... jaro u Kristýnky ...

… včera jsme konečně po dlouhé době ( neb mi zdraví nepřálo ) vyrazili za naší Kristýnkou do Prahy. Když jsem otevřela dveře do jejího bytu, dýchlo na mě jaro v podobě kytiček ze všech stran a koutů. O kus oné krásy se s vámi chci podělit. Je zvláštní, že žádná moje fotka nedokáže přenést do virtuálna tu krásnou autentičnost. Je to jako bych vyprávěla o vybraných jídlech někomu, kdo nemá chuťové buňky. Co je to vlastně krása ? Dokážeme ji cítit, vidět, mluvit o ní, fotit ji….ale její prožitek nosíme každý sám v sobě. A to je dobře, neboť krása  a její chvíle je jedinečná …

♥

... všechny Kristýnčiny římsi září ... jarem a láskou k němu ...

... slunce za oknem i v duši ...

... kytice na stole, to mám moc ráda. Babička je mívala ve špaletových oknech ... s kytkami je dům rázem kouzelný ...

... a voní ... celým bytem ... máš to kouzelné Kristýnko ...

... fotila bych každý kvíteček ...je vidět, že jsi vyrůstala v přírodě Kristýnko ...

... kytičky suché, malované i do hrnce ... všude kytičky ....

... pouliční krámky s kvítky miluji ... a my si za nimi vyšly po svých ... s malým Honzíčkem a jeho prvními mílovými kroky ....

… tak, jako je jedinečná chvíle prvních krůčků. Tu krásu jsem dnes opět po letech spatřila. Kristýnky malý  Honzíček udělal první samostatné krůčky … foťák vyfotí tu chvíli, ale já si ji ponesu v sobě, ve svém já … tak, jako onu krásu prvních krůčků mám v sobě již léta všech tří dětí …  

♥

Nejstarší dítko – Kristýnka, udělala první kroky u babičky v létě na rozpáleném náspy. Jak říkávala babička chodníčku u domu. Její bosé nožičky, násep tak hřála, že začala poskakovat a rázem chodit. Všichni jsme jí tleskali a prožívali tu krásnou chvíli.

Honzík, byl velice opatrný, roku neutekl a opatrným  a obezřetným zůstal i v dospělosti. Je pomalý, rozvážný a než udělá krok, jakýkoliv, vše důkladně promyslí.

Carolinka první krok udělala vedle mámy a táty (v den výročí sametové revoluce). Bylo pošmourno, vzduch byl chladný, tráva po prvním mrazu … její první krůček byl pro nás zázrak. Od toho dne už nikdy neusedla na kočárek. Byl to náš malý turista, chodec a běžec, který se nerad vozil na čemkoliv …. a v pohybu je stále.

Vnouček Honzíček je další běžec, chodec a turista v naší rodině. On nechodí, on běhá. Když ho vedete za ručičky, musíte utíkat. Prolomí zádečka do luku a dělá obří kroky a …není k zastavení. Hádejte koho mi to připomíná …. celý babička ….

…už se moc těším, až budeme chodit lesem a povídat si a všechno poznávat …

 Na své první krůčky si zábleskem také pamatuji...je to k neuvěření... ale posbírala jsem několik fragmentů a ty mi potvrdily, že tomu skutečně tak bylo ... 

... ale to je na delší povídání a o tom se rozepisuji ve své knížce, kterou stále píši  ....

♥

... moje dcerky Kristýnka, Carolinka a vnouček Honzíček ...
♥

… vzpomínáte si na první krůčky svých dětí ? …

…přeji vám všem, ať vaše kroky směřují správným směrem …

 ♥

Věrka