Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

čtvrtek 19. července 2018

Sýkorka ...



Čím více dopisů s barevnými pruhy, tím tvořím více obrazů.
Včera večer jsem malovala jen tak...
Sýkorku

A než obraz vůbec stihl uschnout, je tu dopis další.
No, jen houšť ...ještě jsem barvy nestihla uklidit.




 V mé nové připravované knize je pasáž, která mě k vytvoření obrazu inspirovala. 
A protože jsem Vám slíbila malou ukázku z ní, je tu.




"A za tím mým obrázkem se barvil svět. Seděla jsem
u okna, svým nosíkem jsem se dotýkala skleněné
okenní tabule. Cítila jsem na špičce nosu chlad. Svoji
malou, dětskou pusou jsem dýchla na sklo. Orosilo
se a drobným dětským prstíkem, jsem nakreslila do
oroseného kolečka srdíčko. Pozorovala jsem svět za
oknem onoho srdíčka. Položila si hlavu na své ruce
na parapetu. Za namalovaným srdíčkem, za oknem
padaly dešťové kapky. Déšť. Voňavá voda z nebe.
Možná jen Bůh pláče… napadlo mě tenkrát… Utřela
jsem si nosík do rukávu tmavomodrého svetříku. Jednou
napíšu knihu i o obyčejném dešti za srdcem na tomto
okně. Bylo mi asi pět, šest. Kuchyní voněla babiččina
metýnka a mě kolébal pocit pohody a poklidu."

(kapitola 14. Jiskřička naděje)



"Vzpomínám na jedno okno a za ním krmítko. Na
jednu zimu a dětské hry, které k ní patřily.... (pokračování)

Tak mizí v oparu stříbrných jisker
mrazivého dne poslední střípky pocitu spravedlnosti.
Ještě za těmi jiskérkami natahuji ruku. Cítím jejich
chlad…nic víc. Tu krásu si ukládám do svého já. Do
klávesnice. Do této knihy. Utírám slzu bolesti, která
mi právě stéká po tváři. 
Nevadí, jedeme dál…zavírám oči a vidím malou holčičku na zelenkavém dřevěném
parapetu okna. Vybavuje se mi maličká sýkorka.
Rozhovor s ní… o NADĚJI…
Babička na mě volá, ať slezu z parapetu okna
dolů, že dává na stůl oběd. Na Kaborkách stojí hrnec
a v něm klokotá nudlová polévka. Sběračkou mi
nandává na ..."

(kapitola 14. Jiskřička naděje)



"... dokud bude
v našich větách spojka aby, až, ale, nikdy nepocítíme
skutečné štěstí. Bude vždy podmíněno. A zatímco se
budeme honit za všemi těmi nádherami a výdobytky
pozemského světa, zatímco bude kolem nás samé,
aby, až, ale… budou mizet lacině a zbytečně všechny
ty překrásné a čisté chvíle s opravdovým štěstím..."

(kapitola 15. řízek)




"Vybavuji si dlouhou chodbu.
Opět věšáky nikde. Tentokrát si bundu nesundávám
a nechoulím si ji v klíně. Záhy temnou chodbou
přicházejí tři lidé. Dva muži a žena. Zdravíme je.
Oni nám cosi zamumlají pod vousy. Nadřazenost
především. Začínám pociťovat strach. Kdo zažil, ví
a chápe. Je to neskutečné ponížení a potupa. „Lékařský
soudní tribunál“ zasedá. Začíná zpověď..."

(kapitola 16. bez věšáku)




Věrka



14 komentářů:

  1. jedním slovem - krásné - obrázky i texty. Zdravím a přeji už "klid"......Olina z Jizerek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Oli, děkuji za milé řádky. Přeji krásné dny. Věrka

      Vymazat
  2. Věruško, sýkorka se povedla a text mě rozbulel.A s LPK to bude ještě horor.Je to ostudný kolotoč.Cítím strašnou hanbu za ty co rozhodují.😇Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Marti, cítíme to stejně. Je to normální nefalšovaná ostuda. Více o tom píši v nové knize, do detailů a bez příkras. Proto má korektorka mi sdělila, že je to kniha , až na dřeň...Přeji krásné dny. Věrka

      Vymazat
  3. Věrko, obrázek je kouzelný. Děkuji za úryvky z Tvé nové knihy. Je mi smutno, že zase budeš muset podstoupit další kolo na LPK. Kéž by to bylo naposled.
    Přeji Ti hodně sil. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Růženko, děkuji. dle platné legislativy je vůbec nemám postupovat neboť jedná-li se o amputaci, termín je daný doživotně. Stejně , jako amputace je doživotní. Neměnná, nevratná...Termíny jsou dané, kontrola po roce, po dvou, po pěti a nebo doživotně. Tak mám asi nějakou "jinou" amputaci. Přeji hezké dny. Věrka

      Vymazat
  4. Milá Věruško. Při dnešním čtení si připadám jako v kostele. Krása kolem (nádherný obrázek sýkorky) a bolest a smutek a veliká bezmoc a veliké očekávání...... Král Jelimán má hlavu jako pátrací balon a v té velikánské dutině se pohybuje( snad) nějaká informace která má mít nějaké řešení. OOO jak je to smutné, když si tak vzdělaní lidé neví rady. Co potom my, kteří čekáme od takových pomoc a máme k nim důvěru. Snad by se toho bezradní měli sami vzdát, aby mohl přijít Člověk Odborník, který si bude vědět rady a nastolí řád. Přeji ti, aby bylo vše dobře. Krásné léto. babi Jířa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá babi Jířo, děkuji za Tvé řádky. Moje babička říkávala, že všechno špatné je pro něco dobré. Jen v daný okamžik nevíme pro co. Určitě má všechno velký smysl. Čas přinese a ukáže... Přeji krásné letní dny. Věrka

      Vymazat
  5. Milá Věrko, je až neuvěřitelné, jak mnoho zážitků a vzpomínek z dětství máme stejných. A kolik myšlenek a názorů v současnosti. Každý prý do svého okolí přitahuje ty podobné sobě. Něco na tom nejspíš bude. A co se týká všech těch komisí LPK, napadá mě jediné. A to, že na ně asi působíš tak pozitivně, že Tě chtějí poznat všichni Ti, kteří v nich zasedají. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč bys měla brázdit křížem krážem naši republiku se zastávkami u LPK. Alena (modrý kvítek)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Alenko, tak teď jsi mě skutečně rozesmála. Děkuji za tu milou chvíli. Tato varianta mě ještě nenapadla, díky super. :-) Pá Věrka

      Vymazat
  6. Čím více obrazů, tím krásnější!
    Maluj Věrunko, piš..foť...dělej vše, co Ti přináší radost!
    Jen tak je možné uchránit zbytek toho co nám zbylo po nemoci! To mi věř! Vím...
    Krása Tvých myšlenek..v kapitole 15..
    Tolik pravdy..
    ...spontánní "zpověď"..
    ..prolnutí vzpomínek..až do dětství..kdy bylo táák obyčejně a čistě dobře..
    Den se chýlí ke svému konci, záhy nový den přivítám..bolesti v těle nedovolí v poklidu spát..myšlenky přivedly mě sem..
    ..tak moc si pro Tebe přeju už pohodu a klid!!
    Pa Jana z chaloupky...❤

    OdpovědětVymazat
  7. Ty vaše obrázky........to je taková krása!Takové rozevláté,jakoby malované s lehkostí...nádhera.
    Přeji pevné nervy při boji s LPK a držím palce.
    Irena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Irenko, tak to mě moc těší. Já si vždycky uvařím do oblíbeného hrnku kávu, pustím pozitivní hudbu, na dezertní talířek naplácám barvy, jak mi to mysl dává a pak už je vše na múze.... Baví mě to. Je to velký relax, kterého mi je vážně třeba. Přeji krásné dny. Věrka

      Vymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. Těší mě a vážím si jich. ♥ Věrka

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...