Příběh z knihy ...

Včera v noci, jsem vložila na blog příspěvek home made presso. Ráno jsem se vzbudila a říkám si : 

„Věrko, co blbneš? Jsi plná nádherných emocí z pátečního příběhu a píšeš o kávě…? “

Takže o kávě někdy jindy a dnes o příběhu z knihy Velká máma.

♥

V pátek jsme byli v Praze na jednání s generálním sponzorem a když jsem byla v Praze, chtěla jsem knihu Velká máma předat člověku, o kterém knize píši….člověku s obrovským srdcem . Stařičkému knězi, který mě v čase před operací krásně podpořil. Můj vděk jsem mu vyjádřila v knize…ale přišlo mi správné, mu tato slova věnovat.

Hledala jsem na netu, kdy slouží v pátek, v Karlínském kostele mši. Už neslouží…. Nestihla jsem mu pokračování knihy Máma věnovat. Na klávesnici uprostřed modré tmy kanuly mé slzy…Utřela jsem je a začala jsem hledat, na kterém hřbitově odpočívá. Do toho jsem si vzpomněla na milou, mladičkou asistentku, která mu tenkrát nahlas říkala do ucha má slova v tom obrovském  nádherném chrámu.

♥ 

Ano, našla jsem ji. Zvonila jsem dlouze na zvonek jejího bytu…neotvírala. Dole byla krásná, útulná cukrárna. Požádala jsem paní cukrářku, zda-li by mi mohla pomoci milou a mladičkou asistentku najít. Točila zmrzlinu a nejevila moc zájmu. Začala jsem ji v té vůni laskonek, větrníků  a dortíků vyprávět příběh…ten co skrývá kniha Velká máma, kterou jsem svírala v rukou.

Vstala, utřela ruce do zástěrky a vzala mobil. Volala asistentku se slovy :

“ Magdičko, přijď do cukrárny hned…máš tu návštěva… milou…“

Usměvavá Magda přede mnou stála na to tata. Okamžitě si na mě vzpomněla a její úsměv byl ještě větší. Povídala jsem ji své city a knihu Velká máma dala do jejich rukou. Vždyť knize píši i o ní… Požádala jsem, aby tu druhou, položila na hrob pana Koláře. Požádala mě, abych chvíli posečkala a někam odběhla.

♥

Přinesla dvě maličké kartičky s fotkou pana Koláře, s nápisem „Děkuji, děkuji pěkně…“ Pan Kolář požádal svoji asistentku, že když kdokoliv na světě udělá něco pěkného, má ho obdarovat tímto krásným slovem. Prý svět na toto slovo hodně zapomíná.

♥ 

Pan Kolář byl pověstný touto větou…děkoval skoro pořád…když mu slečna Magda zavázala boty…. podala příbor….

Stála jsem v té nádherné ,až dojemné chvíli uprostřed vůně dortů. Vedle mě stál můj Peťan a  naše děti, Carolinka a Jája. Chtěla jsem v ten moment jim ty krásné kartičky dát…ale nechala jsem si je v ruce. 

♥

Vložila večer doma do knihy, kterou mi vloni věnoval pan Kolář.

Je moc hezké, když lidé dělají věci jen tak a jen tak k nim přijde slovo "Děkuji, děkuji pěkně"

Věrka

♥

PS: soutěž o knihu Velká máma stále probíhá zde a zde