Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

čtvrtek 2. července 2015

...můj příběh ...


…konečně jsem našla odvahu vám všem napsat můj příběh. Ne pro hrdinství…nebo snad dokonce obdiv… ale pro směr a cestu. Aby  ti, kdo jsou na scestí, našli správný  směr…

...před pár  dny měl můj Petr svátek...toto byl můj dárek...mé gesto...mé děkuji...
 Můj příběh začal lehce nevině, ovšem průběh byl víc než dramatický. V únoru r. 2014 jsem navštívila svého gynekologa, který mi na bolesti vaječníku (zřejmě jsem byla nastydlá) dal Dalacin 300, jedno z nejsilnějších antibiotik. To vše bez stěrů, jen tak od stolu. Mě, zdravé holce, která má v lékařské dokumentaci sotva pár listů. Tedy měla…


Hned druhý den, po požití těchto antibiotik, mě v noci vzbudila palčivá bolest zad
- v oblasti ledvin. Mimo cyklus jsem začala krvácet a doslova se modlila, aby už bylo ráno…Hned ráno, jsem telefonovala gynekologovi s informacemi, co se mi děje…Prý musím léky využívat a když mi bude zle, vzít si Ibalgin. Tento tišící lék na bolest, se nemá rád s Dalacinem 300, ale uposlechla jsem…má velká chyba…

Úplně jsem zapomněla na bolesti vaječníků, neb mě bolelo snad všechno. Pátý den, jsem dobrala nevhodná antibiotika, ale co se dělo, nepřeji nikomu na světě. Průjem šíleného průběhu. Opět jsem volala gynekologovi, ten mě  přesměroval na praktického lékaře. Ten mi nesdělil nic, neb jsem se k němu neměla ani šanci dostat. Střevní potíže trvaly cca 20 dnů s frekvencí stolice 20x za den. Když tento maraton ustál, dojela jsem k praktickému lékaři. Sestřička mi udělala výtěr a odběr krve. Vše ok. Žádné jiné vyšetření. Nikdo na mě nesáhl. Ale v ten čas, jsem měla pocit jakéhosi píchání a bolesti v oblasti konečníku. Opět od stolu mi pan doktor napsal Detralex. Těch jsem snědla snad tuny …občas bylo lépe, občas hůře. Diagnóza hemeroidy…které nikdy nikdo však neviděl… V ten čas jsem prožívala období stresů, únavy a má imunita padala směrem dolů.


Psal se 11. srpen 2014 a já poprvé objevila ve stolici krev. Okamžitě jsem běžela ze sprchy telefonovat na kolonoskopii. Ač jsem informovala zdravotní sestru, že dědeček zemřel na rakovinu tlustého střeva, dostala jsem vymazlený termín. Termín 15. Října 2014.
Další dva měsíce běžely a můj nádor rostl…v klidu a v pohodě…Ta skončila onoho 15.října 2014. Z běžného 20 minutového vyšetření, se stala hodina a můj svět se zatočil, změnil. Jako by si mě někdo posadil na centrifugu a dal tam plnou rychlost. Výsledek - karcinom konečníku  agresivního typu T03M0.


... vzpomínáte? Tuto Radost jsem si koupila, když jsem se po druhé narodila...když mi byla dána druhá šance...

Během 3 dnů jsem měla všechna potřebná vyšetření, ( jinak by vše trvalo 3 týdny) díky mému muži, všech jeho známých a díky Bohu. Jeho pravá chvíle přišla pár dní poté… Můj muž odvezl potřebná vyšetření do fakultní nemocnice a dostal odpověď, že zítra se mi někdo ozve. Nikdo se neozval … ani zítra, ani pozítří, popozítří… Týden poté volala lékařka z fakultní nemocnice, že si na mě udělá čas, v jakési onko poradně 4.11.2014.  Nerozuměla jsem tomu, proč opět tak pozdě? Odpověď lékařky byla pro mě stěžejní a rozhodující…je přeci státní svátek…Ale to moje tělo neví…neměla jsem metastázy ani chycené uzliny. Zdravě jsem se rozčílila, sedla k počítači, naťukala do Googlu nejlepší onkolog v České republice. Profesor  MUDr. Jiří Vorlíček, CSc., dr.h.c., prezident onkologické komory



Nechápu, jak jsem na něho našla mobilní číslo, hned jsem mu volala a on mi to zvedl. V ten moment při mně stál celý regiment andělů strážných…to byla ta chvíle pro Pána Boha…
Profesor Vorlíček mi zvedl telefon uprostřed přednášky na vysoké škole, uklidnil mě, požádal, ať mu vše emailem pošlu a že mi zavolá za dvě hodiny. Stalo se… Sdělil mi, co mě čeká a nemine… Již dva dny na to jsem byla skrze něj na Masarykově onkologickém ústavu v Brně, kde jsem postoupila během dvou měsíců radioterapii – ozařování a chemoterapii (zároveň). V závěru léčby - neskutečné peklo ...ale musela jsem si tím projít...musela... Za další měsíc na to, operace – amputace konečníku. Trvalá kolostomie…Svět se mi změnil od základu. Celé mé rodině…Rakovina mě hodně vzala, ale také dala. Dnes se léčím i na vedlejší účinky ozařování na gynekologii...kde mi lidově řečeno tkáně na ženských orgánech spekli. Nikdo v žádném případě  naschvál...ale když jdete peklem, je vám to jedno ....hlavně, že na konci bude zdraví....



Dnes už je jedno, jak se věci seběhly...důležité je, jak poběží dál...a to je hlavně mých rukách. Musím myslet jinak...netrápit se tím či oním...musím žít a hlavně svůj život...ne všech dětí, mého Petra, mých rodičů...sousedů a kamarádek...Je čas pro mě.
Musím se naučit být zdravý sobec. Je na čase. A já se moc snažím...už nespěchám...nehoním se...všeho si užívám...všeho si vážím...


A přeji si dům v horách se salaší...a když bude o rok déle, tak bude o rok déle... Všechno bude tak, jak má být...

Svět vidím jinak. Barvy jsou zářivější, vůně intenzivnější… Nemá cenu řešit nesmysly…stresovat se…bát se…Význam má život samotný…co mu dáme…druhým….nejen sobě… Záleží i na tom, jak nakládáme se svým tělem…čas už nevrátím, ale ten co mám, za něj děkuji…a nepřestanu děkovat do konce života…

Věrka


89 komentářů:

  1. Věruško, z hloubi mého srdce Ti přeji šťastnou cestu životem. Mám Tě moc ráda. Lidka

    OdpovědětVymazat
  2. Ach Věrko, tvůj příběh sleduji stále, ale teď, když vím podrobnosti, prožívám jej s tebou znovu. Moc a moc ti přeji vše dobré a lepší. Držím palce a myslím na tebe.
    Věra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Věrko, dlouho jsem hledala odvahu to celé vypsat...ale už pár lidí se mi ptalo, co mi vlastně bylo...ucítila jsem, že to musím napsat...ne pro sebe, ale pro vás...Věrka

      Vymazat
  3. Milá Věrko,
    čtu vás pravidelně,ale píšu málo kdy.. Dnes mi to nedá. Naše zdravotnictví je na strašné úrovni .ještě,že jste se nedala a vzala to do svých rukou. Přeji vám ať je nadále vše jen dobré ,moc vám držím pěsti.
    S pozdravem,
    Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Péťo, moc děkuji za komentář...slova zvenčí jsou mým hnacím motorem...díky za ě. Věrka

      Vymazat
  4. Věruško,je zvláštní co je nám podsouváno do cesty,které se říká život.Je na nás,jak se s tím vyrovnáme.Ty jsi jedna z mála,která se s takovou prapodivně složitou situací dokázala doslova porvat a přemoci ji.Jsi nám všem velikým příkladem....moc ti držím pěsti,aby ta tvoje cesta ,nyní už jen dobrá cesta.......byla co nejdelší a co nejschůdnější.Moc si ji za tu svou odvahu zasloužíš.Babi Jířa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá babi Jířo, skrze tento příběh mi dal do cesty i Tebe...nikdy nezapomenu na vánoční balíček, který voněl na dálku, když jej nesl pan pošťák...na balíček plný vánočního cukroví od Tebe...některé skutky jsou věčné...Děkuji...Věrka

      Vymazat
  5. Přeji jen vše dobré...A zdravíčko....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Ilonko, děkuji...to je ten největší dar a poklad...většinou si to uvědomíme, když chybí...Krásné dny...Věrka

      Vymazat
  6. Věruško posílám objetí :). Doktoři se chovají jako Bohové (ne všichni naštěstí) a neuvědomují si že jde o život někoho jiného. I ten si musíme chránit a opatrovat, jen my sami, jim je to jedno. Andělé při tobě stojí Věrko a věřím že bude dobře :). Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Marti, děkuji za Tvá slova...a andělé jsou... a některé nemají křídla, chodí po světě a pomáhají...Pár jsem jich potkala...za slovem pár je slušná řada lidí... včetně mých čtenářů blogu ...Věrka

      Vymazat
  7. Milá Vierka.Držím ti aj nadalej palce,aby si všetko zvládala a aby ti všetko dobre dopadlo.Pred štyrmi rokmi prežíval toto isté môj otec a našťastie je stále tu s nami,behá na bicykli,pokope a posadí celú záhradu...A teba čaká niekde na zákrute ten tvoj vysnívaný domček so salašom...žiadna cesta nie je rovná,na každej sú zákruty...prajem ti všetko dobré.pa E.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Evičko, děkuji za povzbudivá slova...slova mají velký význam a sílu...jak pozitivní tak i negativní...Snažím se ze všech sil o ten kladný náboj...a moc pozdravuji tatínka....Věrka

      Vymazat
  8. :-) :-):-)
    moc Tě objímám a myslím na Vás!

    OdpovědětVymazat
  9. Milá Věrko, věřte v dobré konce. I já si prošla něčím podobným. Už bude dobře, musí být po tom, co jste vydržela. Člověka boj s nemocí změní. Myslím, že k dobrému-jinému, určitě víte jak to myslím :-) Statečně užívejte života. Každý den, každou chvíli, každý nádech. Zdraví a mává Magda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Magdi, děkuji za milá slova. Vím, jak to myslíte...vím... I já přeji jen pěkné dny...Věrka

      Vymazat
  10. Neviem pisat ked som dojata..neviem najst tie spravne slova.. Mna napadaju iba take obycajne, ze bude dobre a ze drzim prsty.. Tak naozaj...jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jani a já moc děkuji za Tvoji nádhernou upřímnost. Krásné dny. Věrka

      Vymazat
  11. Milá Věruško..je mi to moc líto,jakým peklem jsi si prošla..ale Tvoje síla a chuť do života nedovolila nemoci,aby Tě zlomila.Držím palce a stále vzpomínám..uvidíš Věruško,že se časem všechno obrátí jenom k dobru ..přeji Ti hodně síly a energie !!!Pa.Anna♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Ani, děkuji za Tvá slova. V knize Velká Máma o tom píši... a proč? Pro otevření očí druhých. Kdyby mě toto někdo řekl, před rokem, co prožiji...nevěřila bych...a život je tak různorodý, ale pokud je víra, láska a naděje...jde moř věcí.Věrka

      Vymazat
    2. Milá Věruško♥
      Tak čtu..že již píšeš druhou knihu ..VELKÁ MÁMA..moc se na ní těším a držím palce,aby se Ti psaní dařilo.
      Opatruj se Věruško.Pa.Anna♥

      Vymazat
    3. ... z hloubi srdce děkuji ... Věrka

      Vymazat
  12. Milá Věrko,je moc dobře,žes svůj příběh napsala,třeba jen proto,že ho úplnou náhodou najde někdo,komu pomůže při cestě jít životem dál a třeba i s nemocí,nebo prostě když bude myslet,že mu život staví jen samé překážky...a když jen jedinému člověku tvůj příběh a náhled na život nyní, dá víru v to,že bude líp tak vypsat toto mělo smysl a od tebe řádnou dávku odvahy...díky za to,žes to všechno ustála a prosím sobecky,aby ti život seslal jen vše dobré,aby se ti splnily všechny sny a nikdy nic špatného už ti do cesty nepřišlo...díky za to,že jsem tě poznala,díky za to,jaká jsi byla a i přes neskutečné bolesti zůstala...díky za všrchny,co chodíme na blog pro pohlazení na duši a neobyčejné psaní o všem obyčejném ;-)
    Veliké obětí a sílu přes kopce- HankaŠ

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Hani, děkuji za Tvá slova, Hledala jsem u odvahu celých 9 měsíců. Nebylo a není to pro mě jednoduché. Jako tenkrát, když jsem poprvé skočila do vody, kde byla hloubka a já neuměla plavat.Topila jsem se, vždyť jsem byla prcek...ale vody jsem se bát nepřestala a dnes ji přímo miluji... takový pocit jsem měla, když jsem našla odvahu to sem připíchnout...někdo mě třeba odsoudí...ale já cítila, že to musím udělat...pro vás...ne pro sebe ...Velké pozdravení přes kopec. Věrka

      Vymazat
  13. Milá Věruško,tušila jsem co ošklivého Vás potkalo, ani naší rodině se tenhle strašák nevyhnul. Pevně věřím že vše zvládnete a že bude zase dobře,jinak než dřív,ale dobře.Moc,moc držím palce,Milada

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Milado, děkuji za Vaše slova...i já věřím...musí...jinak bych otevřela dveře nemoci...a to nikdo nechce...Děkuji za palečky. Věrka

      Vymazat
  14. Věrko, moc tě obdivuji za tvou odvahu napsat veřejně svůj příběh o těžké nemoci a děkuji ti za to. Bohužel jsou stále lékaři, kteří se chovají tak, jak jsi popsala. Ještě, že jsi potkala pana profesora. Přeji ti hlavně zdraví a ať se ti splní sen o domku na horách. Užívej si život, šetři se, mysli na sebe. Jak už napsala Hanka přede mnou i já si k tobě chodím pro krásné vyprávění o zdánlivě obyčejných věcech. Mám tě ráda Věruško. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Růženko, děkuji. Ještě, že jsem potkala pana profesora...mé nespočetné díky mu patří právem...vytáhl mne z temna...a když jsem se s ním setkala osobně, nestačila jsem se divit, jak obrovská skromnost je v člověku s tak velkou kapacitou. Zaplať Pán Bůh za takové lidi...kéž bych jich bylo více...Věrka

      Vymazat
  15. Milá Vierka, na svete žije toľko zdravých ľudí, ktorí sú nešťastní, závistliví, neprajní, zlí. Vy i napriek zložitému životnému obdobiu ste láskavá, rozdávate radosť, rady a svoje skúsenosti. No a my Vaše virtuálne kamarádky rady k Vám chodíme na návštevu a zdielame s Vami dobré aj zlé a verím tomu, že Vám všetky držíme palce. Dobro, ktoré je vo Vás a Vaše láskavé srdiečko Vám pomôže prekonať aj najväčšie prekážky,ktoré sa Vám do cesty postavili. Nie ste na to sama, sme tu pre Vás. Posielam objatie a pozdravy aj od celej mojej rodiny. Pá Aňa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Aničko, děkuji za nádherná slova...jsem za ně tuze vděčná. Moc děkuji. Věrka

      Vymazat
  16. Milá Věrko, držím palce ať vše špatné už je pryč a čekají tebe i celou rodinu jen šťastné a veselé dny (a taky ten dům v horách :)
    Je škoda, že občas člověk natrefí na doktora, který zanedbá i to co vy zanedbat nehodláte... Máme podobný případ v rodině...s rakovinou...s doktorem, který i přes nátlak pacienta neudělal nic a "od stolu" tvrdil, že to nic není...je a bohužel se na to přišlo velmi pozdě...
    Přeji krásné, klidné léto. Renata

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Renatko, děkuji za Tvá slova. Nevím co říci... snad - cítím s Tebou ... Věrka

      Vymazat
  17. Milá Věruško,dík za Tvé vyznání,odvahu vše popsat a tak si připomenout všechny ty útrapy......naše zdravotnictví je jeden velký problém. přeju Ti,abys měla už jen samé krásné dny,usínala beze strachu a probouzela se s tím Tvým krásným úsměvem na rtech....přeju Ti probouzení se slovy díků našemu Bohu.Helena.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Helenko, děkuji za komentík. Jsem ráda, že mě osud nasměroval na MOÚ do Brna. Tam to vypadá tak, jako když přiletíš na jinou planetu...lidé fungují, zdravotní personál pomáhá, ptá se, hladí ...slovy i skutky...vše je o lidech...o vedení... někde to jde, jinde vůbec...krásné dny. Věrka

      Vymazat
  18. Vieruška ... hovorí sa, že človek, žena, matka veľa znesie ... a ty si toho dôkazom. Prajem ti, aby každý nasledjúci deň bol krajší, pokojnejší a šťastnejší, ako ten predošlý. Aby sa ti splnili všetky tvoje sny a túžby ... Prajem pevné zdravie celej rodinke ... a tebe najviac ... :) L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje milá Laura, děkuji za nádherná slova...tolik je potřebuji...některé dny jsou náročné...unavené...spící...jindy je den jako malovaný...až na této cestě jsem si uvědomila, že v lidské moci je toho moc, ale ne vše...Věrka

      Vymazat
    2. Aj ja ďakujem za tvoje slovká ... majú toľko sily ...
      objímam silno ... Laura

      Vymazat
  19. Milá Věrko,
    máte můj velký obdiv. Obdiv za Vaši sílu, se kterou se stavíte překážkám, které život přináší nejednomu z nás. Jste pro mne příkladem. Přeji hodně zdraví, držte se, Sylva.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Sylvo, děkuji za Vaše slova...jsou pro mne dny, kdy to dávám také stěží a blbě...ale pak se nadechnu a zase šlapu co to jde... mám tu tolik dětí...a motivací... a taky virtuálních přátel...pro které tak ráda píši a fotím...že to šlapání jde lépe. Děkuji. Věrka

      Vymazat
  20. ♥ Děkuji... Děkuji za Tvůj příběh...

    OdpovědětVymazat
  21. Milá Věrko, rozdáváte se víc, než vůbec tušíte ... taky nám všem, které čteme Váš blog. Přeji hodně zdraví a štěstí, ať je už jen dobře. HanaL.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Haničko, děkuji za pohlazení na duši. krásné léto...Věrka

      Vymazat
  22. Milá Věrko,
    držím Vám palce a myslím na Vás...jste statečná...
    Je hrozné, že někteří doktoři místo, aby pomáhali, tak nesmírně škodí a ještě, že jste měla odvahu se těmto postavit.... Také by se slušelo uvést jména, těch doktorů, na které bychom si měli dát pozor, kteří nepochopili, že mají tady poslání ne práci, kdy zazvoní zvon a padla!!!!!!!!!!! Nebojte se a prosím, napište i jména těch, kteří ctí tak svátky a prášky předepisují pomalu po telefonu... protože jinak to půjde pořád dokolečka a oni uškodí dalším a dalším lidem...... Jak jinak je lze postihnout?... nebo nakopnout, aby si uvědomili, co svým neodborným jednáním způsobují................................. Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Katko, děkuji za Váš komentář, s kterým naprosto souhlasím. Jen musím najít odvahu...tak, jako jsem hledala odvahu to napsat světu ...přeci jen jsem invalida ... je to těžké se s tím naučit žít... zvláště když jsem kdysi dávno chodila po přehlídkovém mole ... má tvář byla i v pár časopisech a dnes parkuji na vyhrazených parkovištích ... a to je to poslední s čím se učí mé já žít... Věrka

      Vymazat
  23. Milá Věrko, děkuji, že ses podělila o svůj příběh, máme společného mnohem více než jsem si do téhle doby myslela, i já jsem si prošla něčím podobným, i když to nebyla rakovina a změnilo to celý můj život a výsledkem toho jsou přesně ty stejné myšlenky jako na konci Tvého článku. Bohužel můj příběh neměl happy end co se týče mého partnerství - partner to neustál....Nicméně, když se člověk odrazí ode dna, kde zjistí, že ho zradilo vlastní tělo, tak už nikdy nebude stejný, ale bude silnější, bude si uvědomovat intenzivně každou chvilku, kdy je na živu a štěstí už nebude jen abstraktní pojem....To je dar, který je na konci cesty peklem. Neustále žasnu nad ignorací některých lékařů. Já se se svou diagnozou rvala dva roky, kdy na mě všichni koukali jako na hypochondra. Nakonec mě zachránili až v Praze, nejlepší neurochirurg v republice pan profesor Zvěřina, neskutečně lidský lékař......asi jako ten Tvůj. Držím moc moc pěsti s léčbou následků, přeju velkou hromadu zdraví a štěstí a lásky nejbližších. Jsi silná žena!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji z hloubi srdce za Tvá slova, Tvoji zpověď. Vážím si ji...to ty jsi silná žena, dokázala jsi ustát nečas bez drahé polovičky. Smekám. Věrka

      Vymazat
  24. Milá Věruško, přeji Ti ze srdce , aby Tě už nic zlého nepotkalo !!!
    Musím říct, že mě dost zarazilo jednání tvého gynekologa. Ale od švagrové vím, že podobné jednání zažila.
    Je fajn, že jsi narazila na pana profesora. Prošla sis cestu peklem, tak teď už jen to dobré !!!
    Děkuji za Tvůj příběh .
    Věruško, měj se krásně a dávej na sebe pozor.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jani, i já se dnes dívám na svého bývalého gynekologa tak nějak s nepochopením. Mnozí kamarádi mi říkají "holka, tohle je na žalobu..." Jenže já vím, že by mi to nic nepomohlo...vzalo další nervy, kterých bylo moře... a s každým nervováním odchází i zdraví...to už dnes vím... Protože po 9 měsících mohu říci , že mám hodně kamarádek po rakovině či s ní...a jedno všichni máme či měly jsme společné...období stresu. To je žrádlo pro potvoru...to má rakovina ráda... A já dnes říkám, tak ji nekrmme... Věrka

      Vymazat
  25. Milá Věrko, i když jsem věděla, napsala jsi to krásně. Moc s tebou cítím a pořád na tebe myslím. taky jsme si v rodině prošli tím rčením od lékaře od stolu: to nic není, to se spraví..... Nespravilo.
    Věrunko moc ti dům v horách přeji a tu salaš, úplně to vidím i cítím.
    přeji ti krásný den a taky bych chtěla být trochu sobecká a myslet na sebe a nenést všechnu tíhu světa na svých zádech, ale jak to udělat?
    Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Majko, jednoduše..udělej to. Nic na tom není. Já v tom vždy hledala vědu a moudra...a ono se stačí zastavit...především před zrcadlem...stát a dívat se do svých očí...a říkat si...to jsem já...těší mě...dnešní den bude můj...a budu dělat co cítím, po čem toužím...ať sama nebo s dětmi nebo s mužem nebo se všemi...ale přestat se honit a zabírat si vše..trápit se....ono to stejně k ničemu není...Prostě to jde...těžko, ale jde...

      Vymazat
  26. Milá Věrko, ze srdce Vám přeji, abyste měla všechno zlé za sebou! A hlavně abyste neztratila svůj optimismu a chuť do života, která je opravdu obdivuhodná! A že naše zdravotnictví je jaké je, o tom také něco vím. Bohužel, už jsem se několikrát utvrdila v tom, že co si člověk "nevyřve, nevydupe" tak to prostě nemá.... což je strašně smutné. Přeji krásné léto! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Křížulko, je to tak...jak se praví, tluč a bude Ti otevřeno...je to tak. Já mám partnera, který je neskutečný životní rváč. Učí to i naše děti i mě...a tak jsme taková anomální rodina, která si jde za svým ...pere se s osudem...škrábe se přes hory a doly svými sny ... Též přeji krásné léto...Věrka

      Vymazat
  27. Milá Věřičko, máš můj obdiv a úctu, každý by tohle nedokázal.
    Přeju zdraví a štěstí, ať můžeš rodině a nám ostatním dodávat lásku a optimismus, je toho potřeba.
    Díky za vše.
    Dana z Podkr.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Dani, děkuji...už dlouho jsem uvažovala nad tím to sem napsat...ale nejen, že nebyla odvaha, ale ani důvod...až čas i přinesl obojí. Děkuji osudu. Věrka

      Vymazat
    2. Věřičko, hlavně tě obdivuji za tvůj boj, že jsi neupadla do letargie, že přes všechnu fyzickou i psychickou strašnou bolest, jak se snažíš a chceš. Ani určitě netušíš kolika lidem dáváš sílu a optimismus.
      Díky

      Vymazat
    3. padla mi slza...slza štěstí ...

      Vymazat
  28. Milá Věruško, člověk neví co má a neváží si svého zdraví, dokud ho neztratí. Velice si vážím toho, že jste se dokázala podělit o svou bolest i o svou cestu k uzdravení. Vím, že už nikdy nebudete taková jako dřív, ale jste krásná. Krásná a moudrá. A já vám přeji do dalšího života jen to nejlepší a hlavně to ZDRAVÍ. Naďa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Nadi, děkuji za tolik krásných slov...ani nevíte, jak moc mne ta slova posouvají ...ne vpřed...ale zpět...na úroveň obyčejné, normální holky...co slz na zem spadlo, že tomu tak není...Děkuji, moc děkuji...Věrka

      Vymazat
    2. Beruško, mě neděkujte, poděkujte sama sobě za to, že jste taková jaká jste, že jste to nevzdala, a že dokážete jít dál. Vy sama si zasloužíte největší dík. Vy a Vaše skvělá rodina za to, že Vás žene kupředu a drží nad vodou když je ouvej. Už je dobře a určitě bude ještě líp. Já tomu věřím a Vy určitě taky, tak se držte Naďa

      Vymazat
    3. A když to nepůjde takhle, no bóže, tak to půjde jinak. Vždycky to přece nějak jde ne ? My jsme přece silné holky ))))) N.

      Vymazat
    4. ...ale jo... jsou v životě momenty, kdy se člověk potřebuje opřít...a já tu měla opěrnou zeď, nejen doma, ale i zde na blogu, jako hrom ... Ono se o nezdá, ale i psané slovo nabíjí ... a mnohdy velmi moc...

      Vymazat
  29. Věrko, hodně síly a zdraví do dalšího bytí, až když si člověk sáhne na samé dno, uvědomí si, co pro něj život znamená a co je podstatné.Jste krásná bojovnice.Anička Brouky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Aničko, děkuji za Vaše slova. Já si vždy myslela, že vím, co je v životě podstatné...ale já to jen myslela...věděla....Ale je také důležité to žít a cítit... Věrka

      Vymazat
  30. Věruško, moc na tebe myslím a přeji jen vše nejlepší ... Vše bude tak, jak má být - mluvíš mi z duše ...
    Opatruj se a hýčkej se... Pa Maru.

    OdpovědětVymazat
  31. Vesmír je obrovský... a my v něm tak nicotní ....♥♥♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...a všichni do jednoho tu máme obrovský význam...Krásné dny...Věrka

      Vymazat
  32. Věruško,
    během jednoho roku se ti otočil život o 360 stupňů a vše v tvém životě je jiné!
    Ale všechno v životě má svůj význam, někdy to jsou opravdu kruté rány osudu, které člověka poznamenají, ale dokud máš kolem sebe své nejbližší a odborníky, kteří tě v těch těžkých chvílích podrží a pomohou stojí za to bojovat, poprat se s bolestí,emocemi,....prostě žít !
    A ty to zvládáš statečně !
    Opatruj se ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Ilonko, děkuji za Tvé řádky...některé věci se na světě dějí a my si říkáme proč? A odpověď přijde vždy, ale nikdy ne hned...Krásné léto Věrka

      Vymazat
  33. Milá Věrko, těžko s to čte, natož prožívá! máš můj obdiv, jsi neskutečně silná žena plná optimismu! Tak te´d už jen zdraví přeji! Svatava

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Svatko, děkuji za komentář... když jsem byla malá, četla jsem, že optimista vidí na růži květ - pesimista trny...a já tomu moc nerozuměla, ale cítila jsem nějak vnitřně, co je lepší ... Krásné dny...věrka

      Vymazat
  34. Věrko, klobouk dolů za odvahu a sílu. Naštěstí kvůli dětem tu sílu v sobě najdeme, musíme. Přeju ti, abys byla už jen spokojená máma a aby se ti splnily tvoje sny. Zasloužíš si to! L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Luci, jedním slovem...Děkuji... za milé řádky...za vše...Věrka

      Vymazat
  35. Obdivuju tvou sílu. V naší rodině je rakovina tak častá, že ani nic jiného nečekám. Pochybuju, že to jednou zvládnu tak statečně jako ty..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Marcelko, doporučuji vzhledem k rodinné anamnéze, si udělat genetický test...trvá čekání na výsledek skoro rok...ale stojí to za to...protože nejlepší léčba je prevence...to už dnes vím. Pá Věrka

      Vymazat
    2. Pak mi teda poraď, kam jít s žádostí o genetický test? Jestli je potřeba žádanka od obvodní, nevím, jak bych uspěla. S paní doktorkou mám řadu vtipných a méně vtipných historek,( viz http://atakseptam.blogspot.cz/2015/06/jak.html ) a nevím, kam by mě poslala...

      Vymazat
    3. Dobrý den paní Marcelo, zrovna v těchto dnech mne bombarduje kamarádka, která tuto nemoc prodělala, a které loni na ni zemřel manžel, abych si u obvodní lékařky vyžádala žádanku o vyšetření na "tumor markery". Jedná se o odběr a vyšetření krve, které je v případě rodinné anamnézy zdarma, jinak stojí 500 - 600 Kč. Lékaří se prý tomu vyšetření brání, netuším proč, asi z finančních důvodů.Ona sama k tomu vyšetření donutila obě své dospělé dcery - jedna si ho zaplatila a druhé paní doktorka řekla, že si to vyšetření zdůvodní, a neplatila nic. Nevím zda vám tato informace pomůže nebo jestli to vyšetření ve Vašem případě postačí, ale za ten klid to určitě stojí. Mějte se moc hezky a přeji hodně zdraví. Naďa

      Vymazat
    4. ... z vlastní zkušenosti vím, že genetické testy na onkologické zatížení dělá Masarykův onkologický ústav v Brně. Toť moje zkušenost. A i když je to z ruky, pro zdraví by člověk šel i na kraj světa...Věrka

      Vymazat
  36. Věruško tedy to je opravdu silný příběh.....
    Jsem moc ráda ale že má šťastný konec ♥
    Moc na Tebe myslím a prosím andílky ať nad Tebou bdí...
    Měj se moc hezky a odpočívej a užívej si radostí života ♥
    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Marti , děkuji za Tvá slova a též přeji jen samé pěkné dny. Věrka

      Vymazat
  37. Vieri, prajem Ti len a len to najlepšie. Užívaj si krásne letné dni. Andrea

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. budu...a moc děkuji...I Tobě krásné dny, nejen letní...Věrka

      Vymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. ♥ Věrka

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...