 |
| ... kluci bez facebooku ... (foto Pinterest) |
… ráda bych se dnes podělila s vámi o
úvahu studenta 4.ročníku gymnázia na téma Facebook.. O úvahu mého syna. Že by skutečně jablíčka
nepadala daleko od stromu ? Nevím … ale
nějak jsem byla těmi slovy potěšena. A pokud učiní ta slova potěchu i vám, budu
moc ráda ….
Facebook - tento komunikační
prostředek bereme jako samozřejmost. Avšak! Zkouším zavřít oči, ponořit se do vzpomínek
školních let, kdy věci byly ještě jiné.
Najednou mám pocit,
že je dobré se zastavit a zamyslet. Vzpomínám si, jak jsme jako malý kluci
jezdili na kolech v naší ulici z kopce. Závodili tak, jak je klukům
vlastní. Kdo bude první, rychlejší. Boj, závod. Opravdický. Všechno mělo smysl.
Učili jsme se přirozené touze úspěchu, komunikace, přátelství, prohry.
Získávali jsme zkušenosti. Naše kamarádství, opravdové, ne to virtuální, mělo
příchuť opravdového dětství a života. I když došlo na hádku, nedalo se vypnout tlačítko,
dát enter, zavřít počítač. Musely jsme si to jako děti vysvětlit, mnohdy i
pěstmi. I to byla forma komunikace, která měla důležitý význam.
Nic nebyla virtuální
hra. Nikde jsme nic „nelajkli“, nedávali do skupiny přátel. My jsme přátelé
byly. Co se jen díky technice z nás
stalo? Jako bychom se stali živou hrou. Když dnes s někým chceme mluvit,
oslovíme ho na facebooku. Když nás naštve, vyhodíme ho z okruhu přátel.
Vzdalujeme se sami sobě navzájem.
Malé děti tloustnou,
neboť posedávají a vysedávají u počítačů. Už nejezdí z kopce v ulici,
nezávodí a neperou se. Jaká nenávratná a nevyčíslitelná škoda. Nejsem zastáncem
facebooku a ani ho nemám. Důvod ? Prostý. Nechci začít žít virtuální život.
Chci mít kamarády s kterými mohu mluvit, zajít na pivo, do kina. Zahrát si
hokej na normálním ledu, kde je zima a legrace. Ne na počítačové hře, která
více bere než dává. Omezuje zážitky, pocity, city i logické myšlení, které
získáme jen vlastními zkušenostmi. Myslím, že je nejvyšší čas, abychom se
zastavili a zamysleli, na chvíli i kdyby to měla být minuta. Ta minuta
v našich myšlenkách má nevyčíslitelnou cenu. Facebook je sice kniha tváří, ale jsem
zastáncem buď knih a nebo tváří.
Uvědomme si, jakou
daň platíme za naše virtuální pohodlí. Cítíte to? Pokud ano, pak tato má slova
nabyla velkého významu. A proto děkuji všem , koho tato slova posunula tam, kam
patříme. K sobě a blíž …
Věruško, má můj obdiv....ty nebudeš jediná spisovatelka v rodině:o)))
OdpovědětVymazatKrásně se to četlo a s obsahem na 1000% souhlasím.
Pozdravuj maturanta a mějte se všichni krásně♥
monča
Moni, děkuji a pozdravuj na Kopečku :-) Dobrou noc a prima sny...Věrka
VymazatVěruško, nádherná úvaha.....plně s ní souhlasím.
OdpovědětVymazatMaturantovi děkuji za krásné čteníčko.
Měj se krásně.
Milá Jani, děkuji za Tvá slovíčka, potěšila mne. Dobrou noc a prima sny...Věrka
VymazatTak klobúk dolu, aby mladý človek v tejto pretechnizovanej dobe rozmýšľal takto. Má moje veľké uznanie.
OdpovědětVymazatKrásny deň.
Ľubica
Milá Ľubica, ač je syn technicky velice zdatný, k některým vymoženostem má těžce reservovaný vztah. Je to příkladem, který má v tátovi. Hodně se mu snaží podobat. I když teď právě prochází náš bezproblémový syn zřejmě opožděnou pubertou a je to doslova o nervy. Náročné období a dle mého názoru dané stresem z maturity. Dobrou noc a prima sny...Věrka
VymazatTak toto je vážně moc pěkně napsané a mám úplně stejný názor.
OdpovědětVymazatMilá Leni, to mě moc těší, moc. Dobrou noc a prima sny...Věrka
VymazatVěruško krásně to napsal! Facebook mám, ale názor sdílím stejný. Mé děti k počítači skoro nepouštíme, ale ALE už se bohužel stalo, že když spolužáci dělají tohle a "ty to neděláš" tak z kola ven. Musela jsem od svých zásad upustit...Museli jsme začít koukat na Pokémony a "Transformery" (ten kdo takovou blbinu vymyslel by potřeboval vzít pádlem po hlavě) a nechat děti čas od času zahrát si hru na tabletu či PC, kterou tedy přísně vybíráme. Vtip je v tom, že jsem zjistila, že když doma nic takového není a pak jdou ke spolužákům, prostě celé odpoledne sedí na tabletech a vůbec se spolu nebaví!!!! To mě šokovalo... Takže když přijdou spolužáci k nám " máte tablet?" máme, ale je vybitý... " aha, ale to se tu budu celé odpoledne nudit" To by mě čert vzal - nudit, v devíti letech!!!! Povídám " tady máte štrůdl, támhle lego a nebo padejte na zahradu a zahrajte si kroket!" Sunou se jak na smrt, ale když se za půl hodiny podívám z okna, lítaj po venku a řechtají se na celé kolo... Svět je prostě dneska divný.... Věrunko krásný den :-) ♥
OdpovědětVymazatMilá Evi, jak moc Ti rozumím, jak moc to mám odžité s oběma dětmi. Tak moc jsem se jim snažila s tátou ukázat v životě cestu , kde si řeknou co cítí, že řeknou pravdu, že dnes jsou extrémem. Honzin nemá skoro kamarády, protože má rád práci. Táta ho moře věcí naučil, stal se jeho kamarádem a to je spoustě dětem k smíchu. A já si myslím, že za smíchem se skrývá touha to mít taky. Ale říct to nahlas? To ne, to bych se vyčlenil ... Dobrou noc a prima sny...Věrka
VymazatVěrko, kdo že to psal, student 4. ročníku, tvůj syn? Super, klobouk dolů! Moc ho pozdravuji a souhlasím! Slávka
OdpovědětVymazatMilá Slávko, děti jsou nekonečná studnice překvapení a skrytých možností ... Jak pozitivně tak i negativně. Kdybych jen našla odvahu psát o tom druhém, jak syn teď s námi i bojuje... stres dělá "divy"... Dobrou noc a prima sny...Věrka
VymazatMyslím, že alespoň z češtiny má maturitu bez problémů - čtivě napsané, srozumitelné, chlapec se umí vyjádřit. A souhlasím s ním.
OdpovědětVymazatMoc zdravím Věru, Helena
Milá Helenko, krásná slova za která moc děkuji. Problém je v tom, že Honzin je obrovský trémista, stresař, introvert a když se to v období před maturitním smíchá dohromady...je to na blázinec... Mám chvílemi obavy, aby to vážně dal ... to do něho můžeme mluvit, jak do jalové krávy... a ono to je stejně k ničemu... jo, malé děti malé starosti, velké děti, velké starosti ...Dobrou noc a prima sny...Věrka
VymazatVěrko,
OdpovědětVymazatjistě Tě hřeje u srdce pocit, že "jablko fakt od stromu daleko nepadlo." Proto my, starší ročníky, tak rády vzpomínáme na svoje dětství. Co já se nalítala s kamarádkami venku. V zimě, v létě . Ale i nás se změny dotýkají - máme mobily, mailové adresy, facebook také. Jen nemáme čas u něj celé dny vysedávat. Ale jako formu virtuální komunikace ho používáme též. Ale je milé, že i mladí mají takové názory, jako Tvůj syn. Krásný večer.
Milá Pavli, rozumím...to, že jsme vyrůstali bez technických vymožeností mělo plusy i minusy, ale základní a největší plus bylo, že jsme uměli komunikovat, mluvit, když jsme psali, tak většinou bez chyb a bez urážek. Když jsme něco chtěli, museli jsme zvednout zadek a za kamarády zajít. Ani jedno dnes není, škoda. Moje děti, ty velké , to ještě zažily. Chodily ven, měli kamarády, jezdily k dědovi a babičce na samotu k lesu, kde byly zvířata a oni viděly zákonitosti přírody. Malá Carolinka už žije v jiné době a proto jsem moc ráda, že s ní mohu být ještě doma, chodit do lesa povídat si s ní o všem a žít, tak, jak to cítím. A že jí semele doba? To se uvidí...Dobrou noc a prima sny...Věrka
Vymazatsouhlasím absolutně se vším, je mi z téhle doby smutno, já si dětství užila na 100 % a budu na to do smrti vzpomínat. Nevím kam to povede dál a co z dnešních dětí vyroste...
OdpovědětVymazatMilá Evi, krásně popsaný pocit, s kterým plně souhlasím. kam to povede? Tam, kam to dovolíme. Nemám problém se zastavit na ulici a vydusit výrostky, když činí nepravosti. Třeba se zamyslí nad mými slovy, když večer ulehnou do postele a nejsou v partě. A nebo si na to vzpomenou za 20 let a nebo si to uvědomí moje 5 letá dcerka, která je mého názoru svědkem. Někde se prostě začít musí...Dobrou noc a prima sny...Věrka
VymazatExtra, jásám potěšil mě:-D!!! Přeji, aby mu to zůstalo a rodičům gratuluji, jste mu dobrým příkladem!!!
OdpovědětVymazatDěkuji za hřejivá slova. Ještě nedávno jsem si myslela, jak skvěle jsme všechny děti vychovali. Jenže...asi jsem to zakřikla... Honzin , syn začíná blbnout...moc dobře ho znám... je to stres z maturity, ale nechci jeho nehezké chování na to vztahovat. Prostě některé etapy života jsou náročné a já jen vzpomínám na mých 19 let, jak jsem byla hubatá a máma mi říkávala " počkej ono se Ti to na dětech vrátí" No tak to tu máme a v plné parádě... Dobrou noc a prima sny...Věrka
VymazatVáš syn je dobře zakotvený v životě! Má správný náhled, je to super!
OdpovědětVymazatMilý čtenáři, moc děkuji za nádherná slova, vážně mne moc potěšila. Krásný den. Věrka
VymazatVěru, skvěle napsáno ..... smekám.
OdpovědětVymazatVěru děkuji za komentík. I mne to oslovilo a dotklo mého srdíčka. Krásný den. Věrka
VymazatPěkně to napsal Věruš. FB mě děsí .... tolik informací o každém člověku na jednom místě....
OdpovědětVymazatAjka
Milá Ajko, děkuji. Jsem téhož názoru. Krásný zbytek dne. Věrka
VymazatVerko, na 18? uzasna uvaha. Pro me malinko cerno-bila, nebot vim ze networking je pro nas vsechny dulezity a jeho vyznam jeste stoupat bude. Otazkou je, jak jej clovek pouziva. Libi se mi, ze tvuj syn ma potrebu mluvit se svymi kamarady - desi me pohledy na vlaky plne mladych lidi, kde jsou vsichni uplne sami jen se svym mobilem... Mozna z toho prameni ta touha mladych lidi se na FB a jinych mediich "vyslekat do naha". Ale ten zvrat v obrane sveho soukromi pozoruji uz delsi dobu a moc me tesi. Neni nic nudnejsiho nez o cloveku vedet "uplne" vsechno a taky nic nebezpecnejsiho. Mej krasny den, Katerina
OdpovědětVymazatMil Katko, děkuji za komentík. Vložila jsem tento příspěvek sem neboť jsem byla nad míru potěšena tzv.selským rozumem našeho syna, který prožívá pubertu. A právě o to víc.Je pravdou, že svět komunikuje s méně mluvenými slovy. Spíše píšeme. Bez techniky ani ránu...i já jsem v její područí, tak jako my všichni...ale pořád se domnívám, jsem více člověk, žena, matka co mluví...a právě toto zamyšlení mne moc potěšilo. Krásný den...Věrka
Vymazat