Výročí, bonus, pozvání a přání ...

Často si říkám, jak ten čas letí…

Znáte to sami.

A také si často vzpomenu na slova mé babičky,

 která říkávala, že čím je starší, tím je den kratší…

Jo jo, i mě se dny pomalu a jistě zdají kratší a kratší.

V tyto dny je tomu rok, co jsem dopsala knihu Máma čisté jiskření.

Jak řekla jedna z mých korektorek, kniha,

která buď bude velebena nebo odsouzena.

Ale ani jedno nebyl důvod, proč jsem ji psala.

Samozřejmě, že psaní knih je do jisté míry i jistou terapií.

V mém případě to byla i nutnost.

Slovo od slova jsem poskládala přímo ze srdce a z mé duše.

Ten, kdo ji ještě nečetl, nabízím v den výročí bonus.

Poštovné zdarma celý tento víkend a možná to protáhnu ještě o fous dál,

páč dny se zkracují…

Letos v lednu jsem začala psát knihu novou, hřejivou a hladivou,

nu, s duší ...

Plnou lásky, vzpomínek, a lidského pohlazení.

No řekněte, co je víc ?

Do této bohulibé činnosti přišly činnosti další.

Projekt Sad nadějí, pro onkologické pacienty a pacienty v remisi.

S tímto projektem projevila sympatie i paní Dagmar Havlová a její Nadace VIZE 97.

Také byla zahájena veřejná sbírka na tento projekt.

Následovaly obrazy s duší pro projekt Sad nadějí.

Výstavy a jejich vernisáže,

za kterými je moře práce.

A když říkám moře, ve skutečnosti je to oceán.

V pondělí 20.5.2019 jedna z nich začíná v Brně, kam vás srdečně zvu.

Následovat bude příští měsíc vernisáž výstavy „každý den je dar“  v Mladé Boleslavi.

Do těchto aktivit přichází zákonitě únava.

Některé neduhy na těle…a tak se snažím odpočívat.

Většinou s paletou barev, v přírodě s foťákem

nebo psaním.

♥

Přiznám se, že rozepsanou knihu plnou lásky jsem tak trochu zanedbávala.

Vzpomněla jsem si opět na slova mé babičky,

která mi kladla na srdce, že věci se mají řešit dle priorit

a já dodávám a dle hlasu srdce.

Cítím, že přichází nyní čas, otevřít opět rozepsanou knihu.

Neslibuji letošní vydání, ale budu se o to snažit,

 abyste měli pod stromeček

krásné a voňavé pohlazení.

Věrka

♥

Na odpočinkové vlně ...

Poslední dny byly pro mne hodně plné,proto jsem se rozhodla,

 zkusit se nést na odpočinkové vlně.

Ledoví muži byli i u nás v Nebi hóódně studení.

Fotky jsem dělala z tepla od okna.

Doslova miluji ten cvrkot v koruně stromu.

Nejen kvůli fotkám, které vám posílám skrze blog, 

ale pro krásný pocit té chvíle ...

Láska  ptačího páru

♥

Když jsem pozorovala křehký život opeřenců,

uvědomila jsem si, co jich letos k nám přilétlo.

Možná je to poděkování za to, 

že jsme jim v zimě sypali do krmítek.

Přemýšlela jsem, čím to je,
že někteří ptáčci najdou cestu zpět,
tam, kde v časech zimy nalézali
zázemí a někteří zapomenou cestu.

Možná k nám přiletěli prostě 

a jednoduše udělat hezkou chvíli.

A že se jim to povedlo...

Ony nejhezčí okamžiky bývají těmi nejmenšími.

Vzpomínala jsem u okna na moji babičku, 

která mi říkávala,

že radost je vždycky na dosah ruky.

Je důležité tu ruku natáhnout, 

abychom se jí mohli dotknout.

A v té nostalgické chvíli, přiběhla Carolinka

celá mokrá, jak běžela loukou po dešti.

Nesla malé psaníčko v dlani ke dni maminek,

které tvořila s kamarádkou.

Řádky vyznání ...

♥

Ty nejmenší chvíle bývají těmi nejhezčími.

♥

Dodatečně přeji kouzelné chvíle i já vám.

Vždy, když stoupá mlha a pára z lesů říkám, že hory vaří ...

A málem bych zapomněla na té odpočinkové vlně,

 vás pozvat na další 

zastavení putovní výstavy.

Tentokrát do moravské metropole, do Brna.

Záštitu této výstavě

"každý den je dar"

udělil Jihomoravský kraj, což pokládám za čest.

Srdečně vás zvu a těším se na hezkou chvíli s vámi.

Pro ty, co by chtěli podpořit projekt zakoupením obrazu 

a dozvědět se více podrobností

je možnost  ZDE

♥

Děkuji také za mediální podporu 
Nadaci Dagmar a Václava Havlových VIZE 97

Založená na podporu prevence onkologického onemocnění tlustého střeva a konečníku.

Věrka

♥

Medaile ...

Některé věci a události se dějí tak nějak sami a tak nějak nepochopitelně.

Je to pár dnů zpátky, co jsem v příspěvku „Startujeme“ psala:

„Nikdy jsem nebyla na metály, ale měla jsem pocit,

že v tom davu, se našel  kdosi,

kdo má pochopení, empatii a cit. Konečně …“

V komentářích mi Inka na to odpověděla:

„Ty by sis těch metálů zasloužila hned několik!“

Tak jsme to tak nějak přivolaly.

Jo, co člověk nečeká, to mu přichází.

A to se týká úplně, ale úplně všeho.

Odjíždíme na vernisáž a do toho blázince drnčí telefon.

Zvedám neznámé číslo.

Zvedám telefon skoro vždy a všude…

i když mám jen dvě ruce a v každé tisíc věcí.

Na druhé straně aparátu velmi milý, ženský hlas.

Asistentka pana hejtmana Královéhradeckého kraje, PhDr. Jiřího Štěpána,Ph.D.

Na otázku odpovídám…spíše se divím, hledím, nechápu.

Bude mi udělena Pamětní medaile hejtmana Královéhradeckého kraje, jako výjimečné osobnosti za přínos pro druhé. 
Za zlepšení života druhým.

Chvíli vůbec nechápu.

Jsou tu přivolané metály J

Přemýšlím, kdo mě nominoval. Pátrám v mysli.

Pátrám v emailech, v mobilních číslech…

Chvíli, tedy pár dnů, mi to trvá, ale vypátráno.

Úžasná dáma v letech, která je na svůj věk vitálnější než leckterý mládežník.

Dáma s nesmírnou energií, přehledem a zkušeností, také prožila onkologické onemocnění…

Dáma, které si vážím a kterou bych okamžitě nominovala na tuto cenu já.

Jedná se o jednu moji čtenářku.

V čase adventním jsme zašly spolu na kávu do tiché, útulné kavárny

 a vyprávěly jsme si…snad úplně o všem … 

Nenapadlo by mě, že mi poděkuje za tu hodinku prožitého času 

a za mé knihy tímto způsobem.

Život je bumerang.

Proč o tom píši? 

Tato slova nejsou o medaili, které si velmi vážím a cením, neboť je o lidství.

Tato slova jsou o tom, že pokud si uděláme čas na své přátelé či známé,

 má to nesmírnou hodnotu.

Tato dáma mi sdělila tolik ze svého života a já jí z toho mého, 

že pak přichází k nám poděkování z úplně jiné strany 

a úplně jiným způsobem.

Život není jen o honbě za časem, ale je o čase.

Není honbou za hodnotami, ale je hodnotou.

Není o mačkání klávesnice, čemuž se říká komunikace,

ale je o komunikaci bez klávesnice.

Protože pak přichází teprve skutečný požitek a prožitek všedních dnů.

Mějte krásné dny s blízkými, přáteli, sami se sebou.

Ať jste na severu, jihu…. doma či venku

Vnímejme sebe navzájem…protože

„každý den je dar“

A vězte, že život je bumerang…

Věrka

Mini pizza - home made ...

Poslední dny před pondělní výstavou „každý den je dar“ byly trochu více hektické.

 Občas někde zapomenu, brýle, mobil, flashku s daty nebo dokonce originály obrazů…

Vše nakonec dobře dopadne.

Proto vám dnes,pro relax, přináším něco z  jiného soudku. 

Něco na zub a třeba námět na deštivý víkend.

Námět na chutnou večeři.

Recept mini pizza:

3 porce, 30 minut + 1,5 hod. kynutí těsta

Těsto:

500 g hladké mouky, já používám přímo mouku na pizzu (lze sehnat v Makru)
325 ml horké vody
7 g sušeného droždí v sáčku
1 lžička soli

Rajčatová omáčka (sugo):

1 lžíce olivového oleje
1 menší cibule
1 střední stroužek česneku
400 g loupaných rajčat ve vl. šťávě
200 g rajčatového pyré
hrst nasekané čerstvé bazalky
sůl, pepř a cukr na dochucení

Ingredience na pizzu:

strouhaný parmazán nebo sýr dle chuti
natrhaná mozzarella
čerstvá bazalka

šunka

Přeji dobrou chuť

No a jinak je tu má další pozvánka, v pondělí 6.5.209 v 15.30 hodin, 

se bude konat druhá část vernisáže „každý den je dar“, 

s panem starostou města Náchod, Janem Birkem a moji maličkostí.

 V recepci Hotelu U Beránka v Náchodě.

Srdečně vás zvu

Věrka

♥