... jak přežít zlé časy ...

… život je jako houpačka. Jednou jsi dole, jindy nahoře. Někdy ale ještě níž, než dole… takové zlé období teď doslova fičí mým životem, až se z toho hlava točí… myslela jsem, jako rozená optimistka a veselá kopa, že člověk vše zvládne.  Řeknu vám, není tomu tak. Někdy skutečně potřebujete druhou ruku pomoci a někdy těch rukou musí být i více. Ty ke mně přišly. Díky Bohu… dle slov odborníků, potřebuji klid a zaměstnat mozek činností, co mám ráda. A tak jsem otevřela plechovku tabulové barvy, vzala štětec a natírám a natírám. A je mi dobře… Vzpomněla jsem si na svoji babičku, která říkala, že práce je všelék. Pomáhá tělu i duchu ... Vzpomínám, jak jsem vždy jako malé dítě ráda natírala. O prázdninách to byla velká brána u babičky, lavička nebo psí bouda. Z barev co zbyly v zavařovačkách, jsem natřela i konve na zalévání zahrady. Natírala jsem topení, futra, rámy oken … vše co se dalo udělat hezčím. Natírala jsem ráda i bez růžových pochvalných lístečků, jak se praví v české klasice „Páni kluci “.

A dnes mi asistoval u této bohulibé činnosti můj poklad, světlo mých dnů, malá Carolinka. Je jedno, že je vše špinavé, život není o dokonalé čistotě. Je jedno, že to není dokonalé, život není o dokonalosti. Život je o lásce, radosti, pohodě, zdraví a … řekněte, o čem si myslíte, že je ještě ?

 … vaše Věrka …

... o tom mít rád ...

... mé dnešní dílo natíračské - ze skříňky kuchyňské linky - tabule...

... měla jsem potřebu napsat na ni hned vzkaz ...

... srdeční vzkaz ...

... a když nenatírám konve, tak alespoň kyblíčky...

.. už jen pár dní a jedna z vás bude mít radost  ...