... neplánovaný den ......

… ráno mi u snídaně volá starší dcerka Kristýnka…tak jako každý den… dnes přímo s otázkou, zda jsme doma a co máme v plánu …nic. Ze slova o třech písmenech se stal nádherný, neplánovaný den…

♥

Kristýnko děkujeme

… z Prahy je tu u nás doma za hodinu a fous. A tak jsme dnes  vyrazili za něčím, co naši mladí v Praze asi jen tak nepotkají…za obyčejnými domácími zvířaty přímo na zámek …u nás za humny … a jako bonus – celá rodina. Našeho Honzina jsme opět neplánovaně potkali při průjezdem městem, když šel ze školy … přisedl a jel s námi… bylo to kouzelné odpoledne, bezvadný oběd a příjemný zážitek …

♥

♥ láska na první pohled ♥

... široko daleko nikdo...jen tokající páv a náš odvážný taťka ...
♥

... naše dcerky jsou zvířemilky ... krmily by je nejraději pořád ...

... kouzelné jaro a naše šťastné děti ...

.... Carolinka se přátelí vážně s každým zvířetem ...

... proto někdy vybíhám a jsem rychlá jako blesk ...neplánované foto ...

... babi, tohle musíš vidět ...osel mi kouká přímo do očí ...

... to se Ti milý vnoučku v životě bude stávat mockrát ...

... Carolinka našla prý poklad -

to teda musím taky vidět ...

... no comment ... konec neplánovaného dne ... skutečný mikrospánek ...
♥

 a tak, když všichni večer poodpadali, pousínali … já pouklízela dům  a postahovala fotky z toho prima dne, zamyslela jsem se nad tím, jak málo stačí ke štěstí… stačí chtít (ho), jít (za ním) a být … pro mne štěstí znamená, takovýto neobyčejně obyčejný den s moji celou rodinou 

♥

… a co pro vás znamená neobyčejně obyčejný den? …

... sladká večeře ...

… jahodové knedlíky s tvarůžkem, máslíčkem, cukříčkem a jahůdkovým jogurtem … to bych si dala k večeři …přání naší Carolinky … a uděláme je hezky spolu …

♥

... nádherná vůně ...

… ovoce vždy nakupuji po čichu. Může být sebekrásnější, ale když nevoní … je to chemie. A tak se nikdy v obchodě nestydím a vždy přivoním k ovoci či zelenině , kterou chci koupit. Funguje to … a všem vřele doporučuji …  

♥

... Carolinka moc ráda pomáhá v kuchyni ... a mě to moc těší ...

 … jahůdky, které jsme dnes vložili do košíku voněly…a krásně…až jsem si vybavila vůni jahod z mého dětství … moje stará, malá, drobná babička měla vždy záhonek měsíčních, zahradních jahod… krásná vůně…když zavřu oči …je tu se mnou … její drobné vrásčité ruce trhaly do modrého plecháčku tu voňavou krásu.. pro mě… dělala mi z nich kašičku … namačkala  je v tom oprýskaném plecháčku s cukrem a smetanou… hmmmmm … pohádka mého dětství …

♥

... sladká večeře ...
♥

… a tak ty jahodové dobrůtky dělám dnes svým dětem …

a moc ráda

♥

přeji všem sladký týden Věrka

... prostřeno nebe ...

… letošní velikonoce jsem ustrojila do barvy nebe. Nějak jsem v poslední době k němu více vzhlížela a ta barva mi přijde aktuální a kouzelná. Nikdy jsem se neřídila tóny, které udávala současná móda a trendy. Vždy jsem se řídila svými pocity, touhami, náladami a dělala jsem dobře. Vzpomínám na mé první kreativní období v oblasti módy v době puberty J Našla jsem na půdě po dědečkovi starý huberťák … na hlavu posadila baret pošitý různými kovovými  knoflíky (za bouřky byla odvaha v něm chodit, aby do mě nepraštil blesk) a černé lakovky z levné obuvi za 10,-Kčs udělaly ze mne módní ikonu školy. To celé dotvářely oční stíny z anilinových barev, nekecám J a naši se jen modlili, kdy mě ta osobitá móda přejde …

♥

... k umělým tulipánům jsem přidala živý nevěstin závoj ...snad to náš alergik nepozná ...

… ani nevím, jaké jsou barevné trendy  letošních velikonoc. Upřímně, nikdy jsem to neřešila. Vždy jsem tvořila z materiálů a barev, které jsem cítila, že mne naplňují a dotváří mému domovu tu pomyslnou tečku mé vnitřní nálady. Tak jsem snesla mým blízkým na stůl modré z nebe … cítím to tak …

♥

 … ráda procházím krámky, kde mohu domýšlet, dotvářet, tvořit v myšlenkách. KIK mi to plně umožňuje a tak jsem včera nakupovala. A v noci, když celý dům spal, tvořila. Ráno všichni hleděli a já měla vnitřní radost …

♥

… a po ranním kafíčku, jsme vybrali první okénko ve velikonočním kalendáři, který také rozhodně není trendy. Soudě dle toho, že v obchodě byl této krásy plný regál. Proč říkám krásy? Miluji obrázky pana J.Lady a hlavně mi to připomíná moji babičku, která měla tento kalendář ve své světnici u kamen a já si vždy ty obrázky dlouze prohlížela a vpily se doslova do mě. Nemohla jsem tento kalendář v obchodě nechat … zdobí nám ledničku a já mám nostalgickou radost …

♥

 … asi před 10 lety jsem objevila krásu madeirových vajíček. Krátce… Když jsem je domů donesla jako nejsvětější svátost, lehounce bez dechu navázala nitky a pověsila na kuchyňskou lampu … poodstoupila jsem a viděla na vlastní oči zvuk vajíčka. Plesk, plesk … nitky povolily a vajíčka popadala … Já skutečně a upřímně propukla v pláč a děti mě líbezně hladily po vlasech, že to bude dobrý … bylo … ještě několik let naši velikonoční ošatku zdobily madeirové skořápky J Letos jsem po dlouhých letech zakoupila opět madeirová vajíčka … místo nitek jsem navázala provázky … zatím drží … a já mám velkou radost …

♥

...Madeirová vajíčka ...obdivuji ženy, které umí tvořit tuto krásu ...

... tyto obrázky jsou dotekem mého dětství ...

… a když mám tu nebeskou náladu … vymyslela jsem si i nebeské nehty  … ale stejně nejkrásnější nebeská barva je ta,  která patří nebi …

♥

... kdysi jsem zakoupila sošku do kuchyně na stůl, neb se tam hodila. Neuvěříte mi, ale od té doby, co zde stojí, všichni velmi rádi u našeho stolu  sedí ... prostřeno nebe ...

… přeji všem doslova nebeský víkend …

Věrka

♥

...můj nový recept ...

…když venku prší, moc ráda vařím. Ještě víc než kdy jindy a  většinou vymýšlím nové recepty. O ten dnešní se s vámi chci podělit neb jsem vám to před časem slíbila. Zde je ...

♥

... vše domácí ... cibule z domácí sklizně... šípky z podzimní procházky...  uzené vyrobené mým tátou, bez rychlosolí a uzené výhradně švestkovými poleny... maso z lesa lapené muškou pana myslivce  ...

co potřebujeme :

♥

pořádnou dávku chutě vařit

nezměrnou porci fantazie

špetku dobré hudby k tomu

( já si pouštím dešťové, takové co patří k tomuto počasí a té pravé náladě v kuchyni – české, staré, melodické)

a kopu dobré nálady

... ráda v kuchyni experimentuji ... brusinkový dezert v omáčce zabodoval na plné čáře ...

jinak také:

 maso z kýty z divočáka, hrst šípků, sklenici brusinek, citron, cibuli, uzené a pár kuliček pepře. Tak vypadala má dnešní fantazie, která dle vyškrabaných talířů do čista, se povedla …

♥

... rychlá, zdravá, jednoduchá příloha, co se hodí snad ke všemu ... noky 

… a po tak dobrém obědě, jsem si zalezla s Carolinkou do pelíšku, četla pohádku o Popelákovi s krásnou ilustrací Josefa Lady a moje víčka byla řádek od řádku těžší  a těžší … a tak jsem spaly a spaly a dobře se nám v tom uplakaném dni spalo …

♥

... naše nedělní menu ... omáčku, jenž jsem dnes vymyslela. Polévka Aztécká, kterou jsem vám již dříve představila ...

…a když jsme se krásně do růžova vyspaly, upekly jsme sladkou tečku dne – klasický štrůdl s domácí šlehačkou …

♥

... no a to je naše Carolinka a divočák z lesa ... 

… a když jsme se u té pohody podívali z okna, nevěřili jsme vlastním očím. Hustý déšť vystřídaly sněhové vločky a během chvíle se smetla slušná chumelenice. Dítko pobíhalo radostně mezi okny s pokřiky „ hurá, budu sáňkovat …“

Nu,  proč ne, když jsme v sobotu osázely terasu a zahradu jarními kvítky, dokonce i truhlíky muškáty. A tak jsme v té sypající „nádheře“ za okny, raději rozdělali oheň, uvařili voňavý čaj a kafíčko k tomu jedli vlahý štrůdl …  a já tiše přemýšlela o starých dobrých rčeních, že se truhlíky mají osazovat až po třech zmrzlých , ledových mužích, v půli května … babi, ty to vidíš …

♥

... podvečerní idyla ...

… všem přeji krásný týden plný květů v truhlících, na zahradě i v zážitcích …

Věrka

♥

... sladká rychlovka ...

… je pátek večer … jakoby se kola rychlosti zastavila. Sleduji můj oblíbený seriál „ první republika“ (ač nejsem TV sledovač) tento žánr miluji. Dítě spokojeně usíná … starší cosi čte … muž jede z daleké cesty domů… domov poklizen …. na plotně voní polévka z hlívy ústřičné … zapálím svíčky… popíjím kávu … pohoda a klid vládne té chvíli…

♥

… slyším mobil … na druhé straně milá informace, že zítra ráno se staví na skok, na rychlokafčo můj táta … jsem potěšena …návštěvy jsou pro nás vzácností … co upeču? Rychlobuchtu…

Po skončení seriálu šmejdím ve špajsce a vybavuji si, co pekla jako rychlovku moje babička. Litý koláč.

♥

Já ještě v ten večer perník z krabice. Jsem kuchařka a pekařka, co peče poctivě a po domácku, pokud možno se stejně poctivými ingrediencemi. Ale výjimka potvrzuje pravidlo a já sypu směs z krabice do mísy, přidávám vejce a mléko. Perník je na světě coby dup a musím říci, že k mému překvapení je skvělý. Nechám  ho dojít a uložit ke spánku v teplé troubě. Ráno ho potírám jahodovým džemem a dvěmi čokoládami, bílou a hnědou. Vidličkou kreslím kruhy, čáry, kouzlím…a než táta zazvoní, perník je hotov.

♥

… vzpomínala jsem na moji babičku, jak pekla rychlovky… litý koláč… než si návštěva sedla, už se krájela teplá buchta nebo bábovka. Nevím, zda dříve byly rychlovky z pytlíku, ale já je doma nepamatuji. Pamatuji si jen z pytlíku polévky, které mne provázely na čundrech …  Ženy z minulých století měly mnohem náročnější situaci a podle mne rozvíjela v nich velkou kreativitu. Ta se dnes pomalu a jistě vytrácí… ale protože jsem optimistka, je tu moře blogů s kreativními nápady, ženami, recepty … a to nás vrací zpět tam, kde ženy mají být … mají být středem domácnosti…teplem rodinného krbu … září , jiskrou  a duchem rodiny …

♥

… jak říkávala moje babička…“ žena je krkem svého muže, který je hlavou rodiny. A  bez krku se hlava nepohne ani o píď …“ Některá prastará rčení nezmění ani staletí …

♥

všem krásný slunný víkend

♥

Věrka

... přáníčko ...

… dnes to je rok, co poprvé spatřil tento svět malý Honzíček. Syn naší nejstarší dcerky Kristýnky, náš vnouček.

S Carolinkou jsme celé odpoledne balily pro něho dárečky a tvořily přáníčko.

Originální … takové, co nelze zakoupit v obchodě. Mám moc ráda originální přáníčka, píši je ze srdce svým blízkým odjakživa a moc ráda …

 ♥

… přáníčko Honzíčkovi …

… nechť máš v životě tolik nápadů a postřehů , kolik jich má Tvoje teta „Kačka“ …

život bude tak pro Tebe velká hračka.

… nechť máš v životě tolik tvořivosti a pracovitosti, kolik ji strejda „Jája“ má …

všechna práce tak bude rázem o něčem  a kouzelná.

… nechť jsi hravý a veselý, jako Black, pejsek náš …

a ucítíš, že obyčejné dny neobyčejné tak máš.

… nechť jsi odvážný a rozumný, jako Peťan -Tvůj dědeček …

lidé tak pochopí, že jsi velký muž, žádný paleček.

… nechť jsi plný citů a vjemů, jako Věrka – Tvoje babička …

život pro Tebe nebude prázdný a uzavřený, jako krabička.

Máme Tě moc rádi …

  ♥

... krásný týden plný krásných pocitů ...

Věrka

 ♥

... jaro u Kristýnky ...

… včera jsme konečně po dlouhé době ( neb mi zdraví nepřálo ) vyrazili za naší Kristýnkou do Prahy. Když jsem otevřela dveře do jejího bytu, dýchlo na mě jaro v podobě kytiček ze všech stran a koutů. O kus oné krásy se s vámi chci podělit. Je zvláštní, že žádná moje fotka nedokáže přenést do virtuálna tu krásnou autentičnost. Je to jako bych vyprávěla o vybraných jídlech někomu, kdo nemá chuťové buňky. Co je to vlastně krása ? Dokážeme ji cítit, vidět, mluvit o ní, fotit ji….ale její prožitek nosíme každý sám v sobě. A to je dobře, neboť krása  a její chvíle je jedinečná …

♥

... všechny Kristýnčiny římsi září ... jarem a láskou k němu ...

... slunce za oknem i v duši ...

... kytice na stole, to mám moc ráda. Babička je mívala ve špaletových oknech ... s kytkami je dům rázem kouzelný ...

... a voní ... celým bytem ... máš to kouzelné Kristýnko ...

... fotila bych každý kvíteček ...je vidět, že jsi vyrůstala v přírodě Kristýnko ...

... kytičky suché, malované i do hrnce ... všude kytičky ....

... pouliční krámky s kvítky miluji ... a my si za nimi vyšly po svých ... s malým Honzíčkem a jeho prvními mílovými kroky ....

… tak, jako je jedinečná chvíle prvních krůčků. Tu krásu jsem dnes opět po letech spatřila. Kristýnky malý  Honzíček udělal první samostatné krůčky … foťák vyfotí tu chvíli, ale já si ji ponesu v sobě, ve svém já … tak, jako onu krásu prvních krůčků mám v sobě již léta všech tří dětí …  

♥

Nejstarší dítko – Kristýnka, udělala první kroky u babičky v létě na rozpáleném náspy. Jak říkávala babička chodníčku u domu. Její bosé nožičky, násep tak hřála, že začala poskakovat a rázem chodit. Všichni jsme jí tleskali a prožívali tu krásnou chvíli.

Honzík, byl velice opatrný, roku neutekl a opatrným  a obezřetným zůstal i v dospělosti. Je pomalý, rozvážný a než udělá krok, jakýkoliv, vše důkladně promyslí.

Carolinka první krok udělala vedle mámy a táty (v den výročí sametové revoluce). Bylo pošmourno, vzduch byl chladný, tráva po prvním mrazu … její první krůček byl pro nás zázrak. Od toho dne už nikdy neusedla na kočárek. Byl to náš malý turista, chodec a běžec, který se nerad vozil na čemkoliv …. a v pohybu je stále.

Vnouček Honzíček je další běžec, chodec a turista v naší rodině. On nechodí, on běhá. Když ho vedete za ručičky, musíte utíkat. Prolomí zádečka do luku a dělá obří kroky a …není k zastavení. Hádejte koho mi to připomíná …. celý babička ….

…už se moc těším, až budeme chodit lesem a povídat si a všechno poznávat …

 Na své první krůčky si zábleskem také pamatuji...je to k neuvěření... ale posbírala jsem několik fragmentů a ty mi potvrdily, že tomu skutečně tak bylo ... 

... ale to je na delší povídání a o tom se rozepisuji ve své knížce, kterou stále píši  ....

♥

... moje dcerky Kristýnka, Carolinka a vnouček Honzíček ...
♥

… vzpomínáte si na první krůčky svých dětí ? …

…přeji vám všem, ať vaše kroky směřují správným směrem …

 ♥

Věrka

... školní sloh ...

... kluci bez  facebooku ... (foto Pinterest)

… ráda bych se dnes  podělila s vámi o úvahu studenta 4.ročníku gymnázia na téma Facebook.. O úvahu mého syna. Že by skutečně jablíčka nepadala daleko od stromu ?  Nevím … ale nějak jsem byla těmi slovy potěšena. A pokud učiní ta slova potěchu i vám, budu moc ráda ….

 ♥

Facebook - tento komunikační prostředek bereme jako samozřejmost. Avšak! Zkouším zavřít oči, ponořit se do vzpomínek školních let, kdy věci byly ještě jiné.

Najednou mám pocit, že je dobré se zastavit a zamyslet. Vzpomínám si, jak jsme jako malý kluci jezdili na kolech v naší ulici z kopce. Závodili tak, jak je klukům vlastní. Kdo bude první, rychlejší. Boj, závod. Opravdický. Všechno mělo smysl. Učili jsme se přirozené touze úspěchu, komunikace, přátelství, prohry. Získávali jsme zkušenosti. Naše kamarádství, opravdové, ne to virtuální, mělo příchuť opravdového dětství a života. I když došlo na hádku, nedalo se vypnout tlačítko, dát enter, zavřít počítač. Musely jsme si to jako děti vysvětlit, mnohdy i pěstmi. I to byla forma komunikace, která měla důležitý význam.

Nic nebyla virtuální hra. Nikde jsme nic „nelajkli“, nedávali do skupiny přátel. My jsme přátelé byly. Co se  jen díky technice z nás stalo? Jako bychom se stali živou hrou. Když dnes s někým chceme mluvit, oslovíme ho na facebooku. Když nás naštve, vyhodíme ho z okruhu přátel. Vzdalujeme se sami sobě navzájem.

Malé děti tloustnou, neboť posedávají a vysedávají u počítačů. Už nejezdí z kopce v ulici, nezávodí a neperou se. Jaká nenávratná a nevyčíslitelná škoda. Nejsem zastáncem facebooku a ani ho nemám. Důvod ? Prostý. Nechci začít žít virtuální život. Chci mít kamarády s kterými mohu mluvit, zajít na pivo, do kina. Zahrát si hokej na normálním ledu, kde je zima a legrace. Ne na počítačové hře, která více bere než dává. Omezuje zážitky, pocity, city i logické myšlení, které získáme jen vlastními zkušenostmi. Myslím, že je nejvyšší čas, abychom se zastavili a zamysleli, na chvíli i kdyby to měla být minuta. Ta minuta v našich myšlenkách má nevyčíslitelnou cenu. Facebook je sice kniha tváří, ale jsem zastáncem buď knih a nebo tváří.

Uvědomme si, jakou daň platíme za naše virtuální pohodlí. Cítíte to? Pokud ano, pak tato má slova nabyla velkého významu. A proto děkuji všem , koho tato slova posunula tam, kam patříme. K sobě a blíž …