Naděje je jedna z mála jistot ...

 

„Anděli, jak se jmenuješ?“

„Radost - jméno mé.“

„A odkud letíš?“

„Z nebe … z oblohy, která je poseta hvězdami. 

Vidíš, tu co září nejvíce? To je Naděje…

Tu Ti rozsvěcuji při Tvých snech…každý den …“

„A kde ses tu vzal z čista jasna?“

„Člověk s velkým srdcem mě namaloval, poslal po větru, až k Tobě…“

Takto začínal před 5 lety příspěvek zde na blogu. 

Byl poděkováním mé virtuální kamarádce blogerce, 

která mi chtěla po onkologické operaci udělat radost

 a poslala mi dárek s andělem a s víc než osobním věnováním.

"Naděje je jedna z mála jistot, kterou máme. 

Přeji, ať Tě nikdy, opravdu nikdy neopustí."

Život je bumerang. Za dalších 5 let vracím naději já jí.

Požádala mě před chvílí o pomoc. Jejich dům, ve Stebně na Lounsku,

 poničilo tornádo. 

Místo, o kterém se tolik nehovoří v médiích, ale jsou tu lidé stejně nešťastní a plň zoufalství bez střechy nad hlavou, jako na jižní Moravě.

Proto prosím, pokud chcete podpořit i lidé zde, 

je možnost skrze transparentní účet

ZDE