...na tý louce zelený ..

.... v posledních dnech jsem procházela a procházím velice náročným obdobím týkající se mé psychiky. To, že mě padají proudem vlasy, ač má chemoterapie neměla vliv na vlasové folikuly, nebudu komentovat. Na sebevědomí mi to rozhodně nepřidá. Jsou však mnohem, mnohem náročnější vlivy, proč má tvář byla plná slz.

♥

... naši nejmenší a chytání lučních kobylek ...

... luční kobylky ... 

… mé já si žádalo terapii. Obyčejný úsměv…pocit radosti z čehokoli…pocit štěstí, který tu kolem nás je denně a v obrovském množství. Protože žijeme. A já tak moc toužila tyto pocity prožívat. Vzala jsem foťák, děti a vyšlápla do přírody. Na tu louku zelenou. Kroky nás nesly loukou a já fotila každý detail, každý záblesk života…každý ten zázrak…

♥

... uprostřed louky stará opuštěná pumpa...a u ní úsměv mé nejstarší dcerky...

...podívej... 

... zaměřeno na detail ...

A došli jsme, až k pramenu.... sedla jsem si k pramenu léčivé vody, pila z něj a tolik si přála…

♥

A přeji to úplně všem lidem na celém, celičkém světě. Vždy, když si vzpomenu na lidé, co právě teď stůňou, leží na Žluťáku, zakalí se mi zrak. Tak moc je lituji…tak moc… a každičký kousek té krásy z přírody do sebe natahuji a posílám vám všem…pro obyčejné zastavení v tom uspěchaném světě, který někdy moc bolí.

♥

... léčivý dotek přírody ...

… a ten pramen, co se rozprostírá na tý louce zelený, je vážně kouzelný. Nikdy nezamrzá. Pořád tu teče, jako naděje pro všechny lidi …jako naděje, že bude lépe, že bude dobře…

♥

... skvělá zábava dětí ...

… a na tý louce zelený si naše děti našly velkou zábavu. Lepší, než počítačovou hru o 20 levelech. Chytání lučních kobylek. A přidaly se k nim i kolemjdoucí děti a já tu nádhernou soudržnost fotila a říkala si, že svět není tak moc ztracený. Děti umí spolu komunikovat. Neperou se, nepřipojují se skrze facebook , sdílí se opravdově … jsou spolu na tý louce zelený a jsou spolu moc rády.

♥

... léčivý pramen ...

… a to je moc dobře …to je tuze moc dobře … a v tu chvíli se mi v hlavě zrodila nová kapitola do knihy Velká máma. A než jsem usedla k počítači den mě obdaroval neskutečnou a nesmírnou radostí.

♥

Při cestě domů jsme zastavili u starého koupaliště. Takového jaké pamatuje mé já z dob dětství. Betonová nádrž ve které není křišťálově průzračná voda a tobogány, ale neskutečné kouzlo. Kouzlo z dávných dob. Vstupné legračních 5,-Kč a stará terasa s malinovkou. Nádherně teplá voda do které jsem mohla vstoupit v kraťasech a tílku. Nikdo na mě nepískal…byla mi dopřána ta radost. Radost, pár měsíců po operaci zkusit plavat. Mé oči se rozzářily, má duše rozkvetla. Jde to ! Měla jsem větší radost než z prvních temp v pěti letech. A ta radost se kolem mě rozlila a já byla šťastná…

♥

… na světě je přeci tolik radosti …

♥