svatební
cesta do Jiljí.
♥
Nikdy
by mě nenapadlo, že podobnou komedii prožiji na vlastní kůži. V neděli
jsme se rozhodli vyjet na vodu. Peťan, Carolinka a já.
Počasí
, které mám zde na blogu (vpravo), z Norského serveru, mě nikdy nezklamalo. A
tak jsem zjistila, že pršet bude nejdříve po 14.00 hod. 9.srpna. A tak jsme
hned v pondělí zvedli kotvy a jeli směr Sázava.
♥
Prožili
jsem krásný večer pod hvězdami při sklence vína s milou blogerkou
Ranatkou. Moc děkujeme za vše.
Hned časně z rána jsme vyrazili směr Český
Šternberk. Doslova romantické místo…ale ta nás na to šup opustila…při prvních
„pádlovacích pohybech“. Působila jsem na
řece, jako kompasová střelka. Přesně tak jsem se točila s kanoí. Peťan
prvních deset minut váhal, či nezabrat proti proudu a kanoi nevrátit.
♥
Každý
začátek je těžký …nikdy jsme řeku nesjížděli… Nejen pro Kačku to byl ohromný
zážitek.
První
jez jsme s lodí slezli…pak jsme se jakš takš zesynchronizovali a pluli
jsme. Tedy pluly…občas Peťan ze zádi slezl, vystoupil a kanoi popotlačil. Nějak
nám v půjčovně lodí zapomněli říci, že Sázava je skoro vyschlá. Pádly jsme
se občas skoro mlátili …odpichovali …odstrkovali. Při pohledu na nás, Vinnetou by se mlátil
smíchy….
 |
| ... tanec modrých vážek ... |
První
zastávka byla ještě plná romantiky, sluncem zalitá. Vytáhla jsem ze sudu i foťák
pro pár záběrů. Ten foťák, který si hýčkám… nikdo kolem něho nesmí ani dupat,
kvůli otřesům (stará optika) … proč to zmiňuji, uvidíte za chvíli …To byla asi poslední chvíle,
kdy vše probíhalo, jako v písních bratrů Nedvědových…
Tak
trochu mě poprvé doběhla předpověď počasí z Norského serveru. První kola
na hladině Sázavy jsme spatřili i ucítili asi v 11.00 hodin. Pořádně jsme
zabrali, všichni tři. Kanoi přivázali u prvního mola a doběhli do jakéhosi
bistra. Průtrž mračen se spustila… Do cíle - poslední 2 km. Když jsem volala na
základnu, že prší, zda je možnost, že by si pro loď přijeli sem…a my
pokračovali na základnu, kde jsme měli auto vlakem… nepřipadlo to v úvahu.
(jen za nekřesťanskou úplatu)
Opět konstatuji,že vše je v lidech...
A
tak jsme vzhlíželi k nebi a přáli si konec lijáku. Když už jen jemně
pršelo, naskákali jsme do kanoe a pluli. To jsme ještě neměli tušení, co nás
čeká na posledních 2 km. JEZ , kde na mapce kterou nám četla Kačka, neb brýle
jsme v kanoii neměli, byli nakreslené dvě černé lebky se zkříženými hnáty.
Když jsme viděli onen jez, kde už ani kačeny nebyly, rozhodli jsme se ho
obejít. Jenže kudy? Cesta nikde…Můj Peťan si ví rady…vždyť byl 2 roky na vojně…Vzal
kanoii „do teplejch“ (do rukou) a táhl ji na břeh a ze břehu na silnici.
Kolemjedoucí přibrzďovali a fotili si tři experty, co si to v dešti kráčí
bosky po silnici a jeden z nich táhne kanoii ...
♥
Asi
kilometr měl můj foťák touto cestou
docela otřesy…konec konců nejen on…
Když jsme naskákali zpět
na vodu, otočili jsme se a viděli onen jez vyprskli jsme s Peťanem smíchy…Z
jedné strany působil hororově, z druhé strany žádný válec, ale betonový svah,
který se dal lehce sejít ...
Pak
jsme "sjelosešli" ještě jeden pseudojez a v cíli jsme celý promáčení a
šťastní, si plácli a dali upršenou a spokojenou pusu. Avšak neměli jsme tušení, jaká
třešnička na dortu nás ještě čeká.
Na
dotaz v kolik jede vlak na základnu, nám slečna sdělila, že za hodinu a
musíte přes most a nahoru a dolů. Pojem nahoru a dolů, si vybavím našich x
schodů z patra do patra…a nebo cestu do sámošky.
Ale může
to také být cesta cca 4 km … v dešti
…
S kručením v břiše, jsme už trhali kolem cesty švestky…pěkně trpké …Zásady
šly stranou…jako třeba, že ovoce u cest se prostě netrhá a nejí. Vím, člověk má zkusit asi vše, ale ve dvaceti …Čundr
ve zralém věku je vážně adrenalinový zážitek …
Když
jsme cestou dolů zahlédli nádraží, byli jsme ohromně šťastní. Servítky šly stranou (zapomněla
jsem i na stud stomie) a tak jsme mokré
oblečení svlékli v čekárně nádraží a oblékli si suché (které jsem nesla s foťákem
v pytli na odpadky.) Taťka rezignoval a vydržel v plavkách, až do
cíle. Na nádraží, mě - téměř abstinentovi, koupil pivo. To jsem vypila skoro na
ex a cesta vlakem na základnu se mi zdála, jako nejkrásnější cesta mého života. Kačka
si ohřívala ručičky o kelímek s čajem a pronesla, že tento den si bude
navždycky pamatovat…
♥
A já s Peťanem ? My budeme teď spát asi tři dny v kuse ...
♥
Krásné
dny přeje dobrodružné trio
♥