Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

úterý 22. května 2018

Píseň vlčích máků ...



Moje babička říkávala: " holka, schody se myjí od vrchu ..."
Pro  mě  "její zákony" a jim podobné jsou nade vše...






Obsahují hlubokou pravdu, poznání, zkušenosti, cestu a směr.
 A tak jsem opět uposlechla rad jejich "zákonů" a udělala, co bylo zapotřebí, co mi srdce a selský rozum velel. Protože bylo by mi hanbou smeknout a zmačkat čepici ... 




 Poté jsem vzala do rukou foťák a vyšla s Carolinkou do polí. Do krásy rudých vlčích máků, které  rostou  tam, kde si vzpomenou a umanou. 
Svým rozhodnutím vykouzlí na okrajích polí a cest nevídanou krásu. 
A právě tato krása, mě inspirovala k vytvoření dalšího obrazu s názvem 






Máte také pocit, že tyto rudé krásky jakoby tančily do rytmu, který jim udává samotný vítr? 
Do rytmu písně mezi nebem a zemí? 
Kolik jen tónů v tomto prostoru je ...




Příště vám přinesu plnou náruč fotek z luk a polí této neokoukané a jedinečné modelky s jménem Vlčí mák.

A také zprávy, jak si vedu s králem Jelimánem ...

Za vaši podporu, slova, zprávy a emaily, které mi posíláte, ze srdce děkuji.



Věrka



čtvrtek 17. května 2018

Co vlastně máš králi Jelimáne ....



Co vlastně máš králi Jelimáne?
Jsou tomu 3 měsíce, co jsem poslala do světa slova králi Jelimánovi... Ušla jsem velký kus cesty, od té chvíle. Sdílím se světem příběh, který jsem prožila a stále žiji. Příběh o zemi, kde nevládne cit, empatie, rozum ani pochopení. Dnes si dovolím napsat, že v této zemi, plném chaosu nevládne ani slovo. Tenkrát jsem požádala, aby jste svým slovem, napsali nesouhlas s nastavenými pravidly v této zvláštní zemi. Zemi, kde král Jelimám nebere ohledy ani servítky. Petice se plnila vašimi slovy, jako pohár naděje. Viděli jste mě s ní v médiích, denním tisku, na obrazovkách...a přišel den a já s ní, se svým a vaším slovem stála na půdě výboru pro soc. politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Shledala ohlasu, pochopení mezi poslanci napříč všemi politickými stranami a vzedmula velkou vlnu zájmu.
Hovořila jsem o tom, co jsem Ti králi Jelimáne nabízela. Aby sis obul mé boty a kráčel kus mé cesty se mnou. Aby jsi uzřel pravdu. Našel tak pochopení. Objevil empatii a sundal jsi korunu krutovlády. Protože i žezlo, které držíš pevně ve svých rukou je zblízka jen kus železa... Rok trvala cesta, kterou jsem bojovala a ukazovala Ti pravdu... Od prvních rozhodnutí, kdy mi byl odebrán průkaz ZTP i soc.výhody. Následovaly další Tvé škrty v podobě snížení invalidity, přes moře doložených lékařských zpráv. (To vše po rakovině ve II.stádiu nemoci, amputaci rekta, vývodu bokem)
Dopis paní ministryně držím v rukou, kde mi píše o změnách, které budou následovat a odehrávat se. "Na základě mého podnětu MPSV požádá Institut pro postgraduální vzdělávání ve zdravotnictví o zařazení onkologické tématiky včetně kolorektálních nádorů a stomií do podzimního inovačního kurzu pro posudkové lékaře, aby lépe porozuměli předmětné problematice a spolehlivě posuzovali důsledky onkologických postižení na pracovní schopnost a kvalitu života. " a další slova...slova...slova....
A já také psala. Nejen Tobě králi Jelimáne nespočet psaní, ale psala jsem pro všechny lidi. 
Knihu Máma - čisté jiskření. O cestě za pravdou ... Kniha, která ač je právě dopsána, bude v ní následovat ještě listů pár. Ptáš se proč ? Však ty moc dobře víš...
Nelíbí se Ti pravda. Nelíbí se Ti, že korunu z Tvé hlavy jsem sundala a řekla Ti, že žezlo Tvé nemá takovou moc, protože je pouhým železem. Nelíbí se Ti nekonečný zástup lidí, které stojí za mnou a já při nich. Nelíbí se Ti, že nesmekám před Tebou a nemačkám čepici. A dnes mi přišlo psaní s pruhem modrým. Dokazuješ mi, že jsi kouzelník. Snad ze země Lurd, kde skutečně nemocní vstávají a jsou zdravý. Ty si na to jenom hraješ. Píšeš mi, že nemám nárok ... A víš ty, jak vypadá vlastně nárok? 

Nárok na život...když se smrti člověk dotýká a najde sílu a dá to. To je nárok! A pak hodně bojuje, aby to všechno dal. Slzy polyká nejen bolestí... Tak vypadá nárok! Bojuje s hendikepem a snaží se, aby nebyl vidět, cítit ...snaží se i když nic nebude už jako dřív...To je nárok!
Ty se mi vysmíváš za pravdu. Máš na to nárok ...
I já mám nárok, se Tě nebát... Máš větší sílu než já, ale máš méně odvahy. Máš více zdraví než já, ale nemáš pochopení. Máš více možností, ale méně podpory.
Co vlastně máš králi Jelimáne?

Věra Fina, autorka knih s duší
www.knihamama.com
PS: za SDÍLENÍ všem děkuji

neděle 13. května 2018

Taková jiná neděle ...



Máma ...

Moje máma nemá facebook a ani žádnou sociální síť. 
Jedinou síť, kterou má, je ta nad záhonem sadby proti špačkům.
Není podstatné jakou cestou své mámě pošlete slova poděkování, slova přání a slova lásky. 
Ať je to cestou virtuální, esemeskou nebo ji obejmete... Podstatné je, že to uděláte.


Včera v podvečer mi moje nejmladší dcerka na polní cestě, na okraji pole natrhala kvítí. 
Pro někoho plevel, pro jiného bylinka. Pro mě vzpomínka. Na kouzelné dětství...na pole plné heřmánku, co voní i na dálku ... Na dálku moře let. 
Přiběhla s ní za mnou a říká:
" mami to je ta Tvoje kytička, co jsi měla ráda, jako malá..."
 natahuje ruku a říká :
"na... natrhala jsem ji pro Tebe ... "


Přeji všem maminkám krásnou neděli


















A ještě jedno čtení, které mi právě přistálo ve zprávách.
Jak jsou ty všední a nevšední dny dokonale naplánované...

Pro ty, co raději pocity obrazem ZDE


 Věrka


sobota 12. května 2018

Kosatce a nový projekt ...



Není tomu tak dávno, co jsem v záplavě uvolnění a pozitivní energie namalovala obrázek





Překvapilo mě tolik pozitivních komentářů a emailů. 
Líbil se vám a přáli jste si  ho dokonce mít doma. Což mě velmi těší. 
 V životě to už tak chodí ... že to, co přichází nečekaně a nezištně, 
přinese vzápětí myšlenku a třeba i další projekt. 




Ten mě právě v brouzdání vysokou travou, loukami při západu slunce napadl.

Malovat obrazy pro vydání další knihy s duší.

Oslovila jsem některé umělecké servery a ty mi obraz s radostí vystavili, 
ovšem s astronomickou provizí. 

A tak jsem si otevřela  svůj vlastní prostor  v nekonečném virtuálnu.
 Třeba naivně a zbytečně ... ale kdo nic nedělá...znáte to.




Tímto  také sděluji, že kniha 


je dopsána. 

Závěrečná trilogie knih Máma, Velká máma.

Nyní ji čeká ještě dlouhá cesta - korekce, grafické úpravy a předtiskové přípravy. 
Pro mne čas, shánění ne malé částky financí na její vydání.

 Zda - li kniha, Máma - čisté jiskření  bude mou poslední knihou ... to Bůh ví, ale určitě bude knihou, která skutečně všechny čtenáře velmi, velmi, překvapí. 




Jistě brzy přinesu malou ukázku z ní ...




A tak vznikl další obraz s názvem kosatce




A kdyby pro nic jiného ... tak pro tuto chvíli potěchy ...


Věrka



čtvrtek 10. května 2018

Hraní ...



Pootevřeným oknem z kuchyně ven na zahradu, jsem slyšela holčičí štěbetání. 
Carolinka se svojí kamarádkou prožívaly den volna ...




A ač chodí již do jiné školy ... přátelství s kamarádkou nezmizelo.
Tak by to v životě mělo být ...





Vynesla jsem si ven na zahradu i svoji práci, ale přiznám se, že jsem toho moc neudělala. 

Prostě mě holčičí štěbetání bavilo nějak víc. 

Jejich roztleskávačka " Umbaj vari vari vasimbo" je stejná i po desetiletí. 


rozdělaná práce

Přebírání nití a nebo patou vydloubaný důlek a cvrnkání kuliček...




A tak jsem vytáhla foťák a pár fotek jsem holkám vytvořila. 
Jen tak ... třeba jednou pro milou vzpomínku.









A ony mi na oplátku upekly nazdobené koblížky... no jasně, že z bláta...




Já jim perník. Bramboračku a druhý, jak říká Kačka. 

Vzpomínala jsme, jak jsme si s kamarádkou Luckou tak moc rády hrály s balónem o zeď za barákem školku. Skákaly panáka a hrály
"cukr, káva limonáda, čaj, rum, bum..."

A když nás hry už nebavily, vzaly jsme kola, naše staré omlácené a zděděné Pionýry po bratrech a jely se jen tak projet.






Na té cestě jen tak, jsme vždycky potkaly nějaké kámoše a vymyslely další plán.
Třeba běhat po ochozu za kinem. Vysoká zídka, která přímo vybízela k dobrodružství. 
Na konci byla dřevěná bouda, do které kluci chodívali kouřit. 
No jasně, že na tajňačku. A pak žvýkali listí ze stromů, aby to z nich nebylo cítit ...




Ale úplně nejvíc zábava byla shánět ze dvora pošty barevné zvonkové drátky, kterými jsme si oplétali dráty na těch starých, omlácených kolech ...

Dát na vypletení kola ještě plíšek a při jízdě jsme cvrlikali. 
Ten, kdo jel rychleji, ten více...


Je moc dobře, když nás hraní nepřestane bavit ani na stará kolena...



Přeji všem hravé dny

Věrka



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...