychom byli za lidi, kdyby nám na druhých nesešlo?

 A kdo nám dá záruku, že třeba zítra, třeba ty …?

Když jsem knihu dopsala, prošla rukami pověřených. 

Korekcemi, grafickými úpravami atd. 

Dáma v letech, paní učitelka českého jazyka, která kdysi dávno učila i mého muže, rukopis pročítala. 

Dlouhé hodiny jsme mnohé konzultovaly. 

I tato dáma prodělala onkologické onemocnění. 

Sdělila mi, že kniha je skutečně dech beroucí. 

A že se to skutečně netýká jen určité skupiny lidí…týká se všech. 

Přesto si myslí, že kniha bude mít dva tábory lidí. Příznivců a těch z druhého břehu.

 Byla přesvědčena, že skupina příznivců bude mnohonásobně větší.

Když kniha vyšla, jela jsem ji knihu věnovat. 

Zvonila jsem dlouho … I na mobilu se dlouho nikdo nehlásil. 

Po cestě domů mi blikal telefon a na něm jméno staré dámy. 

Byla zrovna na „promenádě“ v lázních. Opět se s ní osud nemazlil a rozcvičuje údy po mozkové příhodě. 

A do telefonu mi svoji energickou, spisovnou řečí sdělila, že si opět uvědomila, po jak tenkém ledu všichni na této planetě chodíme. 

Během vteřiny může být  všechno úplně jinak….  

Knihu jsem ji odeslala a myslím, že celé lázně ji už přečetli … 

Dle slov staré paní učitelky:

„Vidíš, říkala jsem Ti to, bude mít hodně příznivců…“

V knize se dočítáte, jaké „boje“ a doslova „bitvy“ jsem s „králem Jelimánem“ a nejen s ním vedla.  

Přes mnoho a mnoho odvolání mi vše bylo smeteno ze stolu.

 To, proti čemu jsem se odvolávala mi bylo odebráno úplně. 

Poslední instance je soudní.

Než k ní přistoupím, ještě na půdě PS ČR pronesu pár slov.

 Slov faktických, žitých, odžitých a pravdivých.

 Slov nejen za sebe, ale i za mnoho a mnoho dalších.

 A možná, kdo ví, i za Tebe … 

Někdy prostě musíme nechat svět, aby se pootočil a nastínil naději to lepší světlo.

 Protože já „králi Jelimáne“ nesmekám a čepici nemačkám …

Léta, snad z úcty k tradici …

Každý kalendář obsahuje nespočet dní a svátků. 

Významných i ty méně… 

A protože každý rok tvořím a nabízím světu Máminy kalendáře – každý den je dar, 
právě tento podzimní svátek „Dušičky“, nikdy nevynechám.

Kalendářem označován jako „Památka zesnulých“ 

V mých kalendářích tak, jak jim říkali moji předci „Dušičky“.

Jak se to zpívá v písni paní Hegerové? „Léta, snad z úcty k tradici …“

Tak nějak to cítím i já. Léta, z úcty k předkům…. Zapaluji svíčku, světlo …

Věřím, že shůry je vidět. 

A můj děda, starý pedant, by mi řekl svým hlubokým hlasem:

„Z úcty k předkům, jsem Tě to dobře naučil…“

Babička přivírá oči, líbezně se usmívá s hlavou položenou na dědovu rameni
 a posílá mi z té nekonečné výšky do mého srdce dobrý pocit. 

Poděkování, že jsou svátky, na které se nemá zapomínat.

Zdá se to, jako pohádka? Možná … 

Na každý pád dodávám: „Léta, snad z úcty k tradici…“

Věrka

♥