... světýlko Dušánek ...

… naše děti mají talent na vlastní sousloví. Vymýšlí různá slova a ty ve mne pak zůstávají celý život. Honzíkovo slovo z ranného dětství „ kochňutka“ tzn. pochoutka. Dodnes, když je něco moc dobrého, to celá rodina nazývá „kochňutka“. „Maměnky“ jsou u nás levandule a dnes dala malá Carolinka vydlabané dýni – Helloween název Dušánek. To proto, že se blíží ty dušičky. Upřímně, mě se její název pro svítící hlavu – Helloween, líbí víc – Dušánek J. A jak vám ?

… Dušánek odhání od domu vše zlé … tak snad to bude pravda …

... Dušánek si lebedí a svítí do tmy... naše odpolední činnost ... dlabačka

Vzpomínám, když moje stará babička, budiž ji země lehká, říkávala „Dušičkám“ -  svátek všech svatých. Vždycky chodila do lesa na chvoj a po večerech s mámou vázala koše a věnce se staticí a šílenými umělými kytkami, co se za totáče prodávali v galanterii. Vzpomínám si, že jsem tu bílou stužku s černým názvem „Vzpomínáme“  nikdy neměla ráda. Přišla mi zvláštní, neosobní, komerční. Proč to psát, když to Ti v nebi snad vidí… Nikdy jsem ji na věnec nepřivázala. Vyšívala jsem křížkovým stehem „babičce“  „ dědečkovi“ 

…mám ráda ten svátek neb je o úctě a světlech a slušnosti a vzpomínce a zastavení  a  …

 ... je o nás …

… všem krásné zastavení a světlo v nás…