...ticho léčí - příroda uzdravuje ...

…naše kroky teď často vedou do lesa. Je tam božsky... Nosíme domů tuny hub, tuny žaludů, tuny radosti a klidu. Hodně jsme si dnes les užily – fotily jsme padající listí J a  Carolinka ho chytala. Kam se hrabe počítačová hra nebo Cinestar.  A ta krása být v tichu voňavého lesa spolu…. Vzpomněla jsem si na léto, když jsme fotily na terase létající vlaštovky… padající listí je ještě lepší, neb běháte pod korunami stromů v koberci listí a hledíte do nebe, slunečních paprsků … pohyb, radost , slunce a zábava….

♥

... naše kroky vedou do lesa...

... vlevo část listu :-)  - asi 150 fotografie ...

... neplánovaně místo listů, záblesk slunce ...

... druhá fotka s padajícím listem ...víc jsem jich nedala :-) 

... tento zachycený list na kmeni  objevila Carolinka ... má pozorovací talent... co maminka dokáže říci písmenky, ona umí objevit, ukázat a nakreslit ...Je to náš anděl ...
♥

... mamííí  vyfoť uplakaný list ....

... pozor letí další list... honíme se za nimi v lese jako střelené...super zábava ...

... když se fotíme mobilem samy, vždy to je super mazanec, ale plný štěstí ...
♥

... co to je za chlupatici ??? ...

… z donesených hub vaříme, smažíme, zavařujeme, sušíme…prostě pracujeme …

Carolinka pomáhá a musím veřejně říci, že je to nejlepší houbař, jakého znám. Nejen, že skvěle hledá, sbírá (úplně vše) , ale nachodí po lese kilometry a pořád ji to baví … v lese si povídáme o všem a pořád … A hlavně jsem spolu …

♥

... kouzlo podzimu ... kouzlo dětské ruky ... kouzlo jednoho dne ... jednoho života...

... další lesní objev ... ten musíme vzít domů... nakonec jsme nesly asi 2 kg ...

... šnečí domeček patří mezi TOP objevy dnešního dne ...

... a že Carolinka sbírá kde co, je všem jasné. viz. umazané ručičky...
♥

… když jsem večer čistila houby, poslouchala jsem rádio. Nevím proč, ale mám rádio raději než televizi. Bez televize bych dokázala žít. Bez internetu či rádia ne. V rádiu mám ráda stanice, které poslouchá minimum lidí. Jsou to ty, kde nejdou reklamy, jedna písnička za druhou, zprávy plné negací,  ale kde se mluví. Pozitivně a poučně. Proto mám ráda i dokumenty, o přírodě, o lidech, o historii. A tak jsem si včera vybavila, jak táta kdysi ladil staré rádio, v kterém byla lampa a ta se musela nejdříve zahřát. V tom starém rádiu bylo spousta zvuků. Zvuků, když ladil svobodnou Evropu nebo hlas Ameriky. V tom rádiu byla každou neděli po obědě pohádka s nádherným hlasem a tónem. Večer se z něho ozýval Hajaja. A o tom všem jsem dnes malé Carolince vyprávěla…

♥

... Václavky v octovém nálevu  to je naše srdeční záležitost  ...

... máme doma plnou půdu hub ...

♥

… zřejmě ji toto vyprávění baví, neboť vždy říká „ povídej mi mami, jaký to bylo, když jsi byla malá. Nebo když byla malá Kristýnka s Honzíkem, to když jsem ještě chodila po těch horách …“ A tak přemýšlím, že to mé vzpomínání začnu psát…Vlastně díky vám… V minulém příspěvku byla spousta nádherných komentářů, kde jste mi psaly nádherné slova a já se dlouze zamyslela. Každý z nás na tomto světě má nějaký dar. Někdo větší, někdo menší, ale máme ho všichni. A jestli mým darem je psaní, tak nechť patří všem…

♥

... všem krásné podzimní dny plné krásných znamení ...

♥