Voňavá chvíle ...

Oknem do pokoje proudí sluneční paprsky. Vyndávám ze skříně vyžehlený, voňavý, starý ubrus po babičce. Po každé, když ho dám na stůl, ranní káva chutná jinak. Celou tu chvíli vnímám nějak jinak. Ta chvíle doslova voní. Nemohu se té krásy nabažit. Mám moc ráda na stole čistý ubrus …

♥

Pokoj voní vypraným ubrusem po babičce. Není to vůně vypraného prádla, jak třeba nabízejí vonné a parfémované svíčky. Toto je skutečná vůně vypraného ubrusu. A já si vždycky vzpomenu na moji babičku, na obě. Jejich ubrusy pro mě znamenají poklad. Voňavý, čistý, bělostný … je to kus mého dětství.

♥

 Do té krásné chvíle, zvoní pošťák. Přinesl mi balíček. Od milé paní Lenky N., která přiložila i ručně psaný dopis. Píše, jak má ráda tento blog. Zastavení v klidu a pohodě.

 Děkuje mi za knihy, ač nepíše komentáře, posílá mi kousek radosti.

Myšku plnou lásky …v záplavě srdcí

Ze srdce DĚKUJI

♥

Užívám si té milé radosti u čistě prostřeného stolu a vzpomínám na svoji babičku. Na její vyprávění, jak je důležité mít doma čistý ubrus …abych měla i čisto v duši… v sobě. Také mi vyprávěla, že hospodyňka se pozná i podle toho, jaké má prádlo na šňůře. Dokonce i  jak ho má pověšené. A já si vybavuji, jak jsem držela velkou plechovku plnou kolíčků, když máma věšela prádlo. To byla moje skromná, dětská pomoc neb na šňůry jsem tenkrát ještě nedosáhla.

Na šňůrách ve větru vlálo prádlo se stejnou vůní, jakou cítím právě teď. Tak moc mě ta čistota ve větru přitahovala, že jsem na pověšenou cíchu položila svoji dětskou tvář. Ten příjemný chlad cítím ještě dnes.  Ráda vzpomínám, jak jsme se mezi pověšenými cíchami s kamarádkou Luckou honily … tajně …

Vzpomínky zabrouzdaly i na babiččino prádlo, které,  jak říkávala, dala na sluníčko, na drn. Jednoduše v zahrádce na zem. Prý tak se jí vybělilo nejlépe.

♥

Kolik vzpomínek se jen umí schovat za babiččin ubrus.

♥

Přeji vám krásné, voňavé a milé chvíle

A protože je dnes 17.března 2017 … mé šťastné číslo je sedmička …

 nabízím mé knihy s duší, ty  ve kterých právě s pokorou a láskou vzpomínám, 

pouze dnes s poštovným 0,- Kč

♥

Věrka

♥

U sousedů ...

v Polsku

Doslova na otočku jsme se byli podívat za hranicemi, v Polsku. Můj muž tam měl obchodní jednání a tak nás vzal s sebou. Tento příspěvek velice ráda vkládám neb je víc než pozitivní.

Překvapilo mě zde snad úplně všechno. Ponejvíce infrastruktura silnic a dálnic, která je skutečně nevídaná. Místy jsme jeli po čtyřproudové dálnici (oba směry tedy osmiproudou). Fakt pohodová jízda a radost z ní. Vše perfektně značeno, takže zde nemá šanci zabloudit vůbec nikdo. A věřte, že jestli něco neumím, tak je to právě orientace v mapách. Projeli jsme téměř celé Polsko, až k Varšavě a všude skvělá sjízdnost a kvalita dálnic. A pozor, bezplatně. Dálniční známky zde neexistují. Na vybraných dálnicích se platí mýtné, ale ani to po nás nikdo nechtěl, ač jsme se policejní hlídky dotazovali  ....

...cihlové stavby mě prostě přitahují ...

Další překvapením bylo ubytování. V takové cenové relaci a kvalitě, které bychom zde nesehnali pro jednu osobu, natož pro dvě + dítě. Ranní snídaně u jezírka s racky, byl pro mne nezapomenutelný zážitek.

Carolinka mi u snídaně hlásila, že to mlíčko je divné. Ne nebylo divné, bylo poctivé. To platilo i o nepřeslazené marmeládě, čerstvém pečivu, uzenině , která obsahovala maso. Džus, který byl z čerstvého ovoce.

... snídaně s racky ...

... slet racků ...

Na stole nás přivítal jarní květ a kolem nás hrála tlumená pohodová hudba. Hodně se zajímám o potraviny, jejich kvalitu a chuť. Po éčkách ani památky. Mohu říci, že jsem byla víc než mile překvapena.

To mi potvrdila i návštěva jedné úplně obyčejné kavárny v jakémsi marketu, kde mi byly nabídnuty 4 druhy kávy a 4 druhy cappuccina. 

Opět čerstvý džus z čerstvého ovoce a 28 druhů poctivých zmrzlin. Zkusila jsem si objednat štrúdl. Přinesli mi ho ke stolečku ještě horký a chutnal, jako ten babičky.

To podstatné bylo, že kolem nás, ač jsme seděli v kavárně v marketu, nebyl žádný rámus, blázinec a shon. Výlohy s oblečením nebyly na jedno brdo a konečně jsem měla dobrý pocit z nakupování. Připadala jsem si jako zákaznice, na které prodávajícímu záleží. Možná jsem měla jenom štěstí …ale na každý pád, to bylo moc hezké štěstí.

... na střeše nesedají jen holubi ...

...nádraží s duhou nad hlavou ...

 Nebyla bych to já, abych neotevřela i v zahraničí, kliku kostela… Nasála vůni cedru. Také  ticha, které je doslova slyšet.

 Poděkovala za krásný den, který mi určitě zůstane v paměti.

Krásný den

Věrka

♥

Za včelkama ...

... jsme si udělaly včera špacír.

Původně jsem měla v plánu jet fotit lány bledulí do zámeckého parku v Kostelci n.Orlicí (neb minule začalo pršet). Jenže táta se nakonec rozhodl udělat jarní údržbu auta, tak jsme si vyšly na špacír pěšky, což je super... 

♥

No, pěšky … Tak, jako ke mně na špacíru patří foťák, tak k naší Carolince koloběžka. Jak roste, kupujeme větší boty, oblečení, kola…ale koloběžka stále zůstává. Kdykoliv se zeptám, jestli si nevyjdeme na špacír … hned volá:

 „hurá hurá, pojedu na koloběžce…“

♥

... dotknout se lásky ...

 Přibalily jsme do batohu naši „svatou“, pohádkovou trojici …

a vyrazily jsme si to za sluníčkem. Za vůní jara. Carolinka mi po cestě na koloběžce povídala jednu básničku za druhou neb v pátek  se zúčastnila recitační soutěže a doma jsme ji tak důvěrně říkali Kvido. (viz. Báječná léta pod psa)

... pozorujeme včelky ...

... včelky, kam se jenom podíváš ...

Na jarní mezi to doslova bzučelo. Seděly jsme na mezi celou věčnost. Pozorovaly jsme včeličky v jarních květech. Fotily jsme pohádkové postavičky. Carolinka šeptala, aby nevyplašila včelky. Nejprve se bála k nim přiblížit. Ujišťovala jsem ji, že včelky poznají, když jim člověk nechce ublížit. Všechno na světě je energie. A ty ji máš dobrou a krásnou… Včeličky to vědí …

... mami podívej ...ony dělají kotrmelce ...

... tak tohle je svět ...

... slyšíte ten bzukot včeliček? ...

Užily jsme si náramně jarní focení a myslíme si, že i pohádkové bytosti. Ukázaly jsme jim, jak vypadá jaro … kvetoucí kočičky … včelky, které neubližují pro nic za nic. Jarní kaluže na lesní cestě …stromy porostlé mechem …pařez na kraji lesa…také rozmoklé křídy v trávě … no a jasně, že i modrou koloběžku, která doslova roste s Carolinkou.

♥

... a ta vůně ...

Také jsem kdysi dávno mívala modrou koloběžku. Je zaparkovaná u babičky ve stodole a po každé, když tam přijede Carolinka, cvičně ji provětrá. A já si pokaždé vzpomenu na kopec u nás za barákem …na čáru nakreslenou na cestě …na starty a cíle … Na sešlapanou levou botu od koloběžkového odrážení. Na klakson, po kterém jsem toužila.

♥

Carolinka a její koloběžka

Tolik krásných chvil z dětství je v nás schovaných. Je krásné, milé a líbezné tyto vzpomínky pohladit a nechat je zablýsknout se v jarním svitu slunce, stejně jako křídla motýlí. Ta, která vytvořila téměř moje dvorní výtvarnice, se ve svitu slunečních paprsků skutečně třpytí, jako duha.

♥

... to jaro je prostě pohádka ...

Vzpomínám si, jak jsem mé dvorní výtvarnici psala emaily, jak si představuji mého pohádkového motýla Benjamínka. Pak jsem se snažila ho namalovat a kresbu odeslala … pak jsem jí telefonovala a své představy jsem ji sáhodlouze vyprávěla.

„…aby se doslova lesknul, třpytil, jako duha …jako celé spektrum barev…aby v něm byla ukryta krása celé malířské palety …Až ho budu fotit, aby téměř oslnil…“

A já tu chvíli dnes ve svitu slunce skutečně zažila

♥

... včeličky na dosah ruky ...

Zažily jsme krásný den a já budu věřit, že třeba kousek z něho zůstane v paměti i naší Kačce. A jednou bude ona na obyčejné chvíle vzpomínat se stejnou láskou, jako já dnes na kopec, koloběžku a jarní závody s partou kamarádů.

♥

...jsme kamarádi ...

 Přejeme vám krásné jarní dny

Věrka a Carolinka

♥