Andělská procházka ...

Zatímco naše Carolinka psala pololetní testy

 v horské školičce,

já s drahou polovičkou jsme si udělali poblíž školy procházku.

♥

Po dlouhé době, jen tak do nikam …

Měla jsem radost, že jsem měla  s sebou foťák.

Jak by ne, vždyť jsem fotila stopy.

Učivo přírodovědy …

Prožili jsme cestu do ticha.

Cestu do stříbrné krásy.

♥

Uprostřed lesů a polí, jsme potkali živé i neživé.

Zvířata a jejich stopy.

Sochu Panny Marie, která ví, proč se modlí právě tam,

kde vládne ticho a mír….

♥

Na světě je tolik kouzel a krás.

Tolik barev…  i když se zdá, že vidíme jen samé bílo a třpyt.

 Tolik jsme si řekli krásných slov,

pro které stojí žít …

Vyprávěla jsem Peťanovi, že tohle je podstata života, jen tak jít do nikam…

Jen tak si povídat, zavřít oči a být.

To jsou ty chvíle, které doslova sytí naše duše.

♥

Šli jsme vedle sebe, já fotila kde jakou stopu a křupal nám pod nohami sníh.

V jednu chvíli se Peťan zastavil a já tu chvíli nikdy nezapomenu.

 Řekl větu:

„ chceš udělat anděla?“

♥

Udělal. Ale ani nemusel,

protože já vím, že pro mě, pro nás,  jím je.

♥

Někdy stačí chvíle, být jen tak…

Být jako děti …

A svět dostane rázem jiný rozměr.

♥

A když jsem se otočila do údolí, měla jsem pocit, že tu chvíli ten nahoře umocnil.

Někdy není třeba slov ani gest…

Někdy to člověk ucítí srdcem…

♥

A tak mezi stopy, plotem a krásnou chvíli,

vám chci říci,

že pro krásu tohoto světa…pro krásu každé chvíle,

začínám psát novou knihu.

Takovou, kterou nebudete chtít dát z ruky,

 nebo naopak, půjde z ruky do ruky.

Knihu, plnou lásky, která vás bude

hladit, těšit, hýčkat …

♥

Věrka

♥