Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

pátek 4. října 2019

Tichá vzpomínka na radost ...




Jely jsme s Kačkou v autě.  Prší, na okno dopadají kapky deště,  povídáme si…

O cestě kolem nás. O tom, proč jsou na stromech různě barevné listy … Proč ta písnička v rádiu má tolik refrénů a tak … Prostě o všem, jak plyne chvíle. Pak najednou přijde otázka:

„Mami a napsalas včera na internet o tom, jak Ti udělal pan Gott kdysi radost? Jak jsi dostala od něho to psaní s fotkou, však víš přeci…“

„Ne o té radosti jsem nepsala.  Ale poslala jsem po síti pár slov…“

Chvíli jsme obě mlčely, jako bychom jedna druhé nerozuměly a nevěděly, jak se zeptat dál?
Najednou jsme obě současně vyslovily své myšlenky.

„Víš, jsou dny, kdy se hodí mlčet nebo říci jen pár slov…a hlavně druhým přát to samé. Klid a ticho. Ještě jsi na takové úvahy malá, ale jednou, až vyrosteš, určitě to pochopíš...“

„Ale mami, vždyť já už jsem velká. Já tomu rozumím. Měla jsi prostě napsat o té radosti, protože ta je z nebe určitě vidět.“

Chvíli jsme zase mlčely … přemýšlela jsem o tom, jak má dcerka je vlastně už „velká“.
A já myslím, že celý ten křehký rozhovor o radosti, ale i odcházení. O nebi, ale i o zemi …
O tichu i o slovech …převýšil všechna slova a diskuze, které jsem za posledních 24 hodin četla ve virtuálním prostoru.
Způsobil, že jsem vzala za kliku prázdného kostela a v tom tichu jsem zkusila v duchu děkovat za jednu dávnou radost. Představila jsem si opět tu chvíli… Tak, aby byla vidět až z nebe…
Možná, že ta chvíle, znamenala víc než slova…



6 komentářů:

  1. Krásná vzpomínka na vzácného člověka.

    OdpovědětVymazat
  2. Někdy i ta slova dojdou...
    A pak vážně stačí třeba jen vzpomínka, i ta v duchu je určitě i v nebi vidět.
    Kačenka je prostě skvělá. Pohlaď ji za mě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Hani, děkuji. Však ty víš...Jo, máme v ní poklad, rozumbradu k tomu.
      Hladím. A vám všem mávám. Věrka

      Vymazat
  3. Věru, slova zůstanou vždy jen slovy...Já, která jsem nikdy nekomentovala téměř žádné události, jsem přišla domů a chtěla spát, protože jsem se cítila unavená..neusnula jsem a všechny myšlenky směřovaly k němu..vracela jsem se do dětství a v hlavě mně šel příběh..Pak jsem se večer dívala na televizi, poslouchala písničky, po tváři mi stékaly slzy a já najednou potřebovala ty svoje myšlenky zhmotnit..po dlouhé době jsem zase začala psát a napsala jsem přesně to, co jsem v tu chvíli cítila. Měla jsem strach, že mě lidi odsoudí za má slova, už první věta zněla v ten den hrozně..Reakce lidí je ale jiná a já mám neskutečnou radost, že jste mě všichni pochopili. Tvou vzpomínku na radost s radostí s Tebou sdílím a v kostele bych ráda postála po tvém boku..Měj se moc krásně a mysli na sebe!..Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Inko, děkuji. Četla jsem u Tebe. Nádherně jsi to napsala. Srdcem.
      A víš co? Já věřím, že se v tom kostele jednou potkáme...v tichu postojíme vedle sebe. Už něco kuju... :-)
      Beru si Tvá slova k srdci, zkouším na sebe myslet....Pá Věrka

      Vymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. ♥ Věrka

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...