sekaná alá muffin

Pro odlehčení v náročných dnech jsem se

 jala postavit k plotně a rozhodla se něco nového vymyslet.

Třeba, jak i  jinak využít formu na muffiny.

Sekaná alá muffin

Asi znáte připálené cokoliv ke kastrolu.

Peklo.

Tak jsem špekulovala, 

jak třeba sekanou upéct úplně na pohodu.

silikonová forma je odpověď

- vyzkoušeno

- ověřeno

 - doporučeno

mou osobní zkušeností

Vzpomínám si, jak pekla sekanou moje babička.

Měla spoustu králíků a tak sekanou vždycky míchala

z masa vepřového a králičího.

Byla to úplně jiná sekaná.

Jemná, nepříliš tučná a vláčná.

Nikdy ji nezapomněla potřít vajíčkem.

To dělalo sekanou sekanou.

Dělávám to stejně tak.

Krustička ze sekané je tak jedinečná.

Babička vždycky dělávala sekanou na celý pekáč.

Voněla dlouho poté nejen světnice, ale i stará trouba značky Mora.

V této troubě pekla nejen sekanou, ale sušila křížaly, 

na podzim houby na mřížkách.

A když v ní pekla a dopekla,

vždycky nechala otevřené dvířka a sálalo z ní voňavé teplo.

V podzimních dnech tak troubou po dopečení přitápěla 

a vzpomínám si, že mnohdy pekla právě v době plískanic,

to aby stará trouba značky Mora

měla hnedle dvoje využití.

Ty naše babičky věděly, znaly a uměly...

A já jsem túze ráda, že jsem právě takové babičky měla, 

znala a naučila se od nich...

Díky nim mají mé knihy s duší půvab obyčejnosti, nostalgie a krásy

z dávných časů...

Mějte pohodové dny

Věrka

 

roční výročí

 

Bude tomu rok, co jsme vsadili první Strom naděje

v projektu Sad nadějí pro onkologické pacienty v poutním místě

Rokole u Bohdašína.

Vybrali jsme dub.

To, abychom měli pevné zdraví, jako dub.

Dub pustil do země pevné kořeny a lidé k němu jezdí

pro sílu a samotnou naději.

Šeptají mu do koruny stromu to nej ze všech nej přání.

Den před Štědrým dnem jsem do jeho koruny poslala přání i já.

Setkala jsem se u Stromu naděje s panem Pavlem Bělobrádkem,

který projekt podporuje a stal se nepsaným patronem tohoto Stromu.

Tenkrát den před Vánocemi nás překvapilo,

kolik stop v čerstvě napadlém sněhu kolem Stromu bylo.

Lidé si Strom naděje zamilovali,

neboť plní smysl a účel s jakým jsme ho sázeli.

Dává naději.

A někdy méně znamená více.

Nechci konat k ročnímu výročí pompézní akci.

Pouze bych ráda s pokorou a vděčností poděkovala

za splněná přání, nás všech.

V neděli 11.září 2022 od 15.00 hodin se koná v Mariánském poutním místě

Rokole u Bohdašína pouť, mše.

Požádala jsem o minutu času, kde veřejně pod širým nebem vyslovím poděkování.

Moc ráda se s vámi potkám u Stromu, který je kouzelný.

Dává naději a plní přání.

A je tu i pramen vody, který přispívá zdraví.

Kouzelný pramen.

Lidé sem jezdí ze široka z daleka pro tuto vodu.

Srdečně vás zvu a těším se na vás.

Věrka

o světlušce ...

 

Je tomu rok, co jsme s úžasnou téměř devadesátiletou dámou,

kantorkou, cvičitelkou Sokola, inspirativní Líbou,

tvořily korekce ke knize "štěstí z Nebe".

Ty chvíle jsou nezapomenutelné.

Její neskutečná vitalita mi bude navždy inspirací a motivací.

Řešily jsme mnohé gramatické věci a další souvislosti.

Když jsme vše probraly, Líba vyndala malý žlutý lísteček,

na kterém měla napsané poznámky.

Četla je nahlas:

"důležitá svoboda ... pokora ... láska k životu ... harmonie těla i ducha ... štěstí ..."

Četla heslovitě slova z mé knihy, z kterých si udělala výpisky

a pak vstala a podala mi vlastnoručně natrhanou kytku z její zahrádky a řekla:

"Věrko, děkuji Ti..."

Stála jsem jak přikovaná k zemi.

Hrdlo se mi stáhlo a já nenápadně utřela slzu v koutku oka.

Některé děkuji má takovou váhu, že toto dokáže ...

Dnes, po roce, posílám obrovské děkuji za vše tam nahoru, milá Líbo...

A vám věnuji malý kousek z knihy "štěstí z Nebe".

citace:

"A jak se pomalu schovává slunce, jsou víc a víc patrné světlušky. Dcerka je nahání a chce je chytnout do dlaní, záhy na nás volá:

„mamíííí, tatíííí já ji mám…Já ji chytila…“

Otvírá své dětské dlaně a vidí malého černého broučka.

„Mamííí, kam zmizelo to světýlko?“

Je ve tvých dlaní. Když nadělíš svobodu tomu malinkatému tvorečkovi, zase ti ukáže to, proč je na světě.“

Carolinka vyhazuje do výšky nad hlavu malou světlušku…

Jo, svoboda je nejvíc! Dokáže svítit do široka do daleka.

Stejně, jako maják v širém moři.

Jak ji chceme odebrat, světlo pohasne.

Nejen světlušce, ale všem tvorům na celém, celičkém světě. I nám, lidem…

Svoboda je stejně důležitá, jako světlo. Bez něho by nevyrostlo vůbec nic.

A to světlo, je cesta ke štěstí.

Nedovolme sobě ani žádné světlušce na světě, aby zmizelo…

Skrze tyto vzpomínky vnímám pocit hřejivého, světélkujícího štěstí. Je tak mihotavé, pomíjivé, ale neskutečně kouzelné…."

kvítí pro Růženku

 

Včera odpoledne jsme s Kačkou po cestě z lesa domů natrhaly luční kvítí.

Je to jedna z nejlepších terapií na světě.

Poskládat v dlani kvítka ... jen tak... 

V noci mě samotná ruka osudu vedla,

když jsem si četla staré příspěvky na blogu.

Když se člověk zastaví, zalistuje minulostí,

najednou uvidí toho tolik...

Uvědomila jsem si, že jsem dlouho nekomunikovala s jednou blogerkou,

postarší dámou, co byla sběratelkou panenek.

Dlouho jsem od ní nečetla komentář na blogu ani na facebooku.

Zjistila jsem, že 18.2.2022 odešla na pravdu Boží.

Tahle kytka Růženko, patří Tobě.

Není jen z kvítí, co rostou na louce v Nebi.

Je v ní obsaženo uvědomění.

Ráno můžeme jít na procházku, vložit fotky na blog,

natrhat třeba kvítí nebo si koupit nový foťák pro nové snímky

( jak píšeš na svém blogu zde )

a druhý den může být všechno jinak.

Žádný snímek...

Když jsem pozorovala dnes noční oblohu,

posílala ti tam nahoru tolik slov a myšlenek,

došlo mi, že všechno, co chceme a toužíme udělat,

máme udělat teď a tady hned.

Žádné zítra a žádné pak...

Kolikrát jsme si slibovaly a plánovaly setkání..

.

Často se honíme za tím či oním...

Řešíme velké i malé starosti.

Je dobré mít na paměti, že celá etapa jménem ŽIVOT je ohraničená.

Žijme tak, abychom si uvědomili sílu svých činů, skutků, slov,

neboť

každý den je dar

setkání teď a tady

To se tak setkáte po čase s dávnou kamarádkou.

Vyjedete si s ní a rodinou ven, mezi lidi na oběd.

Přisednete si ke stolu ke dvěma mužům.

A dáte se do řeči. 

Přemelete živí mrtví, jak říkávala moje babička.

Smějete se a je vám fajn.

A pak vám kámoška špitne do ucha

"Tý vole, to je asi pan Faltus, ten imitátor..."

říkám:

"Jé já Vás hned nepoznala. A víte, že máte u nás v našem "Nebi" kopec? 

Jo, je tam Faltusův kopec..."

Povídali jsme si, smáli se a na třikrát se loučili.

Báječné setkání.

Nic není náhoda. 

Život ví, že přesně tohle jsem právě teď a tady potřebovala.

Konečně se usmát, zapomenout na starosti a najít své bezprostřední já......

Mějte krásné dny, plné úžasných setkání s prima pocity.

Věrka

 

tvořím a hledám sílu

 

V posledních dnech mi není moc do zpěvu,

 

přesto se snažím pokračovat dál v rozdělaných projektech. 

A protože se mi stres projevuje i na zdraví,

 snažím se nabrat sílu všemi způsoby.

Jedním z nich je třeba úplně obyčejný relax za kopcem.

U sousedů v Polsku.

Ve starém stavení , kde si připadáte, jako na Bohem zapomenuté zahradě,

dostanete ten nejlepší ještě horký ovocný koláč s kávou.

I přes zablokovaná záda, vím, že je na nich vlivem jiných naloženo tolik,¨

že to unést již nemohou

a přes bolesti a problémy s amputovaným místem

stále se snažím pomáhat lidem

 

na nelehké cestě v náročné onkologické léčbě.

Tvořím další Lavičku naděje pro onkologické pacienty,

 kde by se doslova dotkli samotné naděje.

 

Načerpali sílu jít dál... 

Tímto děkuji všem lékařům, kteří mě podporují a pomáhají.

Tvořím osvětovou činnost v mnoha podobách.

Některé věci již samospádem jedou samy.

Jiné se nepohnou ani o milimetr bez mého přičinění.

Třeba charitativní Kouzelný kalendář / Magic Calendar 2023 z mých kreseb.

Když si pak po čase prohlížím už hotové dílo, 

uvědomím si, kolik energie a úsilí v něm je.

A já jsem bytostně přesvědčena, že ani milimetr, 

ani deko z té síly se neztratí...

Uprostřed noci, když pozoruji noční oblohu 

a přemítám všechny ty dny a chvíle, říkám,

 jak moc potřebuji právě teď a tady klid.

Obyčejný klid, nejen pro sebe a svou rodinu. 

Ale právě pro zástup lidí, 

kterým podávám pomocnou ruku třeba už jen tím, 

že JSEM.

Na druhou stranu jsou lidé, kteří usilují o pravý opak. 

Abych klesla na mysli, na duchu i na těle.

Klacky pod nohy v takové podobě, o jaké zatím se mi ani nezdálo...

Bůh ví, proč se tyto věci dějí...ale jedno vím jistě.

Život je bumerang. Všechno se vrací. 

Ne hned. Časem jistě...

Mějte krásný den a vězte, 

že každý den je dar

❤️