Když
jsme poslední den v roce 2017 vyšli ven s foťákem na krku, padla mlha.
Držela
se celý den, nezvedla se ani nepadla…
Kráčeli
jsme v ní, neviděli na krok, bylo chladno, vlezlo a mžilo.
Co bych asi tak
chtěla fotit?
Dokonce
mě uprostřed té mlhy napadaly myšlenky … které, jakoby souzněly s daným počasím a připomínaly i náladu mezi lidmi …
Ne
vždy se věci jeví a zdají takové, jaké ve skutečnosti jsou.
I
mlha, která je hustší než stín, dokáže se změnit lusknutím prstu v něco
mimořádného…
A to
se stalo i v poslední den roku, těsně před západem slunce.
Cítila
jsem skutečně něco mimořádného…
Jakoby
se i Bůh přišel rozloučit s posledním dnem v roce.
Jakoby poslal svůj
mohutný dech ke krajině vůkol a hustou mlhu rozfoukal.
Políbil zemi a jeho
láskyplným dotekem rtů se rozzářila doslova a do písmene celá krajina.
Přímo
hořela a já nestíhala žasnout a fotit tu krásu kolem.
♥
Ten
úkaz trval pár minut …
A v ten
moment mě to došlo…
Třeba to bylo poselství, že i věci, které se zdají
neviditelné, nehmatatelné, vzdálené bez orientace v čase a prostoru,
mohou během vteřiny dostat obrovský smysl.
♥
Obraz krásy. Přesný cíl a směr. V ten
okamžik i naše líce zářili a vše kolem bylo zalité pozitivem a nádherou. Zalité sluncem ...
A já
vám všem přeji přesně takové dny v tomto roce 2018.
♥
Abychom
se nikdy a nikdo neztratili …dokázali najít směr, smysl i cíl.
Zakusili
radosti, úsměvu, blaženosti, lásky a
krásy.
Uvědomili si,
že šance, láska, víra a naděje dokáže hory přenášet.
Skrze to, jsme schopni
prožívat neskonalé štěstí a radost.
A že
i když padne mlha a drží se země pevně, nikdy není na věky…
Vždy
vyjde slunce a některé paprsky dokáží přímo zázrak.
♥
Ze
srdce Věrka
♥










































